Negativní emoce
Potřebovala bych, abyste mi někdo poradil, jak ovládat své emoce v těhotenství. Jsem na konci šestého měsíce, ale moje psychika je v dost bídném stavu. Nebo mi to alespoň tak přijde. Jsem už měsíc doma na nemocenské a dost se nudím. Přítel je půl dne v práci a druhou půlku dne pracuje na našem bytu, abychom to stihli do příchodu miminka. Moc se snaží a já to vím. Uvědomuji si i to, že to teď pro něj taky není jednoduché stejně jako pro mě. Ale ke mě se vrací až pozdě večer a jde rovnou spát. A já si přijdu občas tak, že zůstanu na vše sama. Tohle jsou jen přechodné stavy, protože vím, že se druhý den probudím vedle toho skvělého chlapa, se kterým čekám miminko a vše je v pořádku. Ale pak jsou chvíle, kdy mě dokážou vytočit nebo rozbrečet úplné maličkosti. Hraju např. hru, která mi nejde. To mě nehorázně vytočí a ze vzteku přejdu do naprostého zoufalství a pláče. Jsem pak schopná probrečet dvě hodiny.Příteli jsem nic neřekla. Už tak je ustaraný a ani ho nenapadne,že bych něco takového mohla prožívat. A já ho tím nehci zatěžovat. Taky nesnáším, jak se mě každý ptá, jak mi je a jak si užívám těhotenství. Já vím, že je to krásná věc, plná štěstí a lásky, ale taky je pro mě tohle období velmi náročné a má pro mě spoustu negativních věcí. Jenže když tohle někomu řeknu, kouká na mě divně a myslí si, že se na své dítě netěším. To není pravda. Na své dítě se těším, ale zbývají mi tři měsíce do porodu a nemůžu se dočkat,až to budu mít za sebou. Až budu zase svým pánem a budu vše zase ovládat včetně svých emocí. Jsem snad proto špatná matka? Nebo se tím vážně tolik liším? Je vážně tak divné, když miluji své dítě a těším se na něj, ale těhotenství mám plné zuby, protože mě psychicky vyčerpává?
Holka neboj, není to nic divného. Já jsem také byla od šestého měsíce na neschopence a bylo to pro mě strašné, přesně jak píšeš. Měla jsem pocit, že mě nikdo nechápe a nikdo mně s ničím nepomůže. A ten můj chlap byl při tom tak super,ale někdy jsem prostě musela brečet a klidně i 2 hodiny. Někdy jsem ani nevěděla proč brečim. Nejvíce mně pomohlo si s ním o tom promluvit. Dokázal mě kupodivu pochopit, i když mně s tím někdy lezl na nervy. Ale řvala jsem i tak. A opravdu jsem nechápala, co bych si měla na tom těhotenství užívat.
A návrat z porodnice byl taky divný. Každý říkal, jak mi závidí, že jsem doma s malým a jak je to super. Já jsem na tom nic super neviděla a opravdu jsem to nenáviděla, protože mně to mateřství nic zatím neříkalo. Trvalo mně asi tři týdny, než jsem se dostala do normálu. Měla jsem poporodní splín, díky bohu nepřešel do deprese, ale v tu chvíli bych si klidně nějaký ten prášek vzala. Malého jsem brala jako povinnost. Po těch třech týdnech jsme se sžili, jak já říkám. A teď bych ho za nic na světě nevyměnila.
Tak díky všem za odpovědi. Člověk si pak alespoň nepřipadá jako vůl. :s: A rady vyzkouším. ;)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Souhlas... Alespoň jedna procházka denně, vyčistí Ti hlavu ať chceš nebo ne :-) a doma si taky najdi zábavu, ruční práce, pečení, knížky. Nebo jestli máš rodiče někde dál, tak jeď na týden k nim, nebo ke kamarádce, známým... Ber to tak, že máš poslední šanci je v klidu obrazit, pokud Ti to zdravotní stav nebo nemocenská dovoluje. Hlavně neseď doma a neplácej se v tom, to šíbe každý :s:
já jsem bydlela v těhotenství u tchýně a díky tomu jsem měla už v půlce těhu vymyšlený a na minutu vyměřený budoucí procházky s kočárkem, zmapovanej terén, výzdobu na Vánoce vymyšlenou v listopadu, dárky zabalený před Mikulášem, cukroví tréninkově první várka taky měsíc před a jelikož v těhotenství pořádně nespím, přečetla jsem metráky knížek... A to jsem chodila na půl úvazku do práce, abych nebyla denně doma k zastižení :s:
:a: Ahoj,to je úplně normální,jsou to hormony a ty teď blázní :00: .Taky občas mám špatnou náladu,teda spíš se vztekám kvůli kravinám (jak píšeš - nedaří se mi ve hře apod.),taky mě štve když se 100x za den musím pro něco ohnout (něco co nechal manžel nebo náš pes ležet na zemi,nebo k myčce abych tam dala nádobí apod.) To jsem pak vzteklá ale hned mě to přejde,když cítím jak ve mě ten malý človíček "tancuje" :-) :€O: :h: Manžel taky hodně pracuje,já mám třeba tulivou náladu ale on mě odbyde,raději sedí u sebe v zašívárně a kouří tam,čte si nebo čučí na telku.Snažím se ho donutit alespoň,aby už sem pomalu donesl byť jen dvě skříně (předěláváme kvůli mimču ložnici) abych mohla vyklízet a tgřídit oblečení,to mě vždycky zabaví nejmíň na dva dny,protože ač se to nezdá,je tu plno krámů :-D Máte doma třeba nějaké zvířátko?Já když jsem ještě nefuněla jak bagr (jsem v šestém měsíci) tak jsem chodila,alespoň za barák na pole,se psem,mám maličkou zahrádku,tak jsem ji zazimovala,skypuju s kámoškama nebo ségrou,jezdím k našim (bydlí asi 1km od nás :-D ) a tam se upíchnu třeba na celý den,někdy tam i přespím.Když mám náladu,tak dělám pořádky (protože můj milovaný manžel rád dělá bordel :-D ),teď občas vyčesávám psa (ale postupně,protože se mu to moc nelíbí,ale je třeba to udělat,aby všude nebyly chlupy),ráda dělám podzimní/zimní/ dekorace,udělala jsem pár halloweenských přáníček a poslala je ségře pro známé do Anglie,budu dělat Vánoční přání,nahážu si je do obálek a předchystám..Prostě jakkoli se zabavuju.A nebo když už potřebuju fakt kontakt s lidma,jdu do obchodu,tam si pokecám,koupím chleba a jdu domů :-D A když už je fakt "nejhůř" sednu si k telce se psem a vykládám si s ním a s telkou,ale to už většinou "na truc" a manžel pochopí že by se mi měl věnovat,tak hrajem nějakou hru,kartym,člověče nebo jen čučíme na film a komentujeme to :-) Snad ti to nějak pomůže,omlouvám se za román,věř že v tom nejsi sama a pak až bude mimčo na světě,nebudeš mít na nudu čas ( i když jsou i maminky,které se s mimčem nudí :-D ) :a: :s:
Ahoj,neboj tyhle nestabilní emocionální stavy jsem měla taky a myslím že je má hodně holek,je to prostě ohromná životní změna :a: Já měla teda ještě husté šestinedělí ale pak se vše vracelo do normálu,člověk si na novou situaci zvykne a je to v pohodě :00: Ted jsem podruhé těhotná a už se těším až porodím a už nikdy být těhotná nechci :s: Taky to neprožívám uplně nejlíp ale to škvrně co mi tu pobíhá mi dává ohromnou sílu :) :h: Takže hlavu vzhuru,zkus se nečím zabavit po zbytek těhu...
Ahoj tak me na tom co pises nepripada nic divneho, ja to mela podobne....mam 2zdrave deti, obe chtene a planovane, ale tehotenstvi pro me teda fakt nejkrasnejsi obdobi nebylo....celych 9mesicu jsem mela nervy, aby se neco nestalo miminku, mela jsem par komplikaci, odber plodovky-to byla dost velka psych. zatez, tehu cukrovka, prvni trimestr krvaceni.....takze nevim z ceho bych mela jasat, pro me to byly nervy a jsem rada, ze uz to mam za sebou.....ted jsou zase starosti o deti, ale to uz je jina kapitola....kdyz to tak zrekapituluji, tak nekdy vzpominam jaky to byl bezstarostny zivot ....ale, aby to nevyznelo spatne jsem za deti stastna strasne moc. Jo a jak pises o tom breceni, tak to me drzelo jeste nejakou dobu po porodu, je fakt, ze co m deti jsem o moc citlivejsi a ubrecenejsi....takze klid myslim, ze je to normalni, nekdo je citlivejsi vicr, jiny mene...pa a drz se
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj... Jsi sobecká ženská, která se ani nesmí opovážit si vylít srdíčko. Jsi těhotná a tak se sakra raduj!!..... To si myslíš, že si o Tobě všichni myslí???? Pak ano, takhle se cítí většina těhotných :-D... V těhotenství jsou emoce jako na houpačce. Je to běžné. Horší je to, když máš hodnýho a schopnýho chlapa :-D. A proč? Protože mu máš někdy chuť vrazit. A ani nevíš proč, když je tak skvělej. A pak si přijdeš jako hysterka. Ale to je v pořádku :-)... Taky mi někdy těhotenství lezlo na nervy. Ale jsi už za půlkou. Už jsi byla těhotná? U mě to bylo totiž takto. Ze začátku jsem byla nadšená a užívala si to, ale zase mi bylo dost blbě. Pak jsem na tom byla psychicky tak blbě jako Ty:-) A ke konci mi bylo úplně nejlépe:-) Takže nohy do tepla, dej si kakao a někdy si klidně pořvi :-)