Poradte ...

… tohle nevymyslíš. Psáno životem.

V září roku 2008 jsem nastoupila po domluvě s manželem večerní studium na Gymnáziu. Manžel souhlasil s tím, že pokud budu ve škole, která byla 3x týdně v odpoledních hodinách, že se o děti postará. První rok to nějak fungovalo, ale s tím, že než jsem odjela do školy, musela jsem samozřejmě obstarat domácnost, nachystat dětem veškeré věci.
Druhý rok bohužel už nastaly problémy ze strany manžela, kdy mi zakazoval do školy jezdit, schovával mi klíče od auta nebo dokonce nepřišel domů, abych nemohla odjet. Pár případů bylo i takových, že jsem přijela do školy a manžel i volal, abych okamžitě přijela, že čeká své kamarády, ať přijedu k dětem. Několikrát volal i proto, aby se mě zeptal, jak má uvařit a osladit dětem čaj a připravit nějakou večeři. Pro mou absenci jsem nemohla dokončit ani pololetí.
Někdy v listopadu 2009 manžel nastoupil na ÚP. Začal vysedávat s kamarády u obchodu a popíjet. Často si kamarády zval i domů, kde popíjeli dále. Po mě bylo požadováno, abych se o ně starala. Po odchodu kamarádů mi manžel vyčítal, že snad mám s některým z nich poměr. Nenechal si vysvětlit, že je přiváděl domů on a ne já.
Manžel je chorobně žárlivý, takže žárlil na každého, kdo se na mě jen podíval. Musela jsem oblíkat střízlivě, podle něj. Pokud jsme šli do společnosti, nemohla jsem se bavit s nikým. Později začal chodit do společnosti raději sám.
Za mými zády zval i mé kamarádky, které mi po jejich odchodu vyčítal.
Přes zimu (po dobu, po kterou byl na ÚP) jsme se dostali do dluhů.
Někdy v březnu mi manžel při prohledávání mých osobních věcí našel v bundě cigarety. Začala jsem kouřit a jemu jsem to ze strachu neřekla. Když to zjistil, byl hrubý, vulgární a agresivní. Asi po 14ti dnech, kdy jsem mu řekla, že nehodlám přestat, se manžel sbalil a za přítomnosti mých rodičů odešel z domu. Řekl, že odchází, naše manželství končí. Já ho nechala jít. Poté jsem šla s rodiči a s dětmi do domu rodičů. V průběhu dne jsem dostávala různá upozornění, že manžel pije a vykřikuje, že se večer vrátí a bude dělat doma pořádky. Já se bála, tak jsem tu noc zůstala s dětmi u rodičů. Ti měli bohužel nějakou akci, tak jsem si pozvala večer sestřenici, abych nebyla sama, kdyby se manžel objevil. Ten se objevil, prosil, ať jdu domů, já nešla. Kolem půl noci mi volal jako na rozloučenou. Já se lekla, co by mohl udělat, telefon už mi nebral, tak jsem šla domů se podívat. Manžel pololežel na zemi, pokoušejíc se oběsit na klice u dveří v obývacím pokoji. Vedle sebe měl láhev piva a byl opilý. Lano jsem mu sundala, po domluvě, že už nic takového dělat nebude, jsem mu řekla, že se ráno vrátím. Tahle situace se opakovala ještě jednou asi po měsíci, to jsme byli já i děti v patře v ložnici a manžel opět v obývacím pokoji. Předcházela tomu hádka, kdy jsem řekla, že se chci rozvést, že už ho nemiluji. Manžel byl opět opilý.
V dubnu jsem si našla práci na půl úvazku v kuchyni, kde jsem vařila. Manžel znovu obnovil živnost. Já musela jezdit do práce na 5 hodin ráno. To znamenalo pro manžela ráno vzbudit děti a vypravit je do školy a do školky. Opět to fungovalo tak, že jsem musela každému dítěti vše nachystat předem na hromádky.
Po nějakém čase jsem zjistila, že mě manžel sleduje, jestli jsem v práci, kdy končím, kdy jedu domů. Stopoval mi cestu, za jak dlouho jsem přijela z práce domů. Chtěl, abych mu přinesla píchačku, aby mi mohl zkontrolovat hodiny. V noci mi kontroloval mobil, kdo mi psal a volal. Kontroloval mé osobní věci, emaily, skyp...prostě celý notebook, který v zápalu zlosti rozmlátil o zem. Měla jsem tam uloženy mimo jiné i všechny věci ze školy.
Manžel byl na tom psychicky špatně, jednou večer dokonce volal mému otci, ať okamžitě přijede nebo udělá něco hrozného. Chtěl, aby ho otec odvezl někam, kde by mu pomohli. Po chvilce, kdy spolu mluvili si to manžel rozmyslel a řekl otci, že už je v pořádku, ať tedy odejde. Otec, než odešel ještě zkontroloval mě a děti, jestli jsme v pořádku a po mé domluvě s ním, že pokud by se něco dělo, okamžitě mu zavolám odešel.
V polovině května měl manžel úraz v lese při práci s pilou. Pořezal si nárt ( přeřezal si šlachy na palci a kost ). S otcem jsme pro něj přijeli do lesa a vezli jsme ho do nemocnice, kde musel podstoupit operaci. Po návratu z nemocnice, jsem mu sdělila, že se svým odchodem počkám, než se trochu postaví na nohy a bude schopen se postarat o sebe sám. Situace se však zhoršovala, manžel chodil na pivo i o berlích, hádky vrcholily dokonce probíhaly i za přítomnosti dětí a mých rodičů.
Několikrát jsem manžela žádala, aby navštívil psychologa nebo nějakého odborníka, který by mu s jeho duševním stavem pomohl. Na to mi manžel řekl, že nemá k tomu důvod. Nakonec však navštívil obvodní lékařku, která mu předepsala nějaké léky na spaní. ( nevím, co jí řekl )
Jednou večer, když přišel z hospody, přemlouval mě, ať si svůj odchod rozmyslím. Já jsem mu řekla, že jsem pevně rozhodnuta a chtěla bych se rozejít v klidu. Na to on mi řekl, že v klidu to nikdy nebude. Pohádali jsme se on odešel do přízemí, kde jsem slyšela, jak bouchá dveřmi. Asi po půl hodině se vrátil zpátky do ložnice, dal dětem pusu a mluvil na ně něco ve smyslu, že se opět loučí. Lehl si do postele a spal. Já se šla podívat do kuchyně a na stole byla otevřená láhev rumu, pivo a prázdné obaly od jeho léků. To jsem, ale nějak vytušila, že to byla jen blamáž, aby mi bylo manžela líto. Snad jestli se budu o něj bát nebo co. Nechala jsem to být a šla spát. Ráno, když jsem se vzbudila, bylo vše uklizené.
4. června jsem šla odpoledne s dětmi a s kamarádkou ven. Manžel chtěl jít s námi, já mu na to řekla, že s ním jít nechci. Šel tedy na pivo. Večer kolem 19. hodiny mi psal, jestli už jsme doma a jestli má přijít domů. Odepsala jsem mu, že děti už leží a je mi jedno, jestli přijde nebo ne. Ptal se, jestli čekám kamarádku, já řekla, že nečekám nikoho. Přišel kolem půl noci a psal mi, jestli můžu přijít za ním do kuchyně. Jeho sms mě vzbudila, ale nereagovala jsem na ni. Asi po půl hodině přišel do ložnice, lehl si a já myslela, že v klidu usne. Jenže on se začal sunout ke mě, pod mou peřinu. Bylo mi to nepříjemné, tak jsem ho prosila, ať se otočí a jde spát. Nedal si říct, tak jsem si přelezla k synovi do postele, která byla hned vedle mé. Na to začal manžel křičet, že se mám vrátit k němu a vzbudil syna, který začal brečet. Já ho utěšovala, chtěla jsem, ať se manžel uklidní a jde spát, ale on mi vytrhl syna z náruče a křičel ještě víc. Syn hystericky brečel, až se vzbudily i dcery, které spaly ve vedlejší ložnici. Plakali všichni. Já šla k holkám, abych je utišila. Na to manžel vylezl s postele a vyžduchal mně z ložnice ke schodům a řval, abych vypadla, že si je uklidní sám. Dětem neustále opakoval, že se nic neděje, že jen hrajeme. Já šla dolů do obýváku. Bála jsem se, že mě vyhodí na ulici, tak jsem si oblékla kalhoty, do kapes si dala nejnutnější doklady a klíče od domu. Po chvilce přišel manžel dolů, křičel, že se mám vysvléci. Já nechtěla, řekla jsem mu, ať mě nechá a ať se uklidní, aby mohli děti spát. Ještě jsem mu řekla, že to je definitivní konec a odcházím. Na to odešel do kuchyně, vzal ze stojanu kuchyňský nůž, se kterým mi vyhrožoval, že mě zabije, jestli nebudu dělat, co chce. Slyšela jsem na schodech plakat a volat děti. Manžel na ně volal, že je vše v pořádku, ať si jdou lehnout, že za chvilku přijdeme. Prosila jsem ho, aby mě pustil je uložit a uklidnit...marně. Manžel mi řekl, že zabije mně děti a pak sebe, že už nemá o co přijít. Řekl, že budu dělat, co řekne. Ze strachu jsem mu slíbila, že neodejdu. Donutil mě se vysvléci a šli jsme do ložnice. Děti ještě vzlykali, ale už leželi. Syn si lehl ke mě do postele. Když se syn uklidnil, manžel se otočil ke mě a dožadoval se pohlavního styku. Já ho od sebe odháněla, ale pod výhružkami, že to, co řekl před chvílí v obýváku platí a nemám na to zapomenout. Při vykonávání své potřeby mi opakoval, že mě zlomí a dostane mě na dno, že budu poslouchat a dělat co chce. Něco z jeho slov zaslechla i mladší dcera, protože na mě volala: ,, mami, co ti taťka zlomil?,, Manžel na ni zavolal, ať klidně spí, opět se vymluvil na hru. Když vykonal svou potřebu, tak se otočil a spal. Já nevěděla, jestli ten nůž má sebou v ložnici nebo ne, bála jsem najít mobil, abych zavolala policii nebo kohokoliv jiného.
Celý incident je popsaný v protokolu policie, který Vám posílám jako přílohu
Ráno jsem sbalila pár věcí dětem ( byla sobota a každou sobotu jsme chodili k mým rodičům na oběd a děti tam zůstávali někdy i na noc ). Manžel věděl, že pokud bych s dětmi nepřišla, rodičům by to bylo divné, tak mě nechal jít. Šel kousek s námi a po cestě se mě zeptal, jestli to někomu řeknu. Byla jsem už u domu svých rodičů, tak jsem mu odpověděla, že ano a šla jsem. Už jsem se k němu nevrátila. Zůstala jsem chvíli s dětmi u rodičů a pak si našla byt 1+1, kde jsme s dětmi bydleli rok.

…..o tři roky později…

…a i přes to všechno se nyní už exmanžel zdál být pro okr. soud v Opavě vhodným otcem pro výchovu dětí. Ihned po mém odchodu jsem podávala návrh na úpravu práv a povinností k nezl. dětem a žádost o rozvod. Okr. soud v Opavě rok zvažoval, komu děti přidělí do péče. Nakonec po roce, po nějakých nesmyslných návštěvách AMT centra, které stejně nikam nevedli, je soud přidělil do mé péče. Bylo mu stanoveno výživné ve výši 4600,- na všechny tři děti, které samozřejmě neplatil a neplatí. Poté nás rozvedli. Ohledně výživného jsem podávala dvakrát trestní oznámení, ze kterých mu byly uděleny podmínky. Dále jsem podala návrh na výkon rozhodnutí o strhávání výživného z platu, to je taky bez efektu. Zaměstnavatel mi sdělil, že mu nic strhávat nebude, protože má základní mzdu. Já vím, stejně jako všichni, jak to v jeho firmě chodí. Napíše jim minimální mzdu a zbytek jim doplatí na ruku. Bohužel pro mě to nedokážu.
Máme v SJM rodinný dům, ve kterém v současné době žiji já s dětmi. Tomu také předcházeli dlouhodobé spory, kdy ex nechtěl dům přenechat mě a dětem, i když ho neobýval. Neplatil na něj hypotéku. Tu jsem byla nucena pro zachování domu platit za pomocí rodičů a k tomu ještě nájemné a náklady za byt, ve kterém jsem v té době s dětmi žila. Nakonec nám dům přenechal, pochopitelně neobyvatelný a prázdný. Veškeré cenné věci a vybavení si odvezl. S rodiči jsme tedy zařizovali bydlení už podruhé od začátku a podotýkám bez financí. Byla jsem v té době a stále jsem v evidenci úp a pobírám dávky hmotné nouze. Aby toho nebylo málo, ex přestal platit veškeré pohledávky, neplatil ani výživné a mě se začaly ozývat různé banky a vymahačské společnosti. Co jsem mohla, jsem za pomocí rodičů zaplatila, bohužel to nestačilo. Část společných dluhů hradím dodnes, druhou část dluhů, převážně dluhů exmanžela nehradí nikdo. Tím pádem má plno exekucí a jelikož je pořád spoluvlastník domu, je několik exekucí uvaleno i na domě. Exmanžel nechce přistoupit na dohodu o vyrovnání SJM, které v současné době probíhá. Dvakrát se dokonce nedostavil k jednání, které se muselo odložit.
Já jsem v celé situaci bezradná a nevím, na koho se mám obrátit o pomoc. Nemohu se dovolat spravedlnosti pro své děti, na které neplatí řádné výživné. Celá situace trvá již tři roky. Za tu dobu dluží dětem cca. 130 000,- Kč. Už začínám být přesvědčena o tom, že tyto peníze už neuvidíme. Ale přece ty děti nemůže připravit o střechu nad hlavou? Jak je možné, že dnešní instituce a zákony s touhle situací a s tímto člověkem nemohou nic dělat? Během tří let se díky němu zadlužili i mojí rodiče, kteří se snaží nám celou dobu pomáhat. Já se plácám v dluzích, dětem se samozřejmě potřeby rok od roku zvyšují a naše zákony jsou postaveny tak, že pikáme my a ne dotyčná osoba. Paní na sociálce mi řekla, že já jsem povinná mu umožňovat styk s dětmi, ale kde jsou jejich práva a povinnosti jejich otce, to už mi nebyla schopna říct. Takže děti si pravidelně jednou za 14 dní bere na víkendy a výživné jim pošle podle vlastního uvážení. Tohle je normální? Sebere jim střechu nad hlavou s klidným srdcem, to je taky normální? Všechno co dělá, dělá proto, aby se mi pomstil a aby mě dostal na dno, jak to před třemi lety prohlásil. Pokud nebude mít dům, nebudu ho mít ani já. Tohle hlásá veřejně. Ale odnášejí to i jeho děti a to ho vůbec netrápí. Snaží se být dokonalým otcem na oko pro lidi, ale ve skutečnosti mu nezáleží ani na nich.
Prosím, aby jste mi poradili, co mám dále dělat. Opravdu nevím, co dál, finanční prostředky na advokáty a na soudy nemám. Takhle vznikají ze slušných lidí bezdomovci. Přece nemohu dopustit, aby mé děti zůstali na ulici nebo v nějakém ústavě díky člověku, který je bezohledný sobec a na kterého nemají ani dnešní zákony.
5.6.2013 to budou přesně tři roky, co jsem doslova utekla od manžela kvůli domácímu násilí. A dnes si připadám já, jako zločinec a on se tváří jako oběť. Jedinou a neodpustitelnou chybu jsem udělala, když jsem před těmi třemi lety z lítosti k němu stáhla trestní stíhání. Dnes bych takovou chybu neudělala.

Dnes je mi 32 let, dětem 6, 8 a 10. Nejmladší syn navštěvuje MŠ ( v září nastupuje do 1. třídy ), holky navštěvují 2. a 4. třídu.