Profil uživatelky horsképleso na webu Mojetehotenstvi

Ahoj holky, obracím se na vás s prosbou, co byste na mém místě udělaly vy v tomto případě - popíšu: Prostě - jsem riziková, ale ne kvůli těhu jako takovému, ale kvůli mému zdr. stavu. Protože ale nemám momentálně žádné problémy a vše probíhá skvěle, doktor mě neposlal do rizikové poradny, což jsem doposud byla ráda - doktora mám minutu od domova atd. Jenže - vzhledem k hodně blbému prvnímu porodu, kdy jsem se neotvírala, a málem mi malou tahali kleštěma, pak jsem po něm byla vyřízená a nastaly i komplikace, mi můj lékař, k němuž chodím kvůli mým zdr. problémům napsal doporučení na císaře jako nestresový porod. Předala jsem papír mému gynekologovi, který se strašně rozčílil, že dneska chce každá rodit císařem, a kde to jako jsme. Od té doby o tom nemluvil, ALE ani mě nikam neposlal, abych se třeba v porodnici domluvila co a jak. U malé mě ke konci poslal do rizikovky, a nyní jsem 34.tt a nic. Do fakultky mě bez jeho doporučení nevezmou, na druhou stranu mám doporučení na císaře. Vím, že na císaře se nějak objednává dopředu, a mám strach, že mi gyndař ani neumožní, abych to projednala v porodnici. Mimi mi ZATÍM přeje, je stále polohou nožičkama napřed, i to cítím, že kope do močáku, takže další důvod jít na císaře, a já doufám, že se mimčo už neotočí, a že mě SNAD nenechá rodit koncem pánevním.
Co mám dělat, mám mu říct, že chci poslat do rizikové, nebo mi stačí, že mám doporučení od jiného doktora a mohu se tam objednat sama? Prostě mě fascinuje, že gyndař ví, co mi je, a jen tak smete ze stolu doporučení od specialisty... Nebo mám přímo zavolat tomu mému doktorovi a říct mu, že gynekolog nerespektuje jeho názor, a ať mi poradí co dál?

Já nevím, ale letos od začátku roku je to počasí otřes, děs a hrůza, nejdřív sníh ještě v dubnu, a teď pořád leje. To počasí se normálně postavilo na hlavu. :( V týdnu si jdu už koupit holinky, protože bez nich do toho našeho zabláceného lesa nemůžu, a kam jinam s malou. Tak je pořád protivná, ven nechodíme, se školkou nechoděj, ptz prší, a pak jdu jen pro ni a zpátky domů,m ptz prší, a pořád prší, a prší, a já už mám normálně dost. Takže si pro sebe koupím holinky, pláštěnku ať můžeme chodit ven, jinak už se zcvoknu. Letos jsem si ani neměla kupovat šaty na léto, neunosím je, už to vidím, a malá má nové sandálky, a taky k hovnu. Sere mě to, a nebýt těhotná, tak už jsem na antidepresivech, fakt.

lucininenka

prosím tě,to je blbost-je to jen o tom,že ty jsi si to nechala vnutit... pokuď přijdeš do porodnice s tím,že kojit nebudeš,tak prostě nebudeš kojit,nikdo tě k tomu nedonutí... a že tam na tebe budou ty tři dny nepříjemné?No tak budou,by mě mohly vlézt na záda :///: holt,když jsi rozhodnutá,musíš si stát za svým,však oni by se nezbláznili :///: u nás taky odcházejí maminky domů s UM a nikdo je za to nevěší... holt když se nepodaří,tak jdou domů na flašce-14 dní je tam kvůli tomu nenechají-i proto,že stále nemají místa :s:

Iwule

JJ, s tím plně souhlasím :) Až na vyjímky a např. naše sestry v porodnici byly naprosto šílené, taky se snažily nás rozkojit, každá si myslela, že zrovna ona nás rozkojí, až musela přijít doktorka a vysvětlit jím, že prcek nemá takový ten sací reflex a prostě se nepřisaje. :( Samozřejmě, nebýt tohoto, jsem jim vděčná, ale tak jsem tam prořvala skoro jeden den, kdy už mi fakt sestry lezly na nervy, já se cítila neschopná a prcka mi bylo líto. a komplikovalo se to tím, místo aby mě nechaly odstříkat mlíčko pro prcka, raději do něj cpaly nutrilon, protože pak už bylo pozdě když měl malý hlad... no to by bylo na dlouho, sestry to opravdu v porodnicich přehánějí.

jo to věřím,že to někde přehánějí... já jsem se setkala spíše s přístupem poraď si sama,což bylo taky hrozné :( prostě přinesli dítě,frkli ho do postele ani se nekoukly,jak přikládám a už byly pryč :( zvlášť po císaři je ten způsob toho přikládání strašně důležitý,protože fakt se nemůžeš ani hnout a musíš najít polohu,kde to co nejméně bolí... navíc nevíš,jak tam nasunout bradavku,nevíš jak se nahnout,otočit,no prostě hrůza :( Pak jsem měla šíleně nalitý prsa,malej se vůbec nemohl přisát,celý den mi nikdo nic neřekl a až večer přišla sestra,zmáčkal prso a začala pomalu křičet,že se nemůžu divit,že se nepřisaje,když to mám jak šutr a musí se to odsát :00: takže takový přístup znám já-já se nezvdala,rozkojily jsme to,ale pravdou je,že zase já měla jedinou starost a to bylo kojení... jak jsem dělala s těma dětma,tak jsem věděla,jak dítě chytnout,vykoupat,přebalit,takové maličkosti už mě nerozházely :) Je pravda,že matky,které pak drží v porodnici své mimčo a pomalu neví co s ním,protože drží mimčo jednou za rok někde u kamarádky,pro ty to musí být o dost těžší... u druhého to bylo o dost lehčí-věděla jsem,že kojit prostě budu (však to byl ani ne rok od toho,co jsem naposled nakojila Lukyho :)) a už mě nerozházelo,že malej nejdřív nechtěl sát a pak zase řval jak tur,protože měl hlad :) tak jsem se na něj dívala a říkala mu,jo chlapče,mlíko si musíš vyřvat :s: :s: :s: a taky jo,jak řval,tak hned další den stříkalo mlíko jak z vodotrysku :s:

Luci, souhlasím, a doufám, že pokud někdy bude druhý, kojení nám vyjde... Ale tady v téhle diskuzi vyhrát nemůžeš :) a teda musím říct, že i když jsme byli na UM, první dva měsíce jsem v noci co 2 hod k prcovi vstávala já. pak už se toho zhostil 1x za noc i otec - sám od sebe :h: . ale nikoho jiného jsem k tomu nepustila. Prostě jsem si to s tím prckem užívala. :)