ahoj druhé dítě jsem nechtěla, ale to bylo hned po porodu který byl velmi náročný a malá při něm málem zemřela...měla jsem z něj takový trauma že jsem rodičům říkala že druhé dítě už nechci a oni říkali že musím mít aspon jedno že natálka bude potřebovat sourozence...svůj názor jsme změnila asi když bylo malé 2 roky..najednou jsem chtěla at má sourozence protože rodiče mají pravdu že by to bylo nefer aby natálka byla jedináček, já sama si to neumím představit, bráchu mám, jedináček bych nehctěla bejt...proto ted po skoro 4 letech čekáme další...a za další 4 roky bych chtěla ještě poslední dítko ale to se uvidí...

Já sama jsem jedináček a cítila jsem se taková dost osamocená,hlavně když jsem byla menší..Bydlelo nás v bytovce 6 rodin s dětmi a všichni měli alespoň jednoho sourozence,až na mě...Když jsem byla starší,ne jednou jsem se mamky ptala proč jsem nakonec zůstala sama a nepořídili si další..Mamka říkala že já jsem jim trvala 3 roky a to podstoupila i dlouhou léčbu na srůsty v nemocnici a když se našim po mém narození další 3 roky nedařilo,tak to vzdali s tím že prostě budu sama,že se nedá nic dělat..Vždy jsem si přála sourozence a kamarádi co sourozence měli mi naopak záviděli,že se nemusim s nikym dělit,ale ja vždycky toužila po tom poznat jaké to je.Jediný kdo mi to trochu nahradil byl můj jediný bratranec,který byl sám jedináček,takže jsme spolu trávili poměrně dost času..Už jen proto že vím jak sama jsem strádala,chtěla bych dítka alespoň 2 jestli to okolnosti a zdravotní stav dovolí..Těhotná jsem teď podruhé,ale dítko čekám první tak doufám že se tentokrát dočkáme.. :€s€: Od našich jsem se odstěhovala před dvěma lety 150km daleko a mamka to strašně těžce nesla a pořád nese..Pokaždé když přijedu na návštěvu,tak při mém odjezdu brečí a já když ji vidim v slzách tak kolikrát taky spustím..Neumim si představit kdyby se ji něco stalo..Jediný kdo by mi pak zbyl tak nemocná babička s dědou a otec alkoholik.. :( Určitě neodsuzuju pár když se rozhodne jen pro jedno dítko,ale já jako jedináček svému dítěti chci dát jednou parťáka... :€s€:

vždycky je to otázka povahy (rodičů i dětí) a možností (ať už jde o výši bankovního konta nebo prostoru v bytě), podle mě nejde nikoho soudit, každý musí vědět, na co má. I jedináčka jde vychovat "dobře" a fakt, že máš pět dětí nezaručí, že každý z nich jednou nezůstane v životě "sám", sourozenci si nemusí celoživotně rozumět nebo se třeba přestěhují na druhý konec republiky či světa a uvidí se třeba jednou ročně. Osobně si nedovedu představit, že bych měla víc než jedno dítě, kdybych třeba brala minimální mzdu a bydlela v 1+1. Na druhé straně při povaze mého staršího potomka si dovedu představit, že si někdo, ač má dost velký byt i bankovní konto, druhé dítě prostě nepořídí. Není to vždycky o tom, že chci dítku dopřát značkové džíny nebo nákladnější mimoškolní aktivity.

Já chtěla vždycky 2,chápu ale ty,kteří mají jen jedno,ať už je to z finančních důvodů,či jen proto,že to tak chtějí...my máme skoro 3 letého syna a nyní čekáme druhé.