posleni kapka :-(

Ahojte holky,
nejdrive jsem si myslela, ze to tady nebudu ventilovat, ale ja uz jsem tak nastvana a zoufala, ze dneska cely den nepretrzite jen bulim. Dostala jsem se do hodne slozite situace a proste uz nevim, jak dal. Tak me napadlo, ze mi treba pomuzete, nebo se mi alespon ulevi.
Ani vlastne nevim, ze ktereho konce zacit. Vsechno to asi zacalo jednim velikym epileptickym zachvatem, ktery jsem dostala pred mesicem pri ceste autem. Vraceli jsem se zrovna s manzelem od rodicu do Brna, kde ziju uz asi 10 let a presne v polovine cesty, v Olomouci jsme najednou zacala mit pocit, ze se na nas riti velke auto a urcite se nabourame, pak uz si nic nepamatuji. Manzel zavolal zachranku a skoncila jsem v Olomoucke nemocnici na porodnicke Jipce, protoze prcek ten zachvat pochopil tak, ze by se mel uz narodit, presto, ze byla jsem v 32tt. Nastesti to ale dobre dopadlo (nedoslo k predsacne odlouceni placenty a zastava dechu prcka neposkodila), prcek se umoudril a po 14 dnech jsem pany doktory uprosila, aby me pustili domu, ze budu u rodicu, kteri se o me postaraji a ze nebudu delat nic jineho, nez lezet a jist.
A tak jsem se vratila do sveho rodneho Havirova. Tak i tak jsem chtela v Havirove porodit, takze vlaste bylo jedno, jestli se vratim az tesne pred porodem, nebo si me rodice uziji o par tydnu dele.
Nicmene ted teprve zacaly ty me trampoty a problemy. Musela jsem si zde najit doktory. A to je ten kamen urazu. Do porodu se me sice ujal jeden moooooc hodny gynekolog, ale tim byla ochota Havirovskych lekaru u konce. Veskere snahy o to si najit v Havirove neurologa, jsou marne, nikde me nechteji zaregistrovat a to i presto, ze mam v Havirove stale sve trvale bydliste. Asi by jste nad tim mavly rukou, ale ja se bez neurologa se svou diagnozou neobejdu, obzvalste po tom zachvatu. Mam sice sveho neurologa z centra pro Epilepsii v Brne, ale vzhledem k tomu, ze jsem na "rozpadnuti" a porod se muze rozbehnout kdykoliv, tak se do Brna asi stezi dostanu.
Nechteji me vzit ani na neurologii v Havirovske nemocnici, pry maji stopstav. A to jsem te sestre na prijmu rikala, ze jsem tehotna, v 37TT, po velkem EPI zachvatu a po hospitalizaci a antiepileptika (tj. prasky, ktere by meli dalsimu zachvatu zabranit) mam sotva tak na 14 dni. Suse rekla, ze se mam obratit na nejakou soukromou ambulanci. Tak jsem obesla zbyvajici tri ordinace v Havirove, vsude sestram ve dverich popsala, co se mi stalo, ze mi dochazeji leky, ale vsude to dopadlo stejne, tezkym nezajmem. Sestry z tech ordinaci rozhodly o tom, ze maji plno a basta. Kazde te mile sestricce jsem v tu chvili jeden epilepticky zachvat ze srdce prala, jen at se nekde kouti v krecis a bez pomoci. Taky me napadlo, ze asi jedine, co by je obmekcilo by bylo, kdybych jim tam v cekarne sebou sekla, to by mozna toho lekare zavolaly.
Nakonec jsem ze zoufalstvi napsala email primarovi Havirovske neurologie. Ten mi odepsal, ze jim bohuzel odeslo 7 lekaru, je proto v nemocnici otevrena jen jedna ambulance, ktera naval pac. nezvlada. Nicmene ze akutní pacienti v život ohrožujícím stavu jsou samozřejmě vyšetření ihned, na Urgentního příjmu nebo CPN.
Takze dokud nedostanu dalsi velky zachvat, ktery ohrozi me nebo nedej boze me miminko, tak se v Havirove od neurologu pomoci nedockam. Na druhou stranu mam leky uz jen na 14 dni, takze na dalsi zachvat nebudu muset dlouho cekat. Hnusny, ze? Nevim, jestli jsem kdy v zivote citila vetsi bezmoc. Asi jsem vycerpala vsechny sve moznosti. Co mam delat? Desim se dalsi zachvatu.