Ahoj holky, co se týče toho snažení, tak přidám svůj příběh. My jsme se s manželem snažili téměř rok a nějak se pořád nedařilo, ale zase jsme to moc nehrotili, říkali jsme až to příjde, tak to příjde. Ale nic nepřicházelo, tak jsme si řekli, že asi ještě není vhodná doba, přestože nám bylo oběma 26, tak jsme si řekli, pojďme teda ještě prožít něco jinýho a třeba časem příjde i to mimčo. Tak jsme udělali docela závažný rozhodnutí, oba jsme dali výpověď v práci, prodali auto a odjeli do Anglie. Po dvou týdnech v Anglii jsem měla pozitivní test, což byl v té chvíli docela šok a museli jsme najednou všechny naše plány totálně překopat. Ale miminko jsme vlastně počali ještě doma, v době kdy už jsme se na něj vůbec nesoustředili a chystali se na cestu. V Anglii jsme nakonec zůstali skoro pul roku, nebylo možné se hned vrátit s holýma rukama domů. Naštěstí jsme si v Čechách nechali byt. Pul roku jsme v Anglii makali jak šroubci, aby jsme si něco vydělali do začátku a v 6. měsíci jsme přijeli zpět domů. Začátky v čr byly celkem kruté, úřady si s náma moc nevěděly rady, já nedostala ani korunu a manžel skoro 3 měsíce hledal práci, nakonec úspěšně. Hodně jsme si to zamotali, ale nelitujem, prožili jsme v Anglii krásný čas a příští týden se nám narodí naše miminko:) A jinak co se týče příznaků. tak já neměla kromě vynechané menstruce vůbec nic, což nám hrozně pomohlo a já mohla v Anglii pracovat na plnej výkon. Asi to to miminko tušilo, že musí být hodné, aby na něj mohla maminka něco vydělat:)) Pro nás vlastně to miminko přišlo v tu úplně nejmíň vhodnou dobu, ale zvládli jsme to, takže řeči některých lidí "teď dítě nechchi, teď na to není vhodná doba", to jsou spíše výmluvy..dá se to zvládnout i přes všechny komplikace, pokud se mají ti dva rádi, to je základ!:) jsem se nějak rozepsala, pardon... Marťa

Myy snažíme dohromady 2 roky a 4 měsíce. Jednou se nám po 9.měsíčním snažení zadařilo, jenže to brzy skončilo. Když po roce nic nebylo, poslali nás na vyšetření a zjistili, že má manžel špatný spermie a já mám polycystycký vaječníky, takže nemám ovulaci skoro vůbec, takže naše šance na další těhotenství byla velmi malá a pokud by se zadařilo, tak bych nejspíš zase potratila, protože by se tam zase mohla dostat ta špatná spermie. Teď mám umělé oplodnění za sebou a dneska jsem si dělala testík a je pozitivní. Příznaky mám jen slabé, trochu mě pobolívá podbřišek, mám napnutější prsa, nemám chuť na sladký a někdy mi bývá trochu nevolno. Takže jinak je mi fajn a jsem hrozně šťastná!!! Na kontrolu jdu 29.října a to už bude vidět srdíčko a počet. DOufám, že je jen jedno, ale kdyby byly dvě, taky by to bylo fajn. Hlavně, ať jsou zdraví!!!