Jojo, je to za chvíli a utíká to strašně rychle...No my budem mít obřad rodinný i s příbuzenstvem a přijde i veřejnost, máíme to na zámku, takže tam může každý...ale to se mi moc nelíbí, ale bohužel s tím nic nenadělám..:-( No pak máme rodinný oběd a následně příjdou kamarádi na odpolední pijatiku a to se asi všichni převlíknem do pohodlnějšího, a bude to už takové uvolněnější...:-) Neboj určitě najdete kompromis a dohodnete se, my se taky nakonec dohodli :one: A blahopřeju... :k: :€s€:

jeee tak to blahopřeji já bych taky brala svatbu v létě a tvůj scénář se mi líbí víc u obřadu jen rodinu a za svědka asi nej kámošku ale jinak na tu slávu pak už kamarády a třeba i kolegy s rodinou..mu to skus nějak šikovně vnutit :s: :a:

děkuji :€s€:
jasné, že moje představa je ta nej, také jsem o tom přesvědčena... ale je mi trošku divný, že chlap chce velkou svatbu... bych čekala, že to bude spíše naopak :s: :€s€:

Ahoj, tak v první řadě blahopřeji. My tedy svatbu nechystáme. Oba jsme rozvedení, takže jsme ani nijak reálně neuvažovali o tom, že bychom se někdy měli vzít. Spíš naopak, když někdy někdo prohodil něco o svatbě, tak byl hlavně přítel zásadně proti. Mě to tedy nevadilo. No ale proč to píšu. Včera jsem řekla, že bych byla ráda, aby se naše miminko jmenovalo po mě - myslím příjmením. Po rozvodu jsem si vzala zpět své jméno za svobodna. No a on na to, že ne, že si mě vezme a že se všichni budeme jmenovat stejně. Docela mě to překvapilo. Řekl mi to jen tak mimochodem na ulici, když odemykal auto a stál na druhé straně auta než já. Ani jsem nevěděla, jestli to myslí vážně nebo ne. Tak jsem řekla, že je taky otázka, jestli bych si ho vzala i já. To jsem řekla samozřejmě v žertu. No a pak jsem řekla, že kvůli tomu, že spolu čekáme miminko a kvůli příjmení si ho rozhodně brát nebudu. A on na to, že si mě chce vzít proto, a teď budu citovat jeho slova "abychom měli spečetěné, že spolu zůstaneme v dobrém i ve zlém" No a vzhledem k tomu, že jsme den před tím měli nějaké rozepře kvůli jeho bývalce, tak místo, abych na jeho romantickou větu zareagovala taky nějak romanticky, tak jsem odpověděla "Dokud nás Tvá ex nerozdělí"
No a víc jsme o tom nemluvili, takže vůbec nevím, jestli to mám brát vážně nebo ne. Ptát se ho na to rozhodně nechci a nebudu, ale červík zvědavosti tam hlodá.. :) Každopádně pokud bychom se měli brát, tak bych taky chtěla svatbu v létě. Tím, že už máme oba tenhle zážitek jednou za sebou, já měla svatbu obrovskou, kolem 70ti lidí, tak naštěstí ani jeden z nás velkou svatbu nechce. Shodli jsme se na tom (to už dřív) že kdyby náhodou k tomu někdy došlo, tak jen my dva a svědci a pak všem jen rozeslat oznámení "byli oddáni." Nevím, jak by na to reagovali jeho rodiče, zda by nebyli dotčení, ale co, my na jejich svatbě taky nebyli :s: Možná to bude tím, že jsme tou dobou ještě ani jeden nebyli na světě, ale nač se zabývat detaily, že? :s:

téda, to zní zajímavě. Tak já myslím, že když už chlap něco takového vypustí z úst, tak to myslívá vážně, protože jinak podle zkušeností s takovými výlevy chlapi šetří. Ale na druhou stranu ty ho znáš nejlíp, tak asi poznáš, jestli to bylo z dobrého rozmaru s vtipem nebo vážně...přeju štěstí, ať to bude tak či tak :one: