Ano nebo ne?

Ahoj,
záleží na tom jak moc velké máš postižení a hlavně jak s tímto handicapem žiješ. Sama jsem tělesně postižená a také můj manžel je postižený. I když k životu potřebuju berle či vozík, tak jsem více méně samostatná. Nebo to mám zařízené tak, abych samostatná byla. Máme s manželem 4,5 letého chlapečka a příští týden se nám má narodit další miminko. Takže lidi s postižením děti mít mohou a není to nic hrozného. A to znám lidi, kteří jsou na tom mnohem hůř. Ale jak už tady padlo, záleží na tom, jak to máš se školou, s přítelem a s bydlením. Určitě bych si v klidu školu dodělala. Ujasnila bych si zda opravdu dítě chci a zda všechno zvládnu a nebo budu mít kolem sebe lidi, kteří mi pomohou. Opravdu záleží jen na tobě a tvých pocitech. Maminky postižených dětí mají vždycky strach, jestli to jejich děti zvládnou. Ano je to záhul i pro člověka bez handicapu natož pro nás. Já mám od sebe rodiče hodně daleko, takže si musíme poradit jak to jde. Ale více mi vyhovuje, že si vše organizuju a zařizuju sama, než kdyby mi do toho někdo zasahoval. Ale to už je o mé povaze. Pomoci se nebráním, ale musí být tehdy až si o ni řeknu.
Takže hlavu vzhůru, není všem dnům konec a rozhodně bych nic neuspěchávala a ono to jednou dopadne. Ať dříve či později.
Přeju ti, aby se ti dařilo jak ve studiu tak v osobním životě.

Souhlas s Blue Jane,líp bych to nenapsala :w: :one:

Ahoj Verčo... myslím, že maminka by ti nakonec určitě pomohla... víš, mám dceru stejně starou, teď si neumím představit, že by přišla s tím, že chce mít mimčo tak brzo a asi bych zrovna nešílela radostí z takové zprávy, ale co bych vlastně nadělala? A když už by se to miminko narodilo, tak bych se snažila být tou co nejlepší babičkou... vždyť by to bylo moje vnouče!
Ale na druhou stranu bych ti nejdřív doporučila, a to ne jako matka, ale jako normální ženská, kámoška nebo prostě známá, aby sis nejdřív dodělala tu školu... už kvůli budoucnosti... vím, že jsou i maminky, které to zvládnou i s dítětem, ale nechala bych to až po dodělání školy... Nevím, jestli u toho ještě pracuješ nebo ne, nebo kolik ti ještě chybí do maturity, ale máš na to všechno spoustu času... a taky netuším, jak moc jsi postižená, co všechno můžeš nebo nemůžeš, jestli bys byla odkázaná na tu cizí pomoc při péči o miminko nebo bys to zvládla sama, třeba by ti hodně pomáhal přítel, no přece jen by to měl být on, kdo se o vás postará a pomůže na prvním místě, pak až spoléhat na pomoc rodičů... ale jestli chcete dítě a cítíte se na to oba zralí, tak proč ne? Hlavně, abyste měli kde bydlet a z čeho žít... předpokládám, že tvůj přítel asi pracuje, že? A maminka by určitě roztála, až by viděla a slyšela své vnoučátko... ono se nic nejí tak horké, jak se navaří... no a doporučovala bych promluvit si s přítelem, jak si to představuje, kdy by to dítě chtěl, jestli hned nebo by počkal, až skončíš studium, nebo jestli ti to dává jako ultimátum, že buď dítě nebo nic, jestli počítá i s variantou, že ti s mimčem nikdo nepomůže a jestli si vůbec umí představit, co péče o dítě obnáší a že to zvládneš...
No, rozepsala jsem se až až... tak raději končím, ale ještě na závěr - pokud si nejsi jistá, že to zvládneš a že to vůbec chceš (že to nechceš jen proto, abys příteli vyhověla a udělala mu radost a abys ho neztratila), tak mu to řekni co nejdřív... a ve dvou se toho dá zvládnout strašně moc, když oba chtějí to samé... ale oba musí sami dobrovolně chtít... tak držím palce, aby ses rozhodla správně...

ahojky kdyby sis chtěla psát tak mi klidně písni na icq 472107038 pokud budeš mít zájem zatím se měj pěkně ahojky Peta a s tím miminkem si myslím že to vůbec není špatej nápad!! Určitě budete skvělí rodiče!!!

je to opravdu hodně složité, strašně ráda bych ti nějak pomohla, jenže jsou věci, které si člověk tak nějak musí srovnat sám. děti jsou určitě smyslem života, ale nemyslím si, že tím jediným. spíš zkus popřemýšlet, jak si představuješ svoji budoucnost, jestli bys chtěla dodělat školu, sama se nějak realizovat, taky si najít něco, co tě baví, co by tě naplňovalo... pokud se po zralé úvaze rozhodnete, že byste chtěli rodinu, tak přece nikde není psáno, že dítě musí mít nutně tělesnou vadu ... od toho je tady genetické poradenství, plánované rodičovství...nevěš hlavu, i zdánlivě neřešitelné věci se nakonec dají vyřešit.... držím ti moc pěsti

Ahojda, smozřejmě, že záleží i na tom o jaký druh postižení se jedná. Pokud by jsi se i přesto dokázala o dítě plnohodnotně starat a věříš si tak proč ne? A neboj mamka nakonec bude první člověk, který ti s péči o to malé bude chtít pomoc. Vím o čem mluvím. Je mi 17 let a čekám miminko, dnes jsem 17+3 a taky jsem si myslela, že mamča mi vůbec nepomůže, protože si nepřála abych byla těhotná. No a dnes je to uplně naopak i přesto, že s tím ze začátku nesouhlasila a byla proti mému těhu. Jsem sice teprve těhotná, ale dnes už vím, jak suprová bábrle z ní bude. Musíš vědět sama zda se na mimčo cítíš nebo ne je to jen a jen na tobě a na tvém rozhodnutí. Ale pokud po miminku s přítelem toužíte, tak proč ne? I přítel přece může pomáhat a jsem si jistá, že bude. :one: