Ahoj holky,
snad mi některá poradíte. Máme čtyřletého chlapečka (na první pokus přirozeně),ale nyní už se nám tři roky nedaří mu pořídit sourozence. Něco se asi stalo s vajíčky, byli jsme dvakrát na IVF, dvakrát na nativu a ani jednou se vajíčka ani s ICSI neoplodnily a nezačaly dělit. Čtu tady o darovaných vajíčkách, já o tom začínám uvažovat, ale trápí mě jedna věc. Jak jste se holky psychicky srovnaly s tím, že máte vlastně „cizí“ dítě /jiná podoba, možný genetický nemoci cizí rodiny atd/? a jak se s tím srovnal hlavně váš manžel? Můj to zatím odmítá přijmout. Prý radši jedno vlastní dítě než další napůl cizí. Prý chce mít dítě jen se mnou a ne s někým cizím. Ale já bych jedináčka moc nechtěla, radši bych sourozence a kdyby to nešlo jinak, i s darovaným vajíčkem. Akorát nevím, jak přesvědčit manžela a srovnat si to i sama v hlavě. Dříve jsme byli v Gennetu a teď jsme kvůli tamnímu dost neosobnímu přístupu přešli do Podolí, kde jsem i rodila. Prosím poraďte.