Ahoj, jsi v těžké situaci. Napíšu Ti, jak bych to řešila já - není to návod, abys to tak udělala taky, protože každá jsme jiná. Zeptala bych se sama sebe, jestli jsem v tom, v čem žiju, šťastná a spokojená. Pokud ne, odešla bych - hned. Brala bych to tak, že mu nevěřím a bez důvěry vztah možný není - je to tak lepší i pro dítě (když jsi s malým sama, dokážeš se na něj soustředit, hrát si s ním a užívat si chvilky s ním, aniž bys myslela na problém s přítelem? Jestliže ne, není to dobré.) Sama pro sebe bych si řekla, že pokud spolu máme být, tak to nakonec tak dopadne, ale teď - ve stávající situaci - ne. A taky bych věřila, že se může objevit někdo jiný.
Pokud bych došla k závěru, že v podstatě jsem šťastná a spokojená a tohle je jediné, co mi vadí, ale není to nepřekonatelný problém (užívám si jinak života a hlavně nijak to neovlivňuje moji péči o dítě - myslím tím neovlivňuje ve smyslu té psychické přítomnosti a radosti z péče o malého), našla bych si asi taky nějakého kamaráda a víc kamarádku svého přítele neřešila.
Drž se, to nejkrásnější na světě už stejně máš - dítě je největší DAR (ale to určitě víš) :a:

:a: :a: stalo se mi něco podobného ,akorád já sem zbalila prcka a šla sem k našim a jemu se dala ultimátum ať si rozmyslí jestly chce rodinu a nebo jí na jednu noc a jestly mu to za to stojí, malýmu byl rok. Po pár dnech se ozval že chce bejt s náma a že mu za to nestojí ale já sem ho ještě nechala vycukat a od tý doby je klid

Ahoj,
můj už díkybohu bývalý měl taky strašnou spoustu kamarádek.ze začátku si dával pozor aby se na nic nepřišlo,dokonce mi je vodil až pod nos.Po čase sem měla zakázáno mu volat když on sám neurčí a začaly se ke mně donášet věci kde co a jak,pak to postupně vygradovalo no a nakonec sme se rozešli a já byla strašně moc ráda.Zjistila sem že ze mě dělal kr.vu cca. rok.
Za mě ruce pryč od takovýho chlapa ale ze mě mluví blbá zkušenost a taky sem s bývalým něměla děti-díkybohu za to!