je to opravdu hodně složité, strašně ráda bych ti nějak pomohla, jenže jsou věci, které si člověk tak nějak musí srovnat sám. děti jsou určitě smyslem života, ale nemyslím si, že tím jediným. spíš zkus popřemýšlet, jak si představuješ svoji budoucnost, jestli bys chtěla dodělat školu, sama se nějak realizovat, taky si najít něco, co tě baví, co by tě naplňovalo... pokud se po zralé úvaze rozhodnete, že byste chtěli rodinu, tak přece nikde není psáno, že dítě musí mít nutně tělesnou vadu ... od toho je tady genetické poradenství, plánované rodičovství...nevěš hlavu, i zdánlivě neřešitelné věci se nakonec dají vyřešit.... držím ti moc pěsti

Ahojda, smozřejmě, že záleží i na tom o jaký druh postižení se jedná. Pokud by jsi se i přesto dokázala o dítě plnohodnotně starat a věříš si tak proč ne? A neboj mamka nakonec bude první člověk, který ti s péči o to malé bude chtít pomoc. Vím o čem mluvím. Je mi 17 let a čekám miminko, dnes jsem 17+3 a taky jsem si myslela, že mamča mi vůbec nepomůže, protože si nepřála abych byla těhotná. No a dnes je to uplně naopak i přesto, že s tím ze začátku nesouhlasila a byla proti mému těhu. Jsem sice teprve těhotná, ale dnes už vím, jak suprová bábrle z ní bude. Musíš vědět sama zda se na mimčo cítíš nebo ne je to jen a jen na tobě a na tvém rozhodnutí. Ale pokud po miminku s přítelem toužíte, tak proč ne? I přítel přece může pomáhat a jsem si jistá, že bude. :one: