Princezničky mé malé, tiše v sobě drží tu bolest která mě utápí každý den v slzách. Brečím každý den a když se probouzím doufám v to že jednou ráno opět skočíte ke mě do postele, dáte mi pusinku a přitulíte se. Pokaždé když vidím večer padat hvězdu přeji si aby jste byli semnou a Já mohla cítit vaše objetí, dech, a slyšet váš přenádherný smích. Ano, přizná byli dny kdy jste mi lezli na nervi ale to vše bylo tim že jsem se učila být dobrou námou a i když jsem nevěděla co si po mě Natálko chtěla snažila jsem se přemýšlet.