přítel na misi

Ahoj holky, jsem tu nová, ale nejak začínám mít potřebu se s někým podělit. Zítra jdu na kontrolu v 18. tt a doktor mi řekl, že mi udělá podrobnější ultrazvuk a možná zjistíme i co se nám to narodí :) Jsem z celého těhotenství trošku rozpačitá, protoze si to nejak plně ještě neuvědomuju, kromě trošku rostoucího bříška :) Nebylo to plánované, ale po zjištění jsme byli štěstím bez sebe až na jednu věc. Přítel mi 14 dní na to odletšl na misi do Afgánistánu. A plánovaný návrat? Asi necelý měsíc před termínem. Takže si to celé prožívám sama, i když můžu říct, že uplně bez problému. Nezvracela jsem, nevadí mi zápachy, nemám chutě a kromě toho bříška to nijek nevnímám. s přítelem spolu komunikujeme přes net celkem často, ale i tak je to takové zvláštní a jsou chvíle kdy to moc nedávám a šíleně se mi stýská. Vzdycky jsme si plánovali jak to naše první budeme spolu prožívat od začátku spolu, ale zase je to jinak. Doufám, že zítra na nás ten náš prcek bude hodný, a ukáže nám, kdo mi to roste v bříšku :)
Holky, nemáte podobnou zkušenost, jak se vypořádat s nepřítomností tatínka? Sice mi s tím občas pomáhá 6-ti letá dcerka přítele z prvního manželství, ale ten muj chlap mi u toho těhulkování moc chybí. tak zatím papa a děkuju :)