Ahojky,tak já jsem všechno včera nenapsala. Už jednoho kloučka máme doma. Jsou mu 3 pryč na podzim roku 2007 jsem potratila v 8 týdnu a od té doby se snažíme a nic. Možná je to fakt psychická záležitost,myslím si,že na to nemyslím a stejně na to myslím. A teď opravdu jsou všechny moje kamarádky těhotné,nebo se jim právě narodilo miminko a to je mi pak vždycky pod psa. Určitě si mě povzbudila,člověk se nemá komu svěřit. Manžel mě moc nechápe,nebo možná chápe,ale neví,jak mě povzbudit. Tak budu doufat dále. pa a dik

Ahojky jsem docela stejný případ máme doma 2,5 letého syna.A taky jsou obě dvě moje švagrové těhotné a tak moje psychika je pěkně v háji.Na to svěřování taky těch kamarádek moc nemám nebot moje známé z otěhotněním moc problémů teda nemají každá jsi usmyslela že chce mimi a taky se jim to hned povedlo.A z manželem je to stejné oni to asi prožívají jinak.Říkala jsem si že si pořídíme druhé dítě abych nastoupila na z jedné mateřské na druhou a rok se snažíme a taky nic začali jsme jezdit do reprodukčního centra do Olomouce.Tak doufám že se to podaří nebo alespon najdou příčinu kterou budem řešit.Moc mě povzbudila ta tvá věta ani nevíš jak. A to věta o kamrádkách nebot mi bylo jednou řečeno že jsem závistlivá když jsem byla zklamaná že švagrová je těhotná a já ne.Já jí to těhoteství hrozně přejí jen mi to přišlo líto.Tak 29 ledna jedeme zase do Olomouce tak doufám že se to trochu hne nějak dál.