17 dnů je strašně krátká doba na to, aby ses vyrovnala s něčím takovým. Stalo se mi totéž v říjnu 2008, byla jsem těhotná podruhé, první těhu skončilo zamlklým potratem v 7.tt, na podruhé se zdálo všechno v pořádku, ještě v 16.tt mi na genetice říkali, že je všechno OK a že ani nemusím na tu obávanou plodovku, pak jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce, byla jsem přesně 18+0 a srdíčko netlouklo... první dva měsíce poté jsem vůbec nebyla schopná fungovat. Chodila jsem za psycholožkou, našla tyhle webovky a na naléhání svojí šéfové jsem se vrátila do práce, to mi pomohlo asi nejvíc, že už jsem neměla celý den čas plácat se v myšlenkách na miminko. Teď mám doma 20 měsíčního synka, ale na to miminko, které už nikdy mít nebudu, úplně zapomenout nejde

Ahojky, je mi to hrozně líto co tě potkala, ale z vlastní zkušenosti, ti můžu napsat jen tolik, že čas opravdu ty rány všecky zahojí, mi umřelmalý 3dny po narození, a vyrovnávala jsem se s tím skoro 2 roky než jsem otěhotněla, o to u mě horší to bylo,že to byl první syn, a druhé těhu se nám nedařilo, nyní chodíme na hřbitov, již mám dvě dcery zdravé!!! a často na Adámka vzpomínáme, takže moc moc ti přeji aby i tobě bylo co nejdříve lépe a lépe, a na tu práci se vykašli, když nebude tahle bude jiná!
Taky mě při návratu po šestinedělí vyhodily a to ze slovy že už maj za mě náhradu, neboť si myslili,že budu doma 3 roky! Neměla jsem tehdy sílu jím odporovat a podepsala jsem to! Takže ti přeju aby se tobě tohle nestalo!!!posílám štěstíčko: :€s€:

Moc děkuji všem za komentáře!
Už dva dny chodím do práce. Jeden den je lépe, druhý den hůř. Dnes bylo hůř i v práci, snažím se to zvládat, ale zatím se nedaří, setkávám se zákazníky, kteří se diví, co dělám v práci a ptají se. Čekám na výsledky genetiky a pitvy, byla jsem také na krvi kvůli případným infekcím, snad se i dozvím pohlaví, ale až v lednu, jsem z toho nesvá a mám obavy, co se dovím, respektive jestli se vůbec něco dovím...

Ahoj..Moc mě mrzí co se ti stalo. Bolí a bolet bude pořád. Já potratila v 8tt. dodnes vidím ta zádečka toho tvorečka, bez pohybu, bez srdíčka...Nevěřila bych, že to někdy prožiju. A to nebyl 18tt. jako tvůj. Vždyt to už je prostě miminko..často s Nelinkou mluvím ) tak jsem si ji pojmenovala, i když vím, že to mohl být chlapeček ) hrnou se mi do očí slzičky, měla se narodit na letošní vánoce....Bolest ve mně zůstane navždy. Dnes jsem v 9tt. a modlím se, aby Justýnka byla v pořádku a zdravá, protože mám v sobě s ní i docela velký myom. Jedno děvčátko už mám doma...22měsíců. Děkuji bohu za ni..protože až dnes vím, že donosit zdravé děťátko je zázrak. Drž se, rodina ti pomůže. Přeji Ti hodně sil..i v té práci.

Skus si zajit na stranky www. anjeliky.sk...tam je hodne podobnych osudu, smutnych pribehu( ja u toho brecela i cely den) a mne ty stranky v me tezke situaci hodne pomohli, zjistila jsem , ze nejsem sama.Musim rict, ze jsou to 3. roky a je to mnohem lepsi a s temer 2. letym zivym ditetem nemam tolik casu nad tim premyslet...i kdyz vim, ze nezapomenu...drz se, jsou to te zle stranky zivota, ale mas dve deticky, tak jim tu laskudej...a praci...myslim, ze te ted nenaplnuje, ale treba skus svou mysl otocit na pracovne vytizeni, zapni vsechno co muzes a sve sefove dokaz, ze si to misto zaslouzis...papa