Ponekud zdlouhavy, ale krasny porod

Ahoj holky,
dlouho jsem tu nebyla - miminko je trosku honicka, jeden e-mail pisu cele odpoledne, protoze od toho porad odbiham...
Nu, moje mala Emca se narodila na den presne na termin (bude to inzenyrka:-)) 10.5., vazila 3850g a merila 52cm.
A ted k samotnemu porodu: 9.5. v 5:45 me vzbudila praskla voda (neda se to splest, je to jako kdyz clovek cura:-)) A hnedka stahy po peti minutach. Vysokovani a rozespali jsme tedy vyrazili do porodnice (hned kvuli pozitivnimu streptokokovi). V nemocnici me vysetrili, otevrena na prst, a tak pritel jel domu a me ubytovali na hekarne. Cele dopoledne jsem tam lezela, stahy byly pravidelne, ale podezrele dobre prodychatelne. Dostavam atb v infuzi (pak jeste nekolikrat) 13:00 - stale se neoteviram, pry at co nejvic odpocivam, ze mozna porodim az druhej den. :O Okolo druhe stahy jeste zeslabily, znepravidelnely. Byla jsem strasne nastvana, ze se furt nic nedeje, stahy me obtezovaly a k nicemu to nevedlo (a to jsem pila litry maliniku). V sest vecer mi po monitoru sestra rekla, ze to, co mam jsou poslicky, a ze nerodim (monitor ukazoval jen male kopecky). Upadla jsem do deprese. Jestli tohle jsou poslicci, tak jak vypadaji kontrakce?! Za hodinu to opet zesililo a bolesti sly hlavne do zad - to uz jsem hopsala na mici. Sestra se za mnou chodila co hodinu divat, prej mam jit spat, setrit sily a neblbnout. Haha. V deset mi bodla Plegomazin (na spani, prej bud se to rozjede, nebo usnete) a naridila jit spat. Jenomze od ty doby byly stahy uz dost intenzivni a ja oblbnuta tou injekci. Spala jsem, kontrakce me co pet minut vzbudila, ja ji rozhopsala na mici a premistila se zas ke spanku do postele (mnohokrat jsem s sebou trhla kdyz jsem usnula na mici a uz z nej padala). Ve 2:00 monitor, zacinam se otevirat. Uz mi veri, ze rodim (i kdyz monitor porad ukazuje male kopecky). Ve tri me zaparkovala do virivky, kde jsem spala, prodychavala a zase spala. V 5:00 me premistili na sal, zavolali jsme pritele (na to bych nebyt sestry zapomnela, byla jsem proste mimo), 1,5 hodiny tlaceni, nemela jsem uz silu, deloha uz taky byla unavena (pri tlaceni jsme na kontrakce cekali pres infuzi s oxytocinem i deset minut). Sestra na me lehala, primar pomahal zespodu, ja tlacila sec jsem mohla a v 7:45 mala byla na svete (prakticky ji ze mne vydolovali). Uuuuleva. Byla jsem tak unavena, ze jsem ji zprvu vubec nevnimala. Takze prvni, koho na svete videla, byl tatka. Ten mi ji prinesl v zavinovacce k lehatku - hodne jsem krvacela, tak jsem byla zasypana ledem a nesmela se hnout... Pak me jeste chvili sili (o nastrihu jsem vubec nevedela).
Ty dve hodiny na sale jsme si moc uzili, bylo to neco fantastickeho - miminko si nas zkoumave prohlizelo a proste najednou se z nas stala rodina - prosta nadhera!!!
I kdyz jsem si dost uzila, sla bych do toho klidne znovu - ale rozhodne bez Plegomazinu! Nebojte se porodu, je to nadherny zazitek. I kdyz to cele trvalo celych 25 hodin, opravdu hnusna pro me byla vlastne jen posledni hodina otevirani, kdyz jsem jeste nemohla tlacit - nuceni na tlaceni uz je v podstate ulevujici - alespon tak jsem to vnimala ja.
Doufam, ze jsem Vas moc neznudila a moc dekuju, ze jste docetly az sem.
Mejte se moc krasne!
Anetka