proč ho nemá ráda??:(

Ahojky,
neboj, časem se to srovná... Máme 2 dcery (6-letou a skoro taky 13-měsíční) a musím říct, že to máme podobné... U první dcery a nyní i u druhé je to stejné, tentokrát bych řekla, že možná ještě trochu horší... Malá je na mě závislá, podle mě ještě víc než byla první, neustále se na mě "věší", tahá za nohavice, stoupá si k mým nohám, když jdu na WC, ihned pádí za mnou, hlídá si každý můj pohyb... :bulva: Jakmile zmizím z dohledu, už natahuje... :^O^: Chodila jsem poslední týdny na rehabilitace kvůli zádům a mamka hlídala... Snažila jsem se, aby vždycky spala, když bude hlídat babička, ale někdy to nevyšlo a pak brečela. No a teď jak vidí babičku, už preventivně natahuje, že asi zase půjdu pryč... No a s taťkou? Chodí z práce až navečer, to už si holky moc neužije, malou někdy ani nevidí, až ráno... Ona ho miluje, ale taky k němu moc často sama nejde, když ji manžel vezme, hned začne hledat kde jsem, sleduje mě, jestli nejdu pryč, někdy taky brečí... Je to hlavně o věku a o čase, který s dotyčným člověkem tráví... U 1.dcery byl manžel kolikrát dost nešťastný, často mi říkal, že ho nemá ráda, že k němu nejde apod., ale pak to přešlo a bylo to fajn, i když potom zase přišlo období kolem 3let, kdy zase byl manžel často pryč a starší dcerka si odvykla... Projevilo se to tím, že s ním nechtěla moc být, mazlit se apod. Potom asi za rok už začal manžel trávit víc času s námi a hl.s dcerou a všechno se zase zlepšilo a už i ona sama s ním řešila nějaké věci a povídala mu a tak. Teď s tou mladší dcerkou to máme zatím v první fázi... Podle mě nejdůležitější je nenutit... Nechat dítě v klidu, nebrat násilím, ono si samo najde cestu k danému člověku. Rozhodně bych nenutila ani jednoho (malou ani taťku), aby něco dělali "násilím"... Pokud malá nechce taťkovi dát pusinku, ať mu ji nedává. Není to povinnost. Totéž s mazlením apod. Spíš bych se snažila jí ukázat, že taťku milujeme, takže bych (před ní) taťku hezky vítala, dala mu pusu, objala se s ním...... Ale bez dcerky. Spíš ať se jen dívá... Aby to viděla, jaké to je, aby viděla, že mamka taťkovi věří, taky aby získala pocit a jistotu, že když se s taťkou obejme, tak jí nic neudělá. Ono to zní divně, vím, že by jí nic neprovedl, nemyslím to takhle, ale pro dítě je špatný pocit už jen i to, když ho někdo násilím drží.. Pokud se nechce mazlit, nechat chovat, tak bych to nedělala. Ty jsi její máma, jsi pro ni vším, jsi s ní téměř v kuse, ona je na Tebe zvyklá, zná Tě, rozumíte si, víte, co ten druhý myslí a co udělá... S taťkou je to jinak... Píšeš, že s tetou a babičkou je to lepší. Tak prostě asi má lepší pocit z tety a babičky, možná že ji tak nenutí se muchlovat, možná jen sama v sobě cítí větší strach z mužů obecně, někdy stačí i silnější hlas, aby se dítě víc bálo, příp.hlubší hlas... Co se týká malé, zkuste ji chvilku (pár dní, týden, dva) nechat rozhodovat samotnou, ke komu půjde a s kým se bude mazlit. Čím víc se bude nutit, tím to bude horší... Bude si říkat - k tomu nejdu, ten mě zase chytne a nebude mě chtít pustit... Možná je to divný, ale nám se to osvědčilo. Funguje to u taťky i u babičky. Když k ní natahují ruce a pořád opakují, aby k nim šla, tak nechce. Ale když jen tak sedí a jakoby si jí moc nevšímají, ona sama přijde a zkoumá, kdo to tam je a co to má na tričku apod... Důležitý ale je taky to, že když dítě přijde k tomu člověku, tak si neříct hned - jé, ona přišla, tak si ji vezmu... Ne. Nechat ji v klidu, ať si přijde, ať si sama zkoumá toho člověka, ať si sama řekne, kdy chce k taťkovi jít... Kdyby ji taťka hned chytil, když k němu malá sama přijde, zase by se začala bát. Prostě ji jen nechte, ať si dělá co chce. Rozhodně si nemyslím, že by si taťky nikdy nevšimla... Můžete třeba taky zkusit, aby si taťka sedl na zem (aby malá na něj lépe mohla) a jen tak seděl nebo i ležel, může si zkusit jakoby sám hrát s nějakou hračkou malé. A nevěřím, že by nepřišla zkoumat, co to tam ten taťka dělá... Ale zase - nebrat ji hned, netahat, nemuchlovat... Nechat ji jen tak, ať si leze, zkoumá a víc nic. Pokud se vyloženě nebude dožadovat, aby ji taťka vzal, tak ať ji prostě nebere. Ona pak zase třeba půjde jinam, ale později zase může přijít k taťkovi. A tím bude získávat větší a větší důvěru, že jí taťka nechá tu její "volnost" a nebude ji nutit. Pokud si taťka nerad hraje a jen se mazlí, no tak holt to bude muset trochu přizpůsobit malé... Nemusí si s ní hrát hodiny, stačí si jen tak sednout na tu zem a dívat se na TV. Ale nebrat malou, když nechce. A nebo můžete na té zemi být oba, Ty i taťka a nechat malou, aby vás zkoumala, hrála si apod. A Ty bys měla taťku podporovat v tom, že ona ho taky miluje, jen teď prostě na to nemá věk, aby mu to tak projevila... S Tebou je pořád, s ním o poznání méně. Určitě to bude lepší, fakt! A přijde doba, kdy k němu malá sama přiběhne, skočí mu na klín a celého ho umačká.......... :c: :\x: Mluvím z vlastní zkušenosti...
Omlouvám se za román, ale někdy neumím být stručná... ://:
Tak pevné nervy a hlavně trpělivost! Ta totiž :k: přináší...

je ještě malá na to, aby dokázala projevit lásku i tátovi-zatím jsi pro ní číslo jedna ty.
Já mám 2,5 leteho syna a až teď musím říct,že začal projevovat emoce a příjde se třeba pomazlit, dá mi pusu, tátovi taky-až teď nás bere oba stejně-samozřejmě, že mě asi víc, protože jsem s ním doma a táta chodí do práce. Vojta takhle nemá vztah ke své babičce a dědovi z přítelovi strany-oni si s ním nikdy nehrají a pak si ho třeba chtějí pochovat a on se jim vytrhne z ruky (on teda není moc mazlivý), kdyby se mu věnovali tak jako moje máma, kterou Vojta díky tomu miluje, tak by to taky bylojiné.
Takže se neboj-ono to příjde.