Já jsem taky ročník 78, narozená v březnu. Můj drobeček se jmenuje po tatínkovi Jaroušek, hrozně si přál kluka, tak se mu to splnilo, já mám 1 mimíska, jsou nám teprve 4 týdny, narodil se 15.8. váha 4050g 54 cm,2 dny mi vyvolávali porod, protože se mimískovi nechtělo ven, opravdu jsem si to užila, měl omotanou šňůru kolem krku, hrozilo, že mě ze sálu převezou na císaře, ještě že mi pomohla por. asistentka, zatlačila mi na břicho a na 3 pokus bzl venku, pí dr. říkala, že by to byla škoda, kdyby mě po tom všem museli ještě řezat.... Chtěla jsem vždycky 2 děti, ale teď už si říkám, že budeme mít asi jedináčka, no je ještě příliš brzy, snad to časem vše přebolí, jinak manžel byl se mnou u porodu, ještě že tam byl, ke konci už jsem neměla sílu a myslela jsem, že to vzdám, ale on mě tam dost podržel a za to mu patří můj dík a obdiv, taky si myslím, že se trošku změnil, po tom všem co viděl, co jsem musela vytrpět, je z něho vzorný táta a i o mě se stará, prý se o nás strašně bál.

To je dneska ale náhod...Já mám takový práce a nejsem schopna se od monitoru odtrhnout. Je to asi tím, že jsem dlouho s nikým normálně nepokecala. Gratuluju k Jarouškovi, jsem ráda že to tak dopadlo, musela jsi si vytrpět. Snad nebude vadit, když napíšu jak jsem rodila já své dvě děti, Martinku jsem si jela porodit autobusem, jen tak jsem jela na kontrolu a ono se mi to v nemocnici nějak rozjelo, rodila jsem asi hodinu a půl a Radečka jsem rodila zrovna na velikonoce, to mě mužský vezl na kontrolu, doktorka mi řekla že už není možný za co se tam to mrně drží, že by jednou chtěla být připravená k porodu jako já a ať tam radši zůstaneme, že když by se mnou mužský vymetl nějakou díru na silnici, tak by kluk byl venku raz dva. Doktorka mě prohlédla, asi i trošku tomu pomohla...šla jsem se pak "ubytovat", lehla si a jelikož skoro vůbec neznám bolesti při kontrakcích, tak jsem si toho šimrání v podbřišku ani nevšímala. Ono při prvním těhotenství jsem se do poslední minutky pořád těšila na porod, ono to pak bylo tak rychlý, že jsem ty bolesti vůbec nevnímala. No a s Ráďou to bylo ještě rychlejší, asi po čtvrt hodině jsem si na pokoji měřila kontrakce, byly už po třech minutách, tak jsem se šla projít za sestřičkou, no a ta mě sama odrodila, byla to rychlovka. Křičela jsem "au,au" když mě už doktorka zašívala, ta nechápala.
Nepočítám s tím že i teď potřetí to bude rychlovka, jen mě moc, moc těší, že můj nynější mužský chce jít k porodu se mnou. Už se nemůžu na mrňouska dočkat. Hřeje mě z toho u srdíčka....

Jé, tak to je bezva, že jsi měla porody, tak rychlý, určitě ten třetí bude taky v pohodě, uvidíš. Já jsem si plánovala, až na mě přijdou bolesti, jak vydržím co nejdýl doma, abych nemusela být dlouho v porodnici a nakonec jsem přenášela a musela jsem nastoupit na vyvolačku. Nejhorší bylo posledních 14 dní, kdy mi pořád někdo volal, nebo posílal sms jestli už něco máme, to bylo psycho..... byla jsem z toho na měkko, že se nic neděje a už mi to šíleně lezlo na nervy, že se pořád někdo ptá. Tak se měj zatím hezky, už musím taky něco dělat, za chvilku se určitě probudí naše sluníčko a bude chtít hamat.

Děkuju!!! Jsme na tom podobně, já jsem taky 18+5tt a taky jsem se narodila 21.2. jen roku 1978. to je ale náhoda:)))