Ahoj určitě není jednoduché být s dítětem sama,ale příště nafackuj sobě,ona za to přece nemůže!!!

Ahojky, já taky občas malýmu jednu lupnu na zadek (věčné vyhazování granulí kocourům, vyhrabávání hlíny z květináče, kousání) a taky mě to pak mrzí, sice teda nikdy ne do fialova, ale každý máme nervy jen jedny a prostě jednou můžou rupnout. A víš co si pak někdy řeknu, co by jiné maminky za to daly, aby alespoň ještě jednou mohly vidět své dítko, jak provádí lumpárny, které jsem popisovala a to mě vždycky uklidní a jdu toho svýho rošťáckýho drobečka obejmout a opusinkovat :) Šuplíky ho klidně vyhazovat nechám, alespoň se na chvíli zabaví a já mám klid na vaření apod. :) Tak přeji pevné nervy a také pevné obejmutí. Mějte se zdravě. Papa Hanka a Jiřík.

Mě když rupnou nervy a když vim, že už to nedám tak si du umýt ruce. Při tom si představim malýho úsměv a to mě uklidní a pak jdu dělat cokoliv, aby s zase usmíval. Mám zatím malé miminko ale občas se mi pálí jídlo nebo tak něco.
Pokud jsi naštvaná, až takle na večer tak se koupej odpoledne a dělej ty větší věci odpoledne a večer se pak věnuj malý. Já jako malá jsem taky měla jelita jak blázen a to dítě si řiká ,, maminka mě nemá ráda... nechce mě...,, Zkus si s ní promluvit a omluv se jí vysvětli jí proč to tak bylo a slib jí, že se to nebude opakovat a obejmi jí. Jinak tě to bude hryzat ještě hodně dlouho. Držím ti palce musí být těžký být takle s dítětem sama. Ale tohle nechceš, aby se opakovalo tak udělej všechno pro to, aby se to už nestalo.

Ahoj, nebudu Tě nijak kárat, protože i když se mi nelíbí, co se malé stalo, cítím z Tvého příspěvku vyčerpání, vyhoření a zoufalost. Opravdu bys potřebovala pomoc s malou. píšeš, že k rodičům jezdíš 1x za měsíc, nemohli by oni přijet za vámi?
Co kamarádky, nepomohly by? Taky bych to viděla na to, že by ses měla naučit zacházet s tím vztekem až agresí, který se v Tobě městná, nějak se ho naučit líp zpracovávat.
Třeba tady: http://www.soscentrum.cz/ Mají programy i pro lidi, kteří obtížně zvládají vztek. Je super, že to chceš řešit, ale začni včas. Držím palce.

...až jsem se bála Tvůj příspěvek dočíst do konce...pláču tady z toho, jak mi je Tvé malé líto, chudák holčička :O

sama víš, že jsi přestřelila a je ti to líto, alespoň něco na začátek, ale uvědom si, že za chování svých dětí mohou vždy rodiče a pokud je malá poslední dobou neklidná, nechce usínat a dělá naschvály, tak je to pouze a jenom tím, že ty sama jsi neklidná a nervózní (odchod partnera, pocity samoty apod.) a ona to cítí z Tebe...takže je to začarovaný kruh a dokud se ty sama nezklidníš, ona také ne...tak malé děti nedělají a ani nedokážou dělat vědomě špatné věci rodičům :? její chování jen vychází z Tvého chování, děti vycítí strašně moc! pokud se ty cítíš sama, ona se také může cítit sama i když jí jsi na blízku, protože se v Tobě nevyzná, jednu chvíli ji hladíš a líbáš láskou a chvíli na to jí seřežeš zadeček do modřiny a ona netuší, proč tomu tak je :w:

já mám doma 23 měsíční holčičku, za měsíc se nám narodí druhé miminko, a malou jsem od jejího narození NIKDY neuhodila, spoustu věcí se dá vysvětlit a když ne, dítě se dá potrestat daleko mírněji a efektivněji než ho bít (odejít z místnosti a zavřít ho tam na hanbu, chvíli ho ignorovat apod...), přečti si nějakou knížku nebo rady na internetu

chápu, že to máš těžké, je spousta lidí, co doma nemají ideální manžely, babičky na hlídání a také to zvládají bez fyzického bití...já sice manžela mám, ale je celý den v práci, babičky k dispozici nemáme (moje maminka zemřela a tchýně je na východním Slovensku) a já jsem s malou od jejího narození téměř 24 hodin denně a i když mám také občas nervy, řeším to jinak...
důležité je, alespoň občas si udělat čas sama na sebe, i kdyby jsi měla zlanařit kamarádky, ať ti občas pomohou, nebo se domluv s rodiči, aby pomáhali častěji a v krajním případě bych navštívila psychologa, není to nic nenormálního a naopak spoustě lidem takový člověk hooodně pomůže