nestastna tehule
ahoj holky,
tak se nam po roce zadarilo a cekame miminko.....jenze pocit stesti vystridaly obavy a strach.....nejak mam v hlave myslenky, jestli jsem na to pripravena, jesli je to opravdu to, co chci, no citim se jak blazen, ptz jsem se na mimi celou dobu snazeni tesila...a ted radost jaksi nemam:( mela jste to nektera stejne? snad to brzo prejde, jsem mozna jen unavena z tech celodennich nevolnosti....
Já už jsem to někde psala, že jsme si s přítelem nedávali pozor a pořád se nic nedělo. Tak jsem na to přestala myslet a najednou byly na testu //, nečekaně a dokonce jsem se i rozbrečela. Nevhodná doba, měli jsme oba kromě práce na plný úvazek i práci na částečný úvazek, chtěli jsme našetřit nějaké peníze a vzít si hypotéku a najednou bylo všechno jinak. Musela jsem si vybrat jen jednu práci, hypotéku asi nedostaneme, ale ten človíček, který ve mně roste, to je nádherný pocit. Už bych neměnila, i když taky nevím, jak to zvládneme.
holky dekuju za odpovedi, moc mi to pomaha slyset, ze na tom jsou nektere z vas stejne....ja jeste pred tehu neustale vybirala kocarky, mimi oblecky, predstavovala ji, jak kupuju vsechny ty vecicky a tesim se na miminko......ted - na kocarek se nemuzu ani podivat, jsem bez nalady a jak psala Krapnik, nevim jestli jsem pripravena vzdat se svyho dosavadniho zivota.......bojim se jaky dopad to bude mit na vztah s pritelem, jsem totiz uz 14 dni priserne unavena, bez nalady, bez sexu......hruza:(
omlouvam se vsem stastnym tehulkam, ktere si asi rikaji, ze to neni normalni, ze se prece na dite tesit musim, ale bohuzel to na me takto padlo, tak se chci aspon timto zpusobem trochu vykecat
In reply to holky dekuju za odpovedi, by Hanulka82
Milá těhule, jsem na tom naaaprosto stejně jako Ty..Je fajn, že se aspoň máme kde vykecat..Víš, já byla po skončení mýho prvního manželství dlouho sama, ale tak nějak-HEZKY sama :s: -fin. nezávislá, nemusela jsem se bát o žádnýho svýho chlapa..Teď jsem po 14letech opět těhotná, plánovaně, ale taky tvrdím, že mě to zaskočilo. Jsem momentálně na PN, takže fin. závislá, nemůžu si koupit, co bych chtěla, není nějak ani na koníčky, občas jen posezení s kámoškama..Ruku na srdce-pár jich tak nějak samovolně "odešlo", co se dozvěděly o mým těhu stavu..Nějak to asi nevydýchaly. O to hůř se člověk cítil-měla jsem pocit, že mám imnimálně lepru..Nebo se jim jen nechce poslouchat kecy o miminku, porodu, kojení, když to samy nemají..No to jsem se ale rozepsala :s: Prostě Ti tím chci jen říct, že nejsi sama, kočárky a podobný věci jsem ze začátku taky nemohla ani vidět, bývalo mi hodně špatně a to Tě pak nic oc nebaví..Navíc mám taky strach, jestli to ještě po letech zvládnu. A v chlapovi/i když mám hodně fajn přítele/ moc oporu nehledám, nechci mu fňukat na rameni a otravovat ho s mýma hormonama, má svých starostí dost nás zabezpečit..Tak se s tím peru jak se dá a snad bude líp. Jen ať víš, že v tom určo nejsi sama. Hodně štěstí! Pa. :a:
In reply to holky dekuju za odpovedi, by Hanulka82
Od toho jsme tady Hani.Stejnou "depku" jsem měla asi před 14dni v noci a holky mi taky mooooc pomohli, protože jsem si neměla s kým jiným v tu dobu popovídat.Manžel je takový, že si s ničím nedělá těžkou hlavu a jakékoli moje obavy řeší tím, že jsem praštěná.A neboj.Já byla skoro do 4měsíce každý večer bez nálady, unavená, na sex ani pomyšlení.Je fakt, že to poslední mi zůstalo, ale o to víc se těším, jestli mě to po porodu konečně přejde. :one: Tak hlavu vzhůru, my jsme kdyžtak tady. :one: :one: :one:
Ahoj Hani,já měla určitě horší pocity než ty...mimi bylo naprosto neplánovaný,v tu nejnevhodnější dobu, kdy sme se s přítelem rozmýšleli,zda spolu zustat nebo se rozejít a já zjistila,že sem těhotná a byl to pro mě ten nejhorší zážitek v životě vidět ty 2 čárky.Udělalo se mi z toho uplně špatně...přišlo mi to neuvěřitelný.A jelikož sem byla už v 5.tt,musela sem se rozhodnout co dál.Myslela sem si,že mi něco bude řikat jakýsi vnitřní pocit,ale necejtila sem nic.Přítel mě ale moc podržel,dítě chtěl, naši mi taky moc pomohli a já vzhledem k tomu,že mám takovou nevypočitatelnou nemoc a už sem dospělá ,sem se rozhodla miminko si nechat.Ted jsem ve 32.tt a obavy mám velký,jak to všechno zvládnu,ale už nemám na výběr.Moc se na prcka těšíme a věřim,že budeme dobrými rodiči.Takže nezoufej,tvoje pocity se určitě změní,uvidíš...držim palce,at je vsechno ok
In reply to Ahoj Hani,já měla určitě by lenik86
to je hezký ;) až mně to dojalo :c: držím palce ať vám všechno klapne :a:
In reply to to je hezký až mně to by ivka2222
Děkuju, tobě taky ať všechno vychází :k:
In reply to Děkuju, tobě taky ať by lenik86
jak jinak :///:
Tak teď jsi právě popsala moj pocity.O mimi jsme se snažili 2roky a pak když to dopadlo, nejprve mě zaplavila vlna euforie, štěstí a pak obavy, strach.V hlavě se mi honili myšlenky, jestli to opravdu tolik chci, že se dohážu zříct svého dosavadního života, svých návyků,...A vidíš, za 10dní mám termín porodu.Ale abych byla 100% upřímná, podobné myšlenky, zda budu dobrá máma a jestli to všechno zvládnu, jestli jsem udělala dobře, mě občas přepadnou i teď, přestože se na mrňouska strašně těším.Je nádherný, když cítíš, jak se ti v bříšku mrcasí, převaluje, dává o sobě vědět.Na ozvách je úžasný, když slyším srdíčko,...Je to něco neuvěřitelného, ale myslím si, že většina z nás má podobné obavy občas taky.A pokud ne, tak k sobě podle mého není upřímná.Ale to je jen můj názor, nechci nikoho obviňovst.Pokud se tak stalo, tak se holky nezlobte, omlouvám se.A ty se Hanulko drž.4ekání na miminko je něco neskutečného, obzvlášť po takové době, co jste na ně čekali.Papa
Ahoj do dnes si pamatuju den kdy jsem se dozvěděla, že jsem těhu. Tolik jsme se s manželem( v tehdy s přítelem) těšili a snažili o miminko. A pak když to byl fakt, nevěděla jsem jak reagovat. V hlavě se mi honili otázky co bude dál, zda budu dobrou mamou... Manžele se mi přiznal že i on měl celou dobu pak v hlavě otázky typu co dál, jestli to zvladneme.... Nakonec to dopadlo tak že jsme s manželem nejeli na dovolenou, kterou jsme plánovali půl roku, oznámili to rodině a začali přípravy na svatbu.. Dnes jsem neskutečně moc šťastná, na miminko se těšíme a když příjdou pochybnosti s manželem si řekneme že si vždy budeme oporou a miminko budeme vychovávat tak jak si myslíme že je to spravné. Neboj taková obava rychle vyprchá, hlavně když uvidíš svého broučka na utz a pak jak začneš cítit jeho pohyby. Je to nádhéra! Věř mi, brzy se budeš na to dívat uplně jinak... :a:
ten strach je normální,nebuj až poprvé ucítíš jak se tam vlní a poté až ho uvidíš všechno negativní pomine,je lepší se bát než si být vším jistá ;)
hanulko, miminko je dar, tes se broucku :h:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Tak i já si někdy říkám jestli jsem se nezbláznila.Dokonce nám moje tchýně řekla když jsme to oznámili že jsme blbý má totiž pocit že vnoučat už má dost.Takže totální podpora.Vlastně když tak zapátrám v paměti nepamatuji si že by mi někdo k těhotenství gratuloval asi je to tím že si myslí že 3 mimčo je moc. :a: