Tak ja mela cisare 19.1.2009 se spinalem a vse bylo v poho,nic jsme necitila,akorat se mnou trochu cloumali,kdyz maleho vyndavali,ale to je pry normalka.Ale za to ten druhy den co si musis stoupat je sileny,pac te ta jizva dost boli a tahne k zemi.Jinak jsem rodila pred skoro 7lety a to jsem rodila spontalne a mohu rict,ze bych radeji rodila 10krat spontalne nez jeste jednou cisarem.Jo a abych nezapomnela kdyz me zacali sit po tom cisari,tak jsem videla cely prubeh v tom velkem sroubu co drzi svetlo.

Ahojky, já byla v celkové narkoze, takže jsem necítila vůbec nic....A neboj, dá se to přežít, já po šestinedělí ani nevěděla, že jsem měla císaře....

ahojík, císařa se vůbec neboj,není to tak hrozný.. jen že na druhý den si musíš stoupnout a to trochu bolí, nebo ne bolí ale táhne spíš.. ale věř, že podle kontrakcí to nic není :D...
Já teda cítila jak mi malou vytáhli z bříška, ale nebolelo to, jen to byl takový jakoby podtlak,a ještě jsem slyšela z dálky "maminko máte holčičku" a pak už nic nevím a probudila jsem se až na pokoji :)
To rozříznutí vůbec necítíš.. :)
tak se nestresuj ať pak nemáš miminko křiklouna :^O^:

Ahojky, cítit to určitě není, já ani nevěděla že mě rozřízli, akorát potom jsem cítila takový tlak když mě zašívali, ale je to v pohodě :) já kdybych potom neměla problémy se záda, jak mě napíchli, tak bych měla luxusní porod :a:

prosímtě, nestresuj se, pokud to ještě nemáš jisté..já rodila plánovaným císařem, zvolila jsem spinální anestezii, byl u toho i manžel. bylo to tak, že den předem mě dali vybrat, zdali chci celkovou anestezii, epidurál nebo spinální anestezii - ta je prý nejméně škodlivá pro miminko, ale má vyšší rizika pro matku, protože se píchá přímo do míchy. vybrala jsem tu. druhý den mi zavedli cévku :( a dovezli mě na operační sál, tam jsem se musela v sedě hodně předklonit, anesteziolog mi píchnul anestezii do míchy, pak jsem si lehla a za chvilku jsem cítila, jak mi brní nohy.. když jsem si po nějaké chvilce na ně sáhla, tak jsem je vůbec necítila a nemohla s nimi ani hýbat, přišlo mi, že to jsou nohy někoho jiného:D pak zavolali manžela, který celou dobu seděl u mně, hladil mě po vlasech a něco mi povídal, to bylovážně skvělé. během operace jsem necítila vůbec nic, ani žádný tlak, jen, když mimi vyndavali, tak na mě asi trochu hupsli, ale to jsem poznala jen podle otřesů stolu, na kterém jsem ležela, jinak jsem opravdu nic necítila. byla jsem strašně zvědavá, jak bude vypadat, hrozně jsem se na něho těšila. a najednou byl tady, rychle mi našeho mimíka ukázali, tatka šel za ním to všechno nahrát a jen co ho ošetřili, tak mi ho přinesli pochovat, bylo to naprosto úžasné, i jak jsem na něj mluvila, tak přestal plakal, protože mě poznal..fakt nádhera. když mě došili, tak mimi odvezli a pak jsem si poležela na JIPce ještě do druhé dne, kdy jsem měla zavedenou kapačku proti bolesti. druhý den ráno přišla sestřička a řekla, že kdo vstane z postele, může už jít na odd.šestinedělí, tak jsem se snažila, abych byla u mimíska :) na pokoji jsem pak dostávala proti bolesti čípky. můžu říct, že mám ale jizvu fakt velkou - 22cm a měla jsem i nějaké komplikace, kdy mi propichovali hematomy, které se mi tam udělaly, takže mě to dost dlouho bolelo a celých 8 týdnů mi z jedné strany pořád něco vytékalo. tímhle tě nechci strašit, ale chci ti tím říct, že bych tohle všechno absolvovala pro to naše zlatíčko znova, mít mimíska je nejkrásnější v mém životě.. moje zkušenost s císařem moc dobrá není, ale naše miminko za to bez pochyby stojí, takových císařů bych pro něj absolvovala i několik :) držím palce, at vám všechno dobře dopadne:)