Počkej tak ještě dva roky, pak už to nebude tak bolavé... otupíš... sice budeš vzpomínat na všechen ten hnus, co ti udělal a jak s tebou chtěl manipulovat, ale bude ti to jedno... já na exe taky nevzpomínám v nejlepším, nejvíc ublížil svým chováním dětem a nakonec ještě obral dceru o stavební spoření, ale je už plnoletá a je to tedy její rozhodnutí, ale i tak to nejvíc asi bolelo mě... ale už je mi naprosto lhostejný... příběh byl stejný jako u vás, pointa taktéž, všechno dovedl obrátit proti mně... stejný řeči, stejné následky... tři roky mi trvalo, než jsem to rozdýchala, bylo to dost bolavé, cítila jsem děsnou nespravedlnost, nedovedla jsem s ním už ani mluvit, buď jsem byla roztřesená už předem, nebo jsem byla předem naštvaná a čekala, co zase zalže nebo obrátí... chvíli mi i vadilo, že má peníze a nedá je ani dětem, ani jim nic nekoupí, i když potřebují a já jsem měla co dělat, abych nás uživila, nakonec jsem to strávila... hodně mi pomohlo, až jsem si konečně uvědomila, že s tím stejně nic neudělám, že on se nezmění a nakonec jsem se za něj začala stydět, i za sebe, že jsem si to vše nechala tak dlouho líbit... u rozvodu fraška, přišel v teplákovce Puma a dělal, že je chudák, vytáhl igelitku nějakých papírů a říkal, že to jsou všechno paragony za nákup potravin a drogerie a oblečení za poslední tři roky, že si to schovával, abych nemohla tvrdit, že nepřispívá na děti a domácnost... pořád to vnucoval soudkyni, až mu tu tašku málem nechala vynést ven ze soudní síně se slovy, že tak mohl stejně dobře jít vybrat odpadkové koše v supermarketu a nasbíral by si stejné množství účtenek... při majetkovém vyrovnání pořád měnil dohodu, jednou souhlasil a když se to mělo podepsat, tak si zase vymýšlel něco jiného a chtěl všechno a já s dětma abych šla pod most... no dnes je mi to vše ukradený... tátu dětem nenahradím, už to naštěstí pochopily, jsou už velké, ale stejně je mi to trochu líto... ale ta nenávist, vztek a lítost už ve mně nejsou... fakt to chce čas... a taky mi pomohla i skutečnost, že jsem si našla druhého muže a je mi s ním fajn... ale to bylo až po těch dvou a půl letech, co jsem se tak nějak vnitřně odpoutala od bývalého... dřív to prostě nešlo, byla jsem toho až moc plná... takže vydržet a snažit se opakovat si, že to není tvoje vina, není to tvá chyba, že on jiný není a nebyl a nebude a tak nějak si vtlouct do hlavy, že nemáš řešit věci, které nezměníš... a jestli trochu věříš na bílou magii, tak to zkus jak já... každý večer si opakovat, že odpouštíš jemu všechno to, čím ti ublížil a taky že odpouštíš sobě vše, čím sis nechala ublížit... vím, že to zní divně, ale funguje to... stejně tak jako funguje pozitivní motivace v tom, že k tomu přidáš ještě takové malé přání, abys byla třeba lepší člověk, dovedla odpouštět a přála bývalému, ať má, co chce, ať je šťastný a spokojený... to může pomoct i tomu, že se k tobě začne chovat i on lépe... ale fakt je důležité, abys mu vnitřně odpustila... tím se zbavíš i těch všech nechtěných a nenávistných pocitů... ale určitě to nepůjde hned a na povel... a neboj, bude líp... zpočátku po rozvodu je to vždycky ostré...

ahoj tak mě teda ex opustil když sem byla ve 23tt....měla sem díky tomu depresivní těhu, nemohla jsme se dočkat až se malá narodí, brečela jsem každej den a pořád ho milovala a myslela že se už nikdy nazamiluju tak jako do něj ://: ....taky mě dost docela obalamutil ale to nechci moc rozebírat kdyby to někdo četl....jo chodili jsme spolu rok a já byla jeho milenkou a on měl holku a podávěl ji se mnou ale my sme o sobě sice věděli ale kravky sme si ani jedna navzájem nevěřily prostě... :00: Natálka byla neplánovaná..byli jsme spolu naposledy v kontaktu když byli Naty 3 měsíce, od tý doby ne, šíleně jsme ho nesnášela za to co mi provedl a prostě bych ho nejradči vymazala ze světa!našla jsem si přítele když bylo malý půl roku. žiju si svůj spokojenej život s přítelem a malou, fakt na něj jsem uplně zapoměla ale pořád ho děsně nenáviděla a najednou z ničeho nic se objeví u nás na soudním stání (po roce sme se viděli :w: )....nechtěla sem se s ním vůbec vidět, uplně sem ho nesnášela, nakonec sme spolu asi 10min. mluvili a já ho začla normálně litovat...nevím ani proč...a ani nevím co je horší jestli nenávidět nebo litovat? :O no a tím jak jsme se spolu bavili a zdálo se mě že je normální že se změnil tak se teď spolu bavíme normálně, už si neděláme nacvhály teda zatím....hlavně říkal jak bude platit a jak se chce rozumně bavit s emnou a chce najednou i vídat malou a já jsu zvědavá zda nezůstane jen u těch slibů ale musím říct že kdyby tam nebyl bylo by to vše lepší, prostě sem ho vymazala z paměti uplně a takhle se mi tam zase přisral když už mám svůj vlastní a krásnej život a on si do něj jako vstoupil....bavit sem se s ním nechtěla ale nejde to jinak, takže zatím se spolu bavíme normálně už, ale jde o to jak dlouho, dokud nám zas neprovede nějaký zlo nebo tak jak je u něj zvykem... :?