..ahoj Derunko, já měla podobný začátek, taky trochu šoking a zlé myšlenky... pořád se moc bojím... má rodina to ještě neví a přítel, ten je o hodně starší...vlastně by mohl být můj otec, tedy z jeho rodiny byla natěšená jen sestra...za to pořádně, už je 4x babičkou, ale poprvé bude tetou:)... no někdy osudu neporučíš... přeju Ti všchno krásné a pohodové...

Já se těch pocitů nezbavila do doby dokud jsem to neřekla. Bylo mi jedno co řeknou. Jsem docela dost tvrdohlavá a tak jsem to na ně vybalila. Jediný co jsem si říkala bylo, že pokud mi do toho budou kecat tak jsem se nebála s nimi přetrhnout kontakt jen abych já a prcek byli v pořádku a nemuseli se stresovat. Samozřejmě naštěstí tak daleko to nedošlo, jen co zpustili výčitky tak jsem jim na rovinu řekla, že jsem jim to přišla oznámit a aby měli aspoň trochu radost nebo že tam taky nemusim být. A bylo ticho. Jestli chceš být opravdu v klidu a nestresovat se, tak jim to jednoduše řekni. Můžou mít řeči a můžou řvát, ale tohle už je tvoje rozhodnutí. Fakt se nemáš čeho bát a hlavně nebuď ve stresu a těš se. :-) Každopádně pokud budeš chtít, tak dej vědět jak to dopadlo. :) Pa pa