Nevím si rady

Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna sem jednou napíšu svůj život. Vždycky jsem zastávala tvrzení, že o soukromí se má mluvit co nejméně a každý si ho vyřeší sám. Teď ale vím, že tu podobné "zpovědi" jako ta moje, už byly, proto i já píši svůj příběh a prosím Vám o radu.
Otěhotněla jsem po 2 letech chození se svým současným přítelem. Bylo to neplánované, avšak rozhodli jsme si mimčo nechat. Když jsem byla skoro ve čtvrtém měsíci dozvěděla jsem se, že si přítel po internetu dopisuje s "kamarádkou". Tu hrůzu, co tam psal, mám ještě před očima, např. jak by s ní chtěl ležet v posteli, hladit ji, jak za ní přijede, atd. Tehdy jsem mu uvěřila že s ní nikdy nic neměl a všechno co psal nebylo myšleno doopravdy. Každopádně jsem si to schovala, abych to mohla jednou případně použít. Domluvili jsme se, že už si s tou "kamarádkou" psát nebude, nebudou se stýkat ani se nijak kontaktovat. Před porodem jsem zjistila, že se kontaktovali po sms, ale jen v přátelském duchu. Když jsem porodila syna, tak se opět začli kamarádit a on jí poslal i fotky našeho syna. Zasáhla jsem a rázně řekla, že když s ní chce být nebo si s ní psát, ať si píše, ovšem my se synem půjdeme. Že nechci čekat, až se jednou stane něco podobnýho... Řekl, že jsem se synem důležitější a vymazal ji ze života. Teď, skoro po 3 měsících přišel, že se cítí uvázaný a chce si s ní opět psát a vídat se s ní. Jsem ve fázi, kdy nevím. Nevím, jestli věřit, že se změnil a opakovat se to už nebude. Taky se bojím, věřit. Už právě proto, že máme malýho. Hrozně mě drží to, že můžeme být rodina, Lukášek bude mít tátu. Taky ho mám pořád ráda. Ale nevím...
Proto bych prosila, i o Váš názor. Věřit nebo se sebrat a utíkat. Chtěla bych udělat to nejlepší hlavně pro našeho syna. :r: