Ahoj holky, můj manžel taky u porodu byl a ani neumím a ani nechci si představoval že by tam nebyl, taky chtěl sám od sebe a oto mě to víc těšilo, byl mi velkou oporou...po porodu si natočil umývání Denisky, pak mě osprchoval, nakrmil...připravil na pokoj, no prostě jedinečná pomoc...nebýt jeho, musela by to vše asi dělat sestra, pač já jsem vážně nebyla schopná ničeho...

ahojky ja sem pořad chtěla t jde se mnou a on pořád že ne..ale před 2 tydny mi napsal že jde se mnou že bude stat při mně a držet mně za ruku...uplně mně dojal :h: ja sem rada že jde se mnou je moje opora

Ahojky,
tak u nás snad nakonec taťka u porodu bude, i když mne to stálo dost sil. Tchýnin přítel totiž vedl hloupé chlapské řeči a od účasti u porodu ho zrazoval, až se mu to skoro povedlo. Nicméně z minulé lekce předporodního kurzu jsem přišla domů s tím, že si máme vzít někoho k porodu "za každou cenu", protože nám to pomůže nejen psychicky, ale i přístup personálu je pak jiný. Tak jsem manžovi řekla, že potřebuju vědět už teď, jestli tam se mnou bude on nebo ne, abych se případně domluvila s někým jiným (např. mojí mamkou) a tak slíbil, že půjde. Jenom se bojí toho, že se bude muset dívat zepředu, tak se mu neustále snažím vysvětlovat, že uvidí jenom to, co bude chtít. Začátkem dubna jdou s náma na předporodní přípravu taťkové, tak doufám, že pak už nebude protestovat vůbec, až tam uvidí ostatní chlapy. Na utz se mnou taky málem nešel, když zjistil, že doktor mne bude nejřív vyšetřovat prohmatem a budu tam teda svlečená a pak z něj vypadlo, že by býval asi zvládnul i to (ale čekal v kabince než se obleču a připravím na utz) a že dr. je sympatickej :-) A pak viděl, že tam chodí manžel nebo přítel téměř s každou těhulí a byl klid.

Ahojky,tak máme asi podobné manžely,mám strach ,že ten můj by byl asi taky KO,ale já bych ho tam teda chtěla,ani ne tak u samotného porodu,ale hlavně v té čekací fázi,to se mi tam minule docela táhlo.Takže přemlouvám a přemlouvám,on je ale srab,to víte holky ,dělají se jací jsou siláci a skutek utek.(určitě ne všichni,když tady čtu jak některé píšete,že vám partneři moc pomohli při porodu jen tiše závidím)

Můj názor je ten, že pokud můžou, měli by tam být. Nebýt manžela, který mi držel pár hodin rytmus dýchání a nakonec pomohl malého dostat ven (spolu s PA přímo asistoval :) ), bylo by to o hodně těžší. Teď se musím smát tomu, jak jsme tam svorně několik hodin dýchali jako dva psi. Každopádně pro něj je to nezapomenutelný zážitek, všem to pořád vypráví a je hrdý na to, že viděl úplně všechno a ví, co jsem prožívala. Takže já jsem jedině pro. Nehledě na ten dojatý výraz, když mu miminko dali do náručí, to se prostě nezapomíná :)