moc všem děkuji, ty komplikace byly fakt hnusný, ale doufám, že to někdy dokážu vytěsnit. Maminka mi říkala, jaký měla úžasný pocit, když nás vytlačila, taková volnost a štěstí... a já nic takového neměla. Malou mi ani skoro neukázali, nedali pochovat nic. Jak tam nebyl manžel, tak ani nemáme fotky, když ji omývali a vážili a tak. Asi bych chtěla ještě jedno už kvůli manželovi. Chtěl tam strašně být se mnou, tak aby si to taky zažil :) Jen doufám, že mě pak strach z komplikací a vzpomínky na první porod tak nepohltí, že by to muselo skončit císařem :( Každý říká, že se časem zapomene, tak doufám, že mají pravdu :a: mějte se krásně a užívejte vaše zlatíčka