Nervy na pochodu

Ahojky všem. Manžel odešel do práce a dcerka kouká na pohádku, tak jsem si sem přišla vylít srdíčko. S červíčkem je vše v poho, krom nějakého toho špinění, ale to přičítám nervům které od včerejška mám. Jde o mého taťku.
Předloni mu našli zhoubný nádor na mozku, nicméně se jim ho po dvou operacích podařilo skoro celý odoperovat a chemoterapií a ožářkama zastavit i zhoubné bujení, takže co se toho týče je to v poho. Táta je po těch operacích trochu nemotorný co se týče pohyblivosti a špatně mluví, ale doktoři říkají že se to spraví, pokud bude pravidelně trénovat.
A ta jeho pohyblivost také souvisí s tím co se událo, před třemi týdny upadl a praštil se do hlavy, což způsobilo že častečně ochrnul na levou polovinu těla. Takže ho převezli do Ostravy do fakultky a z hlavy mu vytáhli tekutinu co se mu tam díky tomu pádu sbírala. Cítil se dobře, jenže díky tomu, že dlouho ležel tak se mu zahlenily plíce. Sice mu nasadili antibiotika a odsávali mu to, jenže ve středu v noci se to zhoršilo a museli ho napojit na dýchací přístroj. Teď pořád spí a jeho stav se nemění.
Dozvěděla jsem se to včera večer, volala mi dcera jeho přítelkyně (musím podotknout, že se s ní moc nemusím) a ta mi řekla že je taťka ve velmi kritickém stavu a že prý možná ani nepřežije noc. Dovedete si jistě představit co se se mnou dělo, brečela jak želva, v noci jsem se jen tak převalovala a bála se co bude ráno.
No a ráno mi volala jeho přítelkyně, od které jsem se dozvěděla, jak to vlastně je, a že táta neumírá, jak mi sdělila ta káča. Myslí, si že to udělal schválně, protože jsem za tátou nejezdila tak často jak by si ony představovaly. No až se sní potkám tak ji řeknu pár věcí co mi už dlouho leží na srdci.