happynka
happynka
Máte někdo zkušenost s touto diagnózou? Zkoušely jste další těhotenství,pokud tohle muselo být kvůli diagnóze ukončeno?
Ahoj holky,jdu mezi vás se svým příběhem,který stále moc bolí.Začalo to nevolnostma hned na začátku těhotenství a to takovýma,že jsem skončila na kapačkách.Ty mi pomohly a pustili mě domů,po pár dnech
Ahoj Happynko,
no, užila sis teda dost, jen, co je pravda!
Víš co, já si myslím, že tělo reagovalo tak jak reagovalo, protože by děťátko bylo asi hodně postižené, a kdo ví, jestli bys ho donosila.
Já jsem prožila něco podobného, ale jen velmi, velmi vzdáleně. V prvním trimestru jsem měla dost velké potíže, skoro na špitál, ale zvládala jsem to jen díky manželovi, nikdy před tím jsem to nezažila, zvracela jsem na každém kroku 2x, a v břiše nic a tak. A později, asi v 18 týdnu, mi u plodu zjistili závažnou vývojovou vadu, tak jsme se rozhodli pro potrat ve 22. týdnu. Je už to skoro měsíc, co jsem potratila. Nebudu se rozepisovat o podrobnostech, ale včera jsem na to večer zrovna myslela, jak jsem toho klučinu viděla, když jsem ho vyplkla...
Myslím, že to se hodně stává teď, ale vůbec to nemá vliv na další těhotenství. Přeju ti, aby to další bylo brzy a se šťastným koncem! Vyplač se, vypovídej se, klidně tady na MT, musí to ven.
A až to bude venku, tak ti bude líp, uvidíš. Chce to trošku čas, ale bude! :€s€:
Papá
Ces.
In reply to Ahoj Happynko, no, užila sis by Cesmína
Ahoj Cesmíno,
teda taky sis užila,jen co je pravda.Já na další vůbec nepomýšlím,hlavní je,abych se dala do pořádku já.Bude mi končit rodičák,tak se poohlídnu po práci a pak se časem uvidí,zatím teda mám takové myšlenky,že malý asi zůstane jedináček,nemám na další těhotenství sílu.Pořád si říkám,že by to mimi stejně nemělo žádný život,ale mrzí to pořád,navíc ty otázky,proč se to vlastně stalo,doktor mi nedokázal odpovědět,říkal,že za 28let,co dělá gynekologa tohle nezažil,jsem prostě případ ;)
Opatruj se :h: :k:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Taky se tím utěšuju,i když je to krutý,ale mám doma prcka,který mě potřebuje a to je to hlavní.Slzám se nebráním,jen už si zakazuju myšlenky,co by bylo,kdyby...jako v kolikátým týdnu už bych byla atd.Dnes už jsou to tři týdny,hormony se pomalu dávají do normálu(jsem zvědavá,kdy mi přestane všechno těhotensky smrdět :00: ),tak snad už bude líp :€s€: Opatruj se :h: :k:
Já jsem dostala teda menzes a příští týden končím šestinedělí. A nějak na mně večer, když prcek spí, jdou ty myšlenky zase, co by, kdyby, že se malej měl narodit za 3 měsíce, a jak by vypadal, a že bych si ho chtěla chovat, ale pak si vzpomenu, že kdo ví, jak by byl nemocnej a tak... ale to teda, jak si tě znovu pročítám, jsem nezažila ten mazec, který jsi zažila ty... ... ...
Včera mi říkala zase jiná doktorka, že jsme udělali dobře, že jsme šli na potrat, že to jsou opravdu těžká postižení a i dítě s Downovým syndromem je obrovská zátěž pro všechny...
taky jsem si říkala, že už jsem byla třikrát těhotná a dvě děti mi umřely... no, jedno jsem zabila..."zabila"... té myšlence se prostě neubráním, je to fakt krutá realita, ať si každej říká, co chce. Ale to je život. Nejsme samy a třeba budeme mít pochopení pro ty druhé, až se jim něco podobného stane. Protože my už víme...
Drž se :h: :€s€: :k:
Ahoj holky,od čtvrtého týdne trpím na nevolnosti,dopadlo to tak,že jsem urgentně skončila v nemocnici totálně dehydrovaná,po třech dnech mě propustili,na druhý den jsem tam ležela znova,tentokrát na čtyři dny.Kapačky pomáhají,začnu normálně jíst a pít a udržím to v sobě,ale jakmile jsem doma,tak konec,obávám se,že tam skončím znova.Máte zkušenosti?Pomohly ty kapačky natolik,že se nevolnosti zklidnily?
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
