předčasný porod

Ahoj holky,konečně jsem se dostala k popsání mého porodu.Malé už bude 5 měsíců,ale jelikož jsme měli samé trable,tak píšu až teď. .......Měla jsem na den přesně měsíc do prvního termínu.Celý den byl pohodička,ještě jsem jezdila po návštěvách a večer v klídku chystala sváču do práce mýmu chlapovi.v šest večer mi najednou praskla voda..jako prvorodičcce,která má měsíc čas mi ani nedošlo,že by to mělo nastat už teď.Ale voda se mě lila takovým proudem,že jsem se zmohla akorát sednout si na vanu a volat mojí babičce,která bydlí naproti,ať běží na stavbu pro mamku,že budu nejspíš rodit. Ta běžela tak vehementně,že jsem měla strach,že si akorát v tom deštivým počasí a rozbitejch pantoflích něco zlomí...na stavbě začala vykřikovat jen to,že praskla voda a moje mamka začala šílet,kde a jestli v kotelně nebo koupelně :-))ale naštěstí jí to došlo a přišla mi pomoct..já jen seděla pořád na vaně a nezmohla se ani na krok,protože jsem byla při každým pohybu durch mokrá...zrovna v tu dobu přišel i můj Peťa domů a hned mi zavolal sanitku...dovezli mě do Svitavské nemocnice a když jsem viděla jít po chodbě gynekologie lékaře,kterého jsem si moc přála k porodu,tak jsem se už od dveří usmívala,ale sklaplo mi hned,když mi s politováním řekl,že jsem 35+3 a že mě pošle do pardubic...do ted jsem byla bez bolesti..začali mi natáčet křivku a pomaličku jsem cítila slabounké trnutí v podbříšku..pak přijela sanita a s kapačkama,abych neporodila v sanitě mě hnali do Pardubic..pořád byly bolesti slaboučké a nepravidelné..dojeli jsme asi kolem čtvrt na deset a v jedenáct za mnou dorazil i Petr..čekali sme na porodním sále,co se bude dít...já už převlíklá do andílku,dostala jsem nálev a běhala :-))) Péťa byl unaven z dvoudenní práce,tak mi tam na pohovce ( měli jsme nadstandart) usnul..nevadilo mi to,taky jsem odpočívala,protože bolesti už začaly být intezivní a častější...kolem půlnoci,kdy už sem byla ráda,že vše udýchám bez nářků,začal Petr chrápat.Myslela sem,že mě raní..taková ostuda,jsem si říkala..tak jsem lezla z toho stolu a šla ho budit,ať se otočí.Naštěstí se probral a šel se mnou k vaně,kde jsem se chtěla trošku nahřát.Voda pro něj vařící mi přišla jak vlažná a skoro vůbec mi to nepomohlo,tak jsem to vzdala a šla ležet..a Petr také..asi kolem druhé přišla sestřička mě prohlídnout..řekla,ať si zatlačím..najednout zařvala: ZAŠLA BRANKA a všechno se najednou rozsvítilo,až z toho bolely oči,kolem mě hromadu lidí a pak už to šlo rychle,přítel přispěchal držet ruku a já musela tlačit...najednou mi Petr ruku pustil a říká,že se jde nadýchat na vzduch..a pak už sem jen z dálky slyšela sestry,jak říkají: on odpad...v duchu mě to trošku pobavilo...bohužel já jsem při tlačení omdlela také a ani nevím,jak dlouho jsem byla mimo..ale když jsem se probrala,tak jsem musela ještě asi 2x tlačit a malá byla na světě...byla to šílená úleva,ale kdybych věděla,co mě bude čekat dál,radši bych rodila znovu :-( malou museli resuscitovat a hned jí odnášeli do inkubátoru na novorozeneckou JIP,...měla 2,64kg a 46cm...mě při porodu popraskala děloha,takže mě čekalo téměř hodinu a půl šití,protože kam doktoři píchli,tam jim to prasklo...a nadávali,jak kdybych za to mohla..to jediné mě na celém pobytu v Pardubicích mrzí..jinak super péče...pak mě odvezli na pokoj a už bylo vše ok :-) tak držím pěstičky dalším budoucím maminkám :-) jo a Petr tam omdlel celkově dvakrát :-)) ale jsem ráda,že tam vůbec byl a hnal se za náma přez 100km :-)