Otázka k zamyšlení
Holky,čistě teoretická otázka, možná jste se tím některá už zabývala nebo máte vlastní zkušenost: Pokud byste nemohly mít vlastní dítě (ať už přirozenou cestou nebo za pomoci mediciny) šly byste do adopce? Myslíte, že se žena pak cítí jako "skutečná" matka? Je ta láska stejná jako u vlastního dítěte? A co geny-dají se "převychovat"? Dokázaly byste překonat a smířit se s touhou dítěte poznat biologické rodiče? A co kdyby potom přišlo "vlastní" dítě- nevznikala by žárlivost nebo přeceňování nebo nedoceňování jednoho nebo druhého dítěte? Jak byste svůj život řešily vy, kdybyste věděly, že biologicky sobě vlastní dítě mít nemůžete?
Ptám se proto, že nemám moc dobrou zkušenost s přítelovým dítětem, které je úplně jiné než já a se kterým jsme si nesedli. Tak do budoucna asi tuším, že bych "cizímu" dítěti neuměla dát vše, co by potřebovalo, chtělo a zasloužilo si.
Teď to možná tak cítím, protože nejsem v té situaci. I proto by mě zajímaly vaše názory nebo zkušenosti, i když jsme každá úplně jiná.
Ahoj, já jsem asi adoptovaci typ....mám dvě krásné dětičky a tudíž mě nic netlačí. Přesto vím, že kdybych měla prostředky (a třeba jednou mít budu) deťatko adoptujem. Mluvili jsme o tom i s manželem a nebyl proti. Ale uvidíme do budoucna;-)
Přesne tohle jsou otázky, ktere si pokladam taky. Ja asi nejsem "adpotivní" typ. Díky Bohu čekam bez problemu naše třetí díte. Kdyby vubec deti nemohla mít, asi bych na to koukala jinak, asi touha vychovavat potomka by byla ilnejší, ale když už vlastní deti mam, vím jiste, že bych to adoptovane nemilovala natolik, jako vlastní. A co se týče genu, to je velkej strašák, ty nikdo z nas nezmení a když vidím, co dokažou i "vlastní vsteklouni", obavam se, jestli bych při výchove "ciziho" dítete nepropadala panice. :00:
nedokážu posoudit, protože mám 2 děti... ale kdybych je mít nemohla...? možná bych zkusila náhradní matku, která by mi mé dítě odnosila... adopci až na posledním místě...
na druhou stranu jsem už mockrát uvažovala, že bychom nějakému "nechtěnému" dítěti poskytli domov v rámci pěstounské péče...
Pokud by selhaly všechny možnosti mít dítě, tak bych do adopce šla, ale pouze do adopce miminka, abych ho měla už od mala. Co se týče genů, tak Ty zdědí dítě vždycky, takže bych do toho musela jít s tím rizikem, že si nějaké geny přinese...a ty špatné geny může zdědit i bílé dítě - ne pouze ty romské, jak tady píše pistelka pode mnou, to je zase můj názor....jaká by to byla láska, to nevím, ale v okolí máme adoptované dítě a jejich láska je stejná, jako by bylo jejich, myslím, že pokud už jednou dítě někdo chce, tak tu lásku dá i adoptovanému dítěti. Biologické rodiče bych nechtěla poznat. Pokud by pak s příchodem adoptovaného dítěte přišlo i biologické dítě, tak bych se snažila nedělat mezi nimi rozdíly, když už bych jednou do adopce šla.
In reply to Pokud by selhaly všechny by jance
To ano i u bílých můžou mít agresivní geny. Ale u téhle rómské většiny je to skoro 100%, že ty geny tam budou špatné... Bohužel
Já si myslím, že kdyby to děťátko matka měla od malička, určitě by si ho zamilovala a dala mu mateřskou lásku a časem by bylo jako její vlastní. Ale já osobně do adopce klidně, nebo spíš do náhradní matky - že by mi to dítě sama odnosila, protože bych tím pádem ty rodiče nějak poznala, věděla bych, jestli to nejsou nějací feťáci, alkoholici apod. A když adopce z dětského domova, tak ne roma/cikána. Ty agresivní geny tam zabudovaný prostě jsou a ani my s tím nic neuděláme...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
