aneb: co tě nezabije, to tě posílí.. :|€|: :+^*:

to je fakt,hele a muzu se optat jeste na toho brachu,posli fotecky,chtela bych ho videt,neni ta nemoc na nem videt???I tebe bych rada videla.............

.............................................................................
http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=140544

tak mi pošli do osobky e-mail, něco pošlu:)

Jde jen o to soustředit se na svůj dech, dýchat pomalu a pravidelně. Klidně si v duchu říkat "nádech, výdech". Taky ti může pomoci dýchání do papírového sáčku.

omlouvám se, že vstupuju do vaší diskuze, ale mám podobnou zkušenost
já to dohnala až tak daleko, že mě vezli do nemocnice záchrankou-vypukla u mě večer panika (já samozřejmě nevěděla, že je to psychika) - bolelo mě na pravé straně a tak jsem si myslela, že mám slepáka, nemohla jsem dýchat, třásly se mi ruce, za chvíli jsme necítila nohy-no stav-že bych ho nepřála nejhoršímu nepříteli
než přijela sanitka , tak příteli sestra na 155 poradila pytlík a s pytlíkem (igeliťákem) jsem odjížděla do nemocnice
měli ze mě srandu, že jedu se slepákem a dýchám do pytlíku :-)
dlouho mě tam prohlíželi, nechali si mě tam-mě bylo celou noc blbě-měla jsem závratě, motala se mi hlava-dávali mi nějaký injekce na uklidnění a stejně mi ten slepák sebrali, když už jsem tam byla
po návratu domů opět hrozný stavy, naštěstí moje máma lékařka poznala co mi je a už jsem šupajdila na psychu
prášky jsem brala cca 8 měsíců-brala jsem 4 druhy-2 ráno a 2 na noc
bylo by stejně blbě, ale docela se to zlepšilo
pak jsem zjistila, že jsem těhu a léky jsem pomalu vysazovala
měla jsem ještě nějaké drobné hrozné stavy, ale šlo to
a čekal mě porod apod a já to zvládla uplně v pohodě :-)
a od té doby je to v pohodě-nemám vůbec s prckem čas myslet na blbosti a jsem mu za to vděčná
jsem teda od té doby hodně citlivá, mám strach z výšek, ale jinak už můj mozek ovládá tělo a né obráceně, což je to, čeho jsem se snažila celou dobu docílit
hlavu vzhůru-bude líp