ahoj. myslim, že jsi rozhodně neskončila nejhůř, jak jsi mohla :-) jsou hoooorší věci, taky jsem dělala manželovi peklo z kouření a teď vím, že to byla ta nejmenší věc, pro kterou jsem mu dělala zlo.. jsou mnohem důležitější věci.

Pokud jde o nekouření, tak to bych na nějaký šilený pordaz neviděla. Já jsem kouřila a ještě teď si vzpomínám, jak jsem se tajně v práci klepala s ostatními závisláky tajně ve dřepu na balkoně, všem hlásila, že přestávám a omezovala. Teď už naštěstí nekouřím, ale byl to obrovský boj na hodněkrát se žvýkačkama, nálepkama a ty byly stejne na prd. Teď mi kuřáci strašně smrdí.
Jestli jde o důvěru, tak je to o něčem jiném a dělá nějaké šílenosti, je to o něčem jiném.
Ale pokud je to kouření, určitě se snaží přestat, z toho bych si moc nedělala. Vzpomínám na sebe, jak jsem lhala sama sobě a kolikrát jsem přestávala a vyhazovala plné krabičky, že už nikdy.

Ahojky, závislost na kouření je pěkně blbá. Podsařilo se mi přestat po 12 letech intenzivního kouření celkem lehce, ale asi až na 12. pokus. prostě to pak muselo přijít samo. Hodn píšeš o ztrátě důvěry a mám taky pocit, že v tom je zakopán pes. Když se na to podívám očima kuřáka - proč jsem vždycky rodičům tvrdila, že moc nekouřím a před nimi si nezapálila a přitom jsem byla jak fabrika.. Protože jsem k nim měla respekt a nechtěla je zklamat. Byla to lež, která měla chránit rodiče a měla chránit náš vztah. Myslím, že je důležité, že to dělal pro tebe, nekouřil před vám vámi,dával si pozor, aby nesmrděl a jediný, komu tím vlastně ubližoval, je on sám. Pro kuřáka je strašně těžké kouření tajit a dokáže to jen pokud má před někým velký respekt a váží si ho. Ne vždy je lež důsledkem pohrdání:) Tak hlavu vzhůru, buď dál milující manželka a on k tomu jedou dojde sám. Já chodila s nekuřákem, nikdy proti mému kouření neřekl půl slova. Musela jsem si k tomu dojít sama. Kdyby do mě tenkrát prudil asi bych se s ním rozešla, takhle jsme manželé :a:

Hele, a resime tady teda nekoureni, nebo Tvoji neduveru? Protoze z Tvych komentaru mam pocit, ze na blby cigaro svadis vetsi problem. Nezavidim Ti, ale na druhou stranu, pokud je to venku, jemu se muselo hrozne ulevit - a bude nejlepsi doba si o vsem v klidu promluvit. Zacni tim, ze mu reknes, ze Ti samotny koureni az tak nevadi, ze to je jeho problem - at je to tim padem jen jeho problem a Ty se tim nemusis trapit.
Bud prestane sam, nebo bude kourit - a co? Vyzenes ho ven, kdyz bude mimino, vyplachne si pusu a umeje ruce. Pokud vas to neomezuje financne, neresila bych to - je to zavislost jako kazda jina, nema smysl si kvuli tomu pokouset nervy.

Taky jsem kvuli diteti prestala. Taky mam doma kuraka. Neprestal, ale omezil to a cudi jen v praci. Z vlastniho rozhodnuti. Penize, co driv prohulil ted setri a utracej je se synem za lego.

Pokud jde jen o tuto závislost,tak bych to rozvodem nehrotila... Miluješ ho?? Miluje on tebe?? Stará se o rodinu?? Pokud ano,tak bych si s ním rozumně promluvila o jeho závislosti a o tom,že ti prostě lže a vesele si fajčí dál a tobě se to nelíbí. Vypadá to,že ti nechce dělat ostudu,když ho všude vychvaluješ,jak je úžasnej,že to dokázal. Já kouřila,kvůli miminku jsem přestala,manžel kouří a kolikrát říkal,že s tím sekne,hlavně a se malá narodí a stále kouří... Co nadělám,má se s ním kvůli tomu rozvádět,že nedrží slovo a stále kouří?? Ani náhodou,miluju ho a tím pádem i s kouřením