Nevychova.cz

Škoda, taky bych se ráda podívala, ale nějak mi to nejde spustit... :(

A je moc dobře, že se o míře fyzických trestů mluví! Někdo má tu výchovnou míru ctění autorit nechutnou a někdo dokáže vzít rozum do hrsti a zkusit jiný způsob domluvy. Ctění autority se přece nedá vypohlavkovat, vždyť to je sama o sobě směšná autorita. Předpokládám taky, že pohlavek myslíš, když už, tak ke starším dětem. Já třeba nosím brýle od roka a každý pohlavek byl odporný trest sám o sobě. Mám z něj drážky na uších a na nose. Ale co, byl to přece JEN výchovný pohlavek, ne? Bez něho a jiných trestů by ze mě dozajista vyrostl učiněný sígr a skončila bych v kriminále :s: Nehledě na to, že když pohlavek nezabere, co udělám? Dám mu další a příště rovnou tři za vyučenou! Tohle pořád není o tlučení? A za co to vlastně je? Za to třeba, že u stolu nesedí pořádně na židli a zbryndá se? Tobě dá taky někdo pohlavek, když nesedíš způsobně?
Jestliže dám prckovi do jisté míry odpovědnost, přece to neznamená, že z něj vyroste adept diagnostického ústavu. Podotýkám odpovědnost od přiměřeného věku! Naopak v tom vidím obrovskou výhodu pro něj, nebude ustrašené, vyjevené z každého dospělého, bude používat vlastní rozum, nebude neustále čekat na pokyny, atd.
Starší generace byly vychovávané jinak. Ano, také žily v jiné době. Méně se vědělo. A taky to mělo na děti dopad. Proč se to pořád vytahuje? Copak se dá srovnávat doba socialismu nebo poválečná s touto?

No on je hlavně velký rozdíl mezi fyzickým trestem a fyzickým násilím. Fyzický trest není nic špatného pokud je přiměřený a přijde ve správnou dobu a myslím že kvůli pohlavku nebo jednomu plácnutí po zadku se svět rozhodně nezboří. Ale samozřejmě ječ pravda i to že dítě by mělo mít možnost odpovědnosti a seberealizace. Prostě na obou variantách je něco pozitivního.
A co se týká srovnávání dnešní doby a minulosti tak to srovnávat určitě jde. Ano lidé toho tolik nevděli ale podívej se kolem sebe. Kolik lidí mělo dřív psychické problémy a kolik je má dneska? Kolik lidí dělalo dřív špinavosti a páchalo zločiny a kolik jich je dneska? Kolik lidí mělo dřív úctu k autoritám a kolik jich má úctu dneska?
Dřív se lidé ve výchově řídili jen svým rozumem protože nebyla televize, nebyl internet a tudíž nebyly možnosti jak mezi lid šířit ať už užitečné informace nebo bláboly o výchově dítěte. Ano bylo dost věcí které se dělali špatně ale zase na druhou stranu se plno věcí dělalo dobře a dělají se špatně dneska.
Prostě každá doba měla svá pozitiva a svá negativa stejně tak jako každý styl výchovy (tedy ať už s přiměřenými fyzickými tresty nebo bez nich) má něco pozitivního a něco negativního. Ale to co uvádí ta ženská na videu je tak trochu sci-fi a osobně si myslím že jejím hlavním cílem je zblbnout důvšřivé maminky které samy nezvládají sebe a tím pádem výchovu svého potomka aby platily za nějaké kurzy.

Jsme schopna brát i jiný názor :) S čím nemůžu souhlasit jako s přijatelným trestem je pohlavek.
Přirozeně, možná na základě mých zkušeností, možná i bez nich, mám obavu z toho, že lidi dokážou udržet trest jen ve výchovné rovině. Že skutečně ví, že něco už není přehnané, že si neventilují vlastní vztek, bezmoc, že tresty skutečně nebudou vršit a stupňovat. Že budou k sobě upřímní, že to co dělají je ok. Tohle je jen o mém pochybování.
Vesměs všechny tady chceme vychovat samostatného človíčka, každá má jinou zkušenost, srovnání, pohled. A každá jde jinou cestou :) Mi nevychova a jiné podobné metody, přijdou moc fajn. Něco mi otevřela, líbí se mi strašně moc i náhled na dítě a možnost s tím pracovat. Na kurz bych se klidně přihlásila, hm, jen už ho nepotřebuji. Vědět o něm dřív, částečně by mi pomohl, posunout se tam, kde jsem. Je to úžasný protiklad proti mé přísnosti, se kterou bych z dětí udělala škatulky s pravými úhly :)

myslím,že pokuď je výchova nastavena správně nevyroste sígr po diagnostický ústav z dítěte,které se fyzicky (přimřeně!) trestá ani z dítěte,kde se fyzické tresty nepoužívají :///: určitě fyzický trest není o ctění autority,ale prostě o trestu... na některé děti platí domluva,na jiné ne ;)

Souhlasím. Chápu, že každý prcek je jiný. Fyzické tresty jsou mi nadále odporné. Protože jsme jen lidi, chybující a nedokonalí.

to, co píšeš, je mi docela blízké. Co zatím tak nějak vnímám z Vítka, je čirá radost z existence a nebojácnost. Na některých dětech vidím, že jsou srovnané jak podle latě. Vždyť jsou děti. Když jde rodina na víkend ven a dá děcku boty, který si nesmí zamazat a vidím, jak dítě chce dělat to samý, co dělá můj mrňous, tedy zkoumat terén a rodiče mu zakážou sejít z cesty, je mi zle. A jsou extrémnější případy...

no počkej,moje dítě chodí zmazané jak čuně,neustále se hrabe někde ve špíně,blátě,louži-ano,myslím si,že ve 4,5 letech už by měl trošku dbát na to,jak vypadá,ale určitě mu z to nevlepím jednu na zadek :( na druhou stranu,pokuď mi vletí do silnice a nebo na mě vyplázne jazyk (ano je to ze školky,od jeho drahých kamarádů),tak nevidím důvod,proč mu přes ten zadek nedat... nemluvím o facce!!I když při tom vypláznutém jazyku mě svrběla ruka!!! :s: za mě opravdu fyzický trest není nic natolik degradujícího,pokuď se použije ve vhodnou chvíli a jako adekvátní trest... samozřejmě nemluvím o bití!!

to jo... pokud vlítne do silnice, tak na zadek dostane. ale některý děti jsou vycepovaný jak vojáci... jde tam o míru osobní svobody. některý děti ji nedostanou vůbec a jsou ustrašený se jen vyjádřit.

no to je jasný,všeho s mírou,opravdu nebudu používat tělesný trest za to,že se dítě zbryndalo a nebo sedí blbě na židli :///: to už je zase o tom citu,kdy ten tělesný trest je potřeba a kdy ne ;)

Ono se nesmí všechno brát doslovně. Podle mě každý extrém je špatný a najít tu hranici mezi je někdy tenký led. Můžu řict, že jsem minule smekala před učitelkou v MŠ, která dokázala ukočírovat 20 dětí ve školce naprosto bravurně, tichým hlasem . Děti vyšlapovaly jako hodinky. Má můj respekt! Existuje určitě několik triků, jak na děti působit, ale hodně dělá osobnost vychovávajícího a já si myslím, že to se jedním kurzem nepředá.

Myslíš tu starší generaci? Když kouknu do mládí mých nejbližších, tak vím o třech, které negativně ovlivnily fyzické tresty z dob před socoušama. A to se s tím opravdu nikdo nemazal. Vlastně mi až do střední školy přišlo normální, že se děti trestají.
Zatím... :s: Možná až v pubertě si budu rvát vlasy :)

Já bych to asi až tak neoddělovala - výchova v době komunizmua teď. Vždyť pořád vychovávají jenom lidi a záleží na nich, co uznají za vhodné. Já tedy nemám špatné zkušenosti s rodiči mými ani rodiči mých kamarádů a jsem "Husákovo" dítě. Vidím spíš rozdíl v toleranci celé společnosti - zákony počínaje...Dnes když něco vyvede nezletilý, nenese nikdo zodpovědnost a pokud, jsou to často jen rodiče. Ono ale to dítě, byť ho špatně rodiče vychovávali, musí taky vědět, že udělalo něco špatně. A to je právě ono. Dřív když výchova v rodině nefungovala, zafungovala většinou společnost - když děti házely kamení druhým do oken, dostaly hned vynadáno nebo pohlavek od jiného dospělého, který je načapal. Dnes??? Každý se jim bojí něco říct a nedej bože dát dítěti facku, to by byl oheň na střeše!Když něco řekneš, jsou drzí a často je rodiče chrání a omlouvají do aleluja. Nemají žádnou odpovědnost. Myslím si, že je největší problém právě v tomhle. Proto vyrůstá tolik hajzlíků, kteří si myslí, že mohou všechno. A co se týče výchovy s občas nějakým plácnutím přes zadek? Já to řeknu asi takhle...Za 1. na každé dítě platí něco jiného a za 2. pokud nejde fakt o mlácení dítěte, ale výchovné plácnutí, nevidím to jako zosobnění zla. Např. u mých dětí jsem taky plácala přes ručičku, když ještě pořádně nerozuměly řeči, ale už znaly slovo ne a testovaly mě. Kdybych dítěti pořád dokola domlouvala a ono to mohlo stále opakovat, tak bych se asi nikam nedostala. V tomhle případě mi třeba přijde účelnější mu přes tu ručičku plácnout než ho pořád dokola odnášet od "místa činu"...

no jo,jenže velký problém je dneska to,jak je vše dostupné :( ty jsi jako dítě měla přístup na internet?Jaká byla možnost,že tě kontaktuje nějaký úchyl?Když jsi šla na diskotéku,nabízel ti každý druhý drogy?Ono prostě je jiná doba a všechno se jen tak na dětech prostě nechat nemůže :( Já opravdu nehodlám jednou brečet na hrobečku,protože jsem dala dítěti volnost a nebo za ním chodit na odvykačku :( prostě a jasně v něčem ta doba jiná je :( Mimochodem teda ani mě by se nelíbilo,aby mě kdokoliv mlátil dítě-pokuď vím,už za nás byly ve škole fyzické tresty zakázané a to jsem ročník 81 :///: a když si vzpomenu na učitelky třeba ve škole,tak tam stačilo fakt málo,abys byla neoblíbená a tím pádem by měli šanci trestat?

Vidíš Luci, já jsem taky ročník 81 a dodnes vzpomínám na jednoho učitele ze základky, kterej fyzické tresty používal a i přesto to byl neoblíbenější kantor na škole.

není to tak úplně pravda :( ano,tráva byl-ale rozhodně jí neměl každý.Jestli jsem se k ní za své mládí dostala pětkrát-je to moc :///: dneska je úplně všude a prakticky i když nechceš,tak se s ní prostě dřív nebo později potkáš a to dost často.Přijde mi,že dnes je to něco jako tenkrát za nás cigára :///: a oostatním ani nemluvím-mám kmarádku,co má dvacetiletého syna a opravdu,kam přijdeš,tam to je a tráva to bohužel není :(Naopak si třeba myslím,že k chlastu mají přístup horší,než jsme mívali my a to z jednoho jediného důvodu,protože se provozovatelé prostě bojí :///: naštěstí :///: a potkat u řeky chlapa,co se obnažuje je sice krajně nepříjemné,ale jakou jsi měla šanci,že tě jako desetiletou tento chlap kontaktuje přes sociální síť,třeba?že si s tebou dá schůzku a bude vystupovat jako jiná holka tvého věku?Tenkrát fakt taková nebezpečí nebyla,ta doba byla prostě jinde.Dneska aby se bál člověk posílat desetiletý dítě sámotné MHD do školy :( Na vesnici je to úplně jiné,ale velká města Praha,Brno,Plzeň,prostě průser :( Co se týče té školy,nemůžu posoudit,ztím tam dítě nemám a kamarádky taky ne,ale co vím,tak už naší mami se vyhrožovalo sociálkou (brácha byl spratek :)) určitě nemám tendenci házet něco na dobu nebo něco podobného,určitě je to z větší části vždy na výchově a z menší části taky bohužel na náhodě :( a v dnešní době je prostě těch "náhod" víc než bylo za nás :( prostě určitá míra samostatnosti a odpovědnosti je důležitá,ale v takové míře,jakou jsme měli my nebo naši rodiče v dětství, si myslím,že je dnes prakticky nemožná :(

no právě,že my byly doma sami snad od druhé třídy a taky to tak vypadalo :( jak píšu níže :) takové kraviny bych opravdu oželela,kdyby to měly dělat moje děti :///: v šesti,sedmi letech jim určitě takovou volnost,aby někde byly dvě hodiny sami nedám,to vím už teď :n: myslím,že většina dětí není v šesti letech zralá na to,aby bylyn doma sami ;) a my jsme také nebývaly,jenže tenkrát to zas až tak moc řešit nešlo :(

Ano, myslím, že máš pravdu, nástrah je více. Co se týče drog, je to ale srovnatelné s dobou, kdy jsem já vyrůstala. Kdybych se k tomu chtěla dostat, dostala bych se k tomu na každé diskotéce...Jinak jsem v dětství taky měla pár střetnutí s úchyly. Ti byli a budou, jen bych řekla, že je větší problém, že ti úchylové se teď méně bojí, protože máme zákony na ho...Tady se ale spíš než o nástrahách mluví o zodpovědnosti dětí a odpovědnosti za své činy. Spousta dětí prostě něco vyvede a rodiče je omlouvají. Teď je také trend děti chránit před vším - i před vlastním zklamáním. Taky mě mrzí, když vidím, že moji holčičku něco trápí, zklame, ale bez vlastní zkušenosti to prostě nepůjde. Pokud budu za ni všechno řešit, budu ji chránit, aby se náhodou "nespálila", nepomůžu jí. Naopak! Bude to mít v životě těžší. Zase to prosím neber do extrému - samozřejmě, že pokud ji bude někdo šikanovat a nebude to moct vyřešit sama, vložím se do toho okamžitě.
Ale když si to srovnám, je pravda, že dnes dětem hodně zametáme cestičku a bojíme se o ně víc, než je zdrávo. My třeba lítali už ve 4 letech venku sami - já se svoji holku bojím pustit, protože nevíš, co ji napadne..., ségra mě měla na starosti venku už v jejích 5 letech - mně byly 2. Když jsem něco vyvedla a dostala jsem vynadáno nebo plácnuto od jiného dospělého - např. od učitelky ve škole, nikdy to nebylo neprávem a mě ani nenapadlo to na sebe bonznout mamce a ještě si stěžovat, jaká je učitelka...Poučila jsem se z toho...

nevím,mě prostě přijde posílat ven děti pětileté s dvouletým samotné nezodpovědné... ano,my taky chodili ven,taky jsme byli doma sami a taky jsme dělali spoustu blbostí-kupodivu jsme přežili my i všechen mjetek v okolí,ale někdy se tomu dost divím :( právě proto,že vím,co jsme dělávli my,se budu snažit,by to moje děti nedělaly :///: dodnes si pamatuju,jak můj roztomilý bratr přelézal z balkonu na balkon ve čtvrtém patře :00: :00: stříkal nám ohnivým sprejem do obličeje a podobně :( vůbec si nedokážu předstvit,že bych mého kluka-kterému je 4,5 roku pustila ven samotného,natož s bratrem :00: vždyť on je schopný vletět do silnice a ani se nerozhlídnout :( ano,on to ví,většinou se rozhlídne,ale když tam bude kamarád,tak je schopný tam klidně vletět :( a o těch drogách nemáš tak úplně pravdu-u nás to bylo tak,že když jsme chtěli,tak jsme si je sehnali,dneska už ani nemusíš chtít a prostě ti je nabídnou :( za nás jsi musela aktivně hledat,dnes už jen odmítáš a hledat vůbec nemusíš :( ano,určitě ten prostor pro osamostatňování přijde,ale u nás teda určitě déle než v té první,druhé třídě :( viděla bych to tak kolem toho desátého roku :///:

Jo, já ti rozumím. Já se taky o svoje děti bojím a někdy je to víc než je zdrávo. Kolikrát děti nepustím třeba bez mého dohledu lézt po stromě..., protože já už vidím ty katastrofické scénáře. Ale to je právě ono. Občas mi přijde, že beze mě by se ty děti naučily kolikrát víc, užily si víc legrace. Ony by to zvládly, ale tím, že jsem jim stále za zadnicí...Já si taky neumím představit, že bych svoje děti pouštěla ven samotné a to je starší skoro pět - bojím se, aby ji nepřejelo auto, aby někam nelezla a nespadla, aby ji někdo neukradl...Naše generace je nějak víc ustrašená než ty před námi, to se prostě nedá popřít. Všechno má samozřejmě svoje + a - a nic není černobílé. Co se týče těch drog, je fakt, že třeba tu trávu dnes hulí víc než je zdrávo, tahá se to do školy jako cigarety. Ale...co se týče dostupnosti, vidím to pořád stejně. Taky mi párkrát nabídli drogy, měla jsem možnost si dát, ale prostě jsem nechtěla. Jako všude zde hraje roli hodně faktorů - výchova, osobnost dítěte, rodinné poměry...Je to naprd, že jsou drogy v podstatě legální, ale s tím bohužel asi nehneme - jedině že bychom udělali kampaň a donutili politiky změnit zákony...Drogy prostě zakázat i v malém množství, zpřísnit zákon a vězení. Byla bych všemi 10 pro, protože mi přijde, že dnešní politika nahrává zlodějům, vrahům, pedofilům...Ti hajzlíci do vězení chodí za odměnu - nemusejí makat, mají měkké postele, servis...Ale to už jsem zase jinde a nerada bych se tu rozohnila... :s: Jinak ty pitomosti, co dělal tvůj brácha...já si myslím, že se tomu stejně nevyhneš - těm dětem prostě za zadkem pořád být nemůžeš. A myslím, že by to bylo i kontraproduktivní. Tím spíš by měly tendenci udělat něco mamince za zády. Děti potřebují důvěru a trochu zodpovědnosti přiměřené věku a vědět předem o rizicích...No, ale to je prostě asi na každém rodiči, jak to sám cítí...Já vždycky tvrdím, že se snažím své děti vychovávat co nejlépe umím. Bohužel nejsem bezchybný stroj a také psychika dětí je na hony vzdálená dospělácké, takže ať se budu snažit sebevíc, stejně ty chyby nasekám...To se dozvím v pubertě, co jsem všechno udělala špatně... :///:

tak všichni jsme dělali blbosti,že :///: jo,taky jim věčně stojím za zadkem a řvu nedělej tohle a tohle :///: jenže já jsem tak zmagořená z tý práce,fakt víc,než jsem si myslela,že vidím,jak ten mladší vezme pastelku do ruky a už jí vidím zapíchnutou v oku :///: prostě blázen,fakt :///: ta odpovědnost to je jasný,ale u nás to teda určitě bude déle a stejně budu polomrtvá strachy :s:

Jo, taky jsem to tak měla. Postupně ubírám :s: Hodně upozorňuju předem a pokud fakt nejde o život, tak si hold musejí vyzkoušet na vlastní kůži, že to je tak, jak říkám. Hold vlastní zkušenost je vlastní zkušenost... :€s€:

:one: :one:

Taky něco pamatuji ;) S děckama jsme sáňkovali z kopce kolem našich domů, dole je téčko. Pokud vím, nikoho nesrazilo auto. Dneska by byla šílenost, nechat prcka drandit celé dopoledne až ke svahu přes tu cestu.
Taky nenechám své malé děti bez nějakého rozumného dozoru. Trochu se mi příčí srovnávat současnost s kdysi dávnem. To je prostě nemožné. Je víc lidí, víc možností, víc rizik. Něco jsme získali, něco ztratili. Pro mě je současnost jen jiná, ne lepší či horší.

Myslím, že to bylo celkem jasně popsané... :a:

Jo a ještě jedna věc...Dřív byly kroužky přístupné všem dětem. Když rodina nefungovala, mohl chodit třeba na atletiku nebo na výtvarku nebo i do toho pionýra (dnes je v podstatě totéž Junák - aspoň u nás to tak je - neobtěžovali nás tam politikou, ale učili nás Morzeovku, vázat uzly...) a tam se dostal kolikrát mezi lidi, kteří pro něj byli vzorem, kde se cítil milovaný. Tím dostal šanci, že neskončí jako jeho rodiče.
Dnes často tuhle šanci nemá - kroužky jsou placené, rodiče musejí dát písemný souhlas. Tak se často poflakuje s podobnými týpky a jde to k šípku.
Další problém je, že na rodiče se klade větší nátlak. Aby si zachovali určitý standard nebo se jen uživili, často pracují víc než dost. Jsou pak unavení a na děti nemají ani čas ani náladu. Od školek a škol pak očekávají, že všechno zvládne za ně. Ono to ale bez jejich pomoci prostě nejde. Za 1. mít autoritu u dětí, které si myslí, že mohou všechno a nemít v ruce žádné trumfy, není jednoduché, 2. rodiče prostě s dětmi musejí také cvičit, opakovat. To se prostě ve škole stihnout nedá - navíc teď ty děti jedou s učivem rychleji než to bylo za nás... :n:

:one: :one: :one: A to nejsem Husákovo dítě, jsem o 10 let mladší, ale souhlasím naprosto ve všem

no tak já z rodiny znám povícero osob, které měly díky trestům takový odpor k rodiči, že se s ním dosmrti neusmířili... Na tom je celkem zřejmé, jak násilí produkuje násilí. Na formě nezáleží... Prostě nenávist je postoj, který málokdo umí nějak zpracovat.

Bohužel my máme tu zkušenost na sobě. Nebo jí známe z okolí. Je moc dobře, že to jiní další neznají. Nejsou pak zatížení špatným modelem, minulostí, můžou efektivněji, hladčeji vést děti k samostatnosti, atd. :) Kdo ale nechce pokračovat ve štafetě, ten může stín překročit. I když je to cesta složitá a dlouhá ;)

no jo,jenže to jsme zase u toho,jak a kdy se to používá :///: pokuď někoho mlátím jak žito za každou kravinu,neumím dát najevo lásku,nemazlím se s dítětem,nevěnuju se mu,je dost pravděpodobné,že vznikne dost velký problém.Pokuď dítě občas dostane na zadek-oprávněně-ví za co,ví proč a je to přiměřené (tudíž nemá na zadku modřiny) a navíc má jinak láskyplné okolí,nemyslím si,že to na něm zanechá nějaké následky,co se týče vztahů v rodině či psychického stavu ;)

to je ta otázka. úcta a respekt si myslím, že se vynutit nedají... to je hodně hluboký postoj. pamatuju si, jak jsme se sestrou v některých případech nedokázaly poslouchat mamku a mělo to dost silné důvody. ne že by jsme si to vymyslely jen tak... to si rodič nastavuje sám svou důsledností a přístupem... a úcta k autoritě? otázka, kdo mi má být autoritou. myslím, že málokdy je autoritou šéf. možná z pozice, ale málokdy je to z jeho upřímného postoje. vždyť jak se štěbetá na pracovištích... akorát to nikdo nedokáže vypustit z pusy. takže uklánět se před někým "nastoleným", to já neuznávám. ukloním se ráda osobě, která něco dokázala a má to opravdu v rukou...

tak popravdě, můj mrňous respekt z autorit zatím neměl asi ani jednou. za silnou osobnost jsem ho už považovala od narození, nenáviděl jakoukoli manipulaci se sebou, řval jak tur, ať byl se mnou či u doktorů. všichni doktoři si ho hned pamatovali... když jsme zkoušeli párkrát na něho ručmo, minulo se to účinkem, takže hledám jiné cesty. čtu povečerech, sleduji, co se kolem mne šustne... a buď se v něčem utvrdím nebo něco zkouším jinak...

Kolik je malému? Pokud mu jsou třeba dva roky, tak samo po něm nikdo nemůže chtít uctívání autority. Teď zkouší, co může a ten respekt se vyprofiluje až na základě toho...Jinak jak jsem psala, na každé dítě platí taky něco jiného...Co jsem ale měla např. možnost vidět známou ve školce a kamarádku, opravdu musím říct, že autorita se dá získat i jinak než hrozbou, zvýšeným hlasem...Ale funguje v tom hodně faktorů a v neposlední řadě i přirozená autorita, která se naučit nedá...

:one:
sama jsem zvědavá, jak se to vyvine. Má přes dva roky a uvědomujem si, že si ověřuje své možnosti... Takže taháme za tenký nitě, jen tak aby poznal jisté hranice. Ale ještě je to na něho dost nepochopitelné. Něco jo, něco vůbec... Momentálně bych řekla, že ani já, ani manžel nejsme přeborníky. Manžel je silná autorita, dokáže zkomandovat lidi, ale teď je stejně bezradný jak já. :s:

Já osobně mám nastudováno fakt hodně, ale výchova je souhrn mnoha faktorů. Záleží mj. i na osobnosti vychovávajícího a tak i když se moc snažím, stejně mi ty nervy ujiždějí. Kliďas prostě ze mně asi nebude...Nicméně existují obcené rady, které mohou pomoct...Dám ti sem odkazy na docela zajímavé knihy. Něco si z toho určitě vybereš:
Výchova v období vzdoru : pro rodiče dětí od 1 roku do 6 let / Annette Kast-Zahn - ta se mi docela osvědčila. Máme doma fakt berana a některé věci na ni zabraly...
Děti a hranice : proč ve vztahu k dětem budovat hranice? / Henry Cloud, John Townsend
Dětský vzdor / James C. Dobson
Rodičem bez nerváků /Kropp
Výchova bez křiku a pohlavků : ověřená řešení nejobvyklejších problémů chování předškoláků / Jerry Wyckoff, Barbara C. Unellová
Rodiče určují hranice / Jan-Uwe Rogge
Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly ; Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly / Adele Faber, Elaine Mazlish - to jsem nějak nepochopila či co??Přijde mi to nějak nepřirozené, ale jsou lidi, kterým to sedne...
Respektovat a být respektován / Pavel Kopřiva

Tak ať se zadaří. :€s€:

díky! ty sis dala práci... Některé tituly jsou mi názvem povědomé... já to beru tak, že když mi titul vlítne do cesty víckrát, začínám se za ním pídit. tak uvidím... :s:

Tuto mohu doporucit!... Taky se k ni vracim, vzdy kdyz me deti zacnou vytacet

:one: :one: :one:

:one: :one: :one: