Ahoj Meeno, naprosto chápu, že jsi nešťastná a těžko hledáš východisko.
Když napíšu sama za sebe. Asi bych na něj byla naštvaná až na půdu, říkala bych si, proč jsme si pořídili další miminko spolu a tak. No, ale myslím, že časem bych byla určitě ráda, že mám dvě děti a jemu bych odpustila a až by mě přešel všechen vztek, tak to i pochopila. Každopádně bych se s ním rozešla co nejdříve, protože pro mě by to bylo jen samé trápení bez konce a taky bych si asi chtěla najít nový život. Těžké je to potom všechno vysvětlovat dětem, ale ony to také jednou pochopí. Taky je možné, že bych si našla nějakého dobrého psychologa, který mě podpořil a kterému bych se mohla otevřeně vypovídat.
Tobě držím moc palce, ať to brzy vyřešíte a můžeš být zase šťastná...
Lištička Kačka + Matýsek

No tak to je mazec!!! Myslím že ať uděláte co uděláte tak pro někoho to bude vždycky o moc horší :r:
Drž se, máš dvě krásné děti a ty tě moc potřebují!!! :a:

Ahojky Meeno
teda, řešíme tu všelijaké problémy, od malicherných po ty vážné, ale tohle je opravdu jeden z těch, na které není lehké odpovědět.
Je pochopitelné jak se cítíš a já tě i chápu, že jsi ještě neodešla od člověka, kterého miluješ a je to otec tvých dětí.
Pro něj je to možná ještě těžší, ty můžeš odejít, ale on se s tím musí poprat a vyřešit to sám v sobě, ať už to řešení bude jakékoliv. Rozhodně si myslím, že potřebuje podporu okolí, ne kritiku.
Z tvého pohledu to bude taky těžké i když s ním zůstaneš nebo i když odejdeš. Myslím, že on by se měl hlavně rozhodnout, jestli podstoupí operaci nebo ne. Pokud ano, tak chápu, že si neumíš představit žít se ženou a nevím, jestli on by byl v tomto soužití šťastný. Napadá mě to, že když se "rozejdete" tak ty si časem najdeš vhodného partnera a nového taťku pro děti, kterého oni potřebují. A s jejich biologickým otcem byste měli zůstat stále v blízkém přátelském vztahu, aby mohl trávit s dětmi dostatek času, vidět je vyrůstat.
Nevím, je to jen můj pohled na problém jako 3tí osoby. Možná trochu chladný, ale možná řešení.
Drž se holka, bude to chtít hodně statečnosti a trpělivosti.

Uf, tak to je teda "pecka". Vůbec nevím jak bych se zachovala já. Z takové situace nejde vyjít způsobem, aby byli všichni šťastní. Vždycky to někomu strašně ublíží. Jemu ublíží když zůstane mužem (měl by sice tebe a byl tátou pro děti, ale vnitřně by trpěl). A když bude ženou, už nemůže být tvým partnerema a tátou vlastně taky ne. A on je tedy transexuál a ještě je na ženy? Když by z tebou byl ochoten uzavřít to registrované partnerství... Nemyslím si ale, že by to k čemukoliv bylo, abys s ním byla jako se ženou. A taky se to asi nedá, když ho miluješ jako muže. Ach jo.
Je strašně nefér, že si z tebe udělal "zkoušku mužnosti" a pořídil si další dítě. Vždyť to prťátko ho v případě operace ani nebude znát jako tatínka, ale jako druhou "maminku". Děti ale druhého rodiče potřebují. Chtělo by to tuto situaci nějak /ale jak?/ co nejšetrněji vyřešit, aby z toho vaše dětičky nevyšly špatně. Určitě by se s ním měly stýkat, trávit s ním čas, chápat ho dál jako jednoho z rodičů... ale žít společně už podle mě nemůžete. Už tak bude asi dost přítomný ten tlak společnosti. Přece jen jste se dostali do dost nestandartní situace. Přála bych ti, aby se to pro vás všechny vyřešilo co nejlépe! Tuším jak je to všechno pro tebe strašně těžké, ale snaž se držet. Už kvůli dětem!