Otázka k zamyšlení

Holky,čistě teoretická otázka, možná jste se tím některá už zabývala nebo máte vlastní zkušenost: Pokud byste nemohly mít vlastní dítě (ať už přirozenou cestou nebo za pomoci mediciny) šly byste do adopce? Myslíte, že se žena pak cítí jako "skutečná" matka? Je ta láska stejná jako u vlastního dítěte? A co geny-dají se "převychovat"? Dokázaly byste překonat a smířit se s touhou dítěte poznat biologické rodiče? A co kdyby potom přišlo "vlastní" dítě- nevznikala by žárlivost nebo přeceňování nebo nedoceňování jednoho nebo druhého dítěte? Jak byste svůj život řešily vy, kdybyste věděly, že biologicky sobě vlastní dítě mít nemůžete?

Ptám se proto, že nemám moc dobrou zkušenost s přítelovým dítětem, které je úplně jiné než já a se kterým jsme si nesedli. Tak do budoucna asi tuším, že bych "cizímu" dítěti neuměla dát vše, co by potřebovalo, chtělo a zasloužilo si.

Teď to možná tak cítím, protože nejsem v té situaci. I proto by mě zajímaly vaše názory nebo zkušenosti, i když jsme každá úplně jiná.