tak asi budu "jina"ale ja te nechapu :n: neni to snad ejdno co cekas???????a bud rada ze hlavne čekaš:(......
nevim proc by sis nemela uzit vnoucat a neni pravda ze holky vice tahnou k domovu:((ja sme etda uplnej opak a muj barsule s rodinou zil o hodne dyl nez ja a uz makal a byl by schopny jit bydlet sam:))
je to spise o tom ze jak si deti vychovas(a taky jde o jejich povahy) tak takovy je budes mit:))kluci jsou tuluvky a mazlici ...holky jsou takovy vice samostatny .
a uknourany ;) ale taky ne vsechny:))
bud rada ze jste pocali krasny novy zivot a ze ej v poradku a zdravy .... :one: klukanci budou tva opora a uvidis ze ti budou pomahat i v domacnosti pokud je k tomu povedes a pat ti ejdnou tvoje snacha moc podekuje zes ji vychovala bezva partaka a skveleho muže:))) :a:

ahoj, já tě chápu. Taky jsem moc chtěla holčičku. Už od mala jsem si říkala jak jí budu dávat šatičky, dělat culíky a budu mít parťačku na nákupy a takové ty holčičí věci :///: .
Vzala jsem si chlapa, který má 3 bratry. Každej z bratrů má syny. Jen jeden má dcerku. Já mám 2 bratry. Říkala jsem si, že šance na holku bude asi minimální. Smířila jsem se tedy s tím, že budu mít kluka. Asi jsem s tím byla tak smířená, že jsem si i vsugerovala že v bříšku kluk je a ultrazvuk mě nepřekvapil. Opravdu se nám narodil kluk. Jsem za něj moc ráda i když to sním nemáme jednoduché. Ale snad ze všeho vyroste a bude to prima chlap a táta :-).
Když jsem otěhotněla podruhé, tak jsem ani nepočítala s tím že bych mohla mít tu vysněnou holčičku. Sice jsem si jí přála a manželovi jsem říkala ať si dá záležet, ale potom jsem si říkala že já mít takové štěstí nebudu. Kamarádka mi pořád říkala, že to holka bude a já jí oponovala že ne, že to bude kluk. Tak nějak jsem se s klukem smířila a i jsem se těšila. V hlavě mi ale i tak proudily myšlenky jak by bylo pěkné mít tu holčičku. PRostě se ve mě vše nějak bouřilo. Na ultrazvuku ve 20tt mi doktorka sdělila, že to vypadá na holku. Já jsem začala brečet a nemohla jsem tomu uvěřit. Měla jsem v sobě takovej zvláštní pocit. Na jednu stranu jsem byla strašně ráda ale na druhou stranu jsem si stále říkala že to neni možný a že tomu raději ani nebudu věřit :s: . Nakonec se mi opravdu holčička narodila. Mám doma páreček a
jsem moc ráda. Kdybych měla 2 kluky tak jsem taky moc šťastná ale stále by to nebylo ono. Něco by mi chybělo. Takže naprosto chápu tvé pocity.
Uvidíš, že až se chlapeček narodí zapomeneš nato, nač teď myslíš. Je možné že stále budeš po holčičce toužit. Věř tomu že nejsi jediná. Tchyně taky říká že stále toužila po holčičce. Bohužel jí to nebylo taky dáno. Synové k ní mají velice blízko. Navštěvují ji. Dcery má ve svých snachách :///:
Ještě chci dodat. Nikdy nemáš zaručeno že dcera bude mít blíž k matce a syn se od matky odprostí a bude si žít svůj život. Někdy to tak je a někdy ne. Myslim si že pro matku je větší šok, když k ní dcera nemá blízko a odejde než když odejde syn u kterého je to tak nějak normální. Znám spoustu případů, kdy má syn k matce velice blízko a je jí oporou a zase případy kdy dcera matku nemá ráda :-(. Takže ono vlastně ani tak nezáleží zda máš syny nebo dcery. Záleží jaké bude ono dítě až vyroste a to žádná z nás nevíme. Já si představuju jak budu s dcerou sdílet holčičí trápení a holčičí radosti a nakonec to dopadne jinak a blíž budu mít k synovi...Snad jsem to napsala srozumytelně ;)