Náš porod - Majkýsková a Jindříšek

Ahoj všechny, tak jsem se konečně dostala k tomu sepsat, jak to u nás proběhlo. Jindra mi moc volnýho času nedává a když už, tak je počítač obsazen manžou, takže musím využít toho, že prcek spinká (zatím) a manža šel dneska s kamarádem pařit.:-)
Takže, všechno začlo v úterý 6.1., kdy jsem šla dopoledne na kontrolu. Na monitoru klasika, kontrakce docela dost, ovšem prohlídka taky klasika - (ne)oblíbená věta: na porod to teda rozhodně nevypadá. Jelikož jsem dle termínu PM končila už 41tt, začal dr. zkoumat, co teda s náma. Mno, nakonec vykoumal, že je prcek od začátku menší a že mám blbej termín, takže mi změnil termín na 11.1. a já si v klídku odešla domů. Ovšem doktor míní a Jindříšek mění.:-) Celý den mi nebolestivě tvrdlo břicho, ale na to jsem už byla zvyklá, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Když mi ale v pět odpo odešla zátka, začla jsem si psát intervaly mezi kontrakcema a ejhle, ono to bylo velmi pravidelné po 5 minutách. :) Dala jsem si teda vanu a když to nepřešlo ani po ní, vypadalo to, že se prcík asi začíná drát na svět. V devět večer mě teda manžel naložil do auta a odvez do Podolí. Dr. mě hodila na monitor a pak prohlídla. Výsledek - kontrakce jsou sice pravidelný, ale otevřená jsem na půl prstu, takže nemá cenu, abych tam zůstávala, porod hned tak nebude. Tak mě manža zas odvez domů, já si dala druhou vanu a kontrakce se mi zkrátily na 3 minuty a začly být i docela bolestivý. Jelikož manžel pracuje přes noc a fakt jsem netušila, jak se to bude vyvíjet, jeli jsme v jednu v noci znova, aby stih být ve 2 v práci. Mno, nechali si mě tam, ale nejspíš jen proto, že jsem se už de facto neměla jak dostat domů. Ale ještěže tak, ráno byl dost nával a nevim, jestli by mě přijali. Takže jsem celou noc strávila na porodním sále a bohužel nezamhouřila oko, protože kontrakce se mi zesílily a spát se při tom fakt nedalo. No, ráno jsem byla otevřená na 2 prsty, takže skoro žádnej posun. V půl 9 mi dr. praskla vodu a já si začla užívat ty správné kontrakce. Bohužel mi nešly jen do břicha, ale především do kříže, což je fakt lahůdka. :00: V půl 10 jsem už byla tak unavená, že jsem si nechala dát epidurál, ač jsem to chtěla zvládnout bez něj. Bohužel jsem byla vzhůru celý den a noc předtím a potřebovala jsem si trošku odpočinout, abych měla sílu na závěrečnou etapu. :///: Epidurál super, jen mi přestaly kontrakce, takže jsem dostala Oxytocin. Do 12 jsem si fakt odpočinula, byl tam i manža, který na chvíli přijel, takže to docela uteklo. Zrovna když manža odešel, mrňous najednou spadnul se srdeční činností na 80. Naklusalo ke mně asi 5 doktorů, ale nakonec se sám srovnal, když jsem ležela na levým boku. Trošku se teda vykáknul do plodovky, ale dr. mě uklidnila, že je vše OK. Ale už jsem pak byla připojena na monitor stále, takže jsem byla pořád na lehátku. Jen když tam přišla PA a na chvilku mě odpojila jsem šla do sprchy. Okolo té 12 mi dali druhou dávku epi, ta taky docela zabrala, ale přeci jen jsem ty záda trošku cejtila. V půl 2 jsem už prosila, ať mi daj další, ale kdyby mi jí nedali, tak se nic nestalo, protože na křížový bolesti vůbec nezabrala. Jen jsem se uklidňovala, že už jsem otevřená na 7cm a že už to prostě musí brzo být. Nakonec to byly ještě 2 hodiny, než Jindra uznal, že už je fakt čas vylízt na svět. Musím se přiznat, že jsem si párkrát docela zařvala, ale nakonec jsem to ukočírovala, díky PA, která mě fakt suprově radila a uklidňovala, a přestala vřeštět. Prcek vylez ven v 15:37 a i přes nástřih mě stih ještě natrhnout. :00: Ale v tu chvíli mi už bylo všechno jedno. Okamžitě jsem zapomněla na těch 14 hodin i na bolest a byla nesmírně šťastná a když mi PA dala Jindru, aby se zkusil přisát, cítila jsem se jak ještě nikdy a myslím, že ten pocit už nikdy nic nepřekoná. :h: :cc): :h: Šití bylo OK, to spíš to opíchávání a hlavně zrcadla na vyšetření byly nepřijemný. Přijel manžel a byl s náma celou dobu, co jsme odpočívali na sále. Jak mi nevadilo, že nechtěl být u porodu, tak jsem teďka byla ráda, že tam je. Jindra byl naprosto dokonalej, krásně si "povídal" a pak usnul v půlce věty. :s: Po těch dvou hodinkách Jindru odnesli a mě odvedli na pokoj, kde jsme měli strávit příštích 8 dní. Mrňouska jsem teda na tu noc nechala ještě u sestřiček, potřebovala jsem se vyspat, ale od druhého dne byl už stále se mnou. Trošku nás potrápila žloutenka, ale nakonec jí zvládnul sám bez lampy a my po osmi dnech mohli jít domů.
Tak takhle proběhl můj porod a já si už téměř 3 týdny užívám pocitu, že jsem máma. :h: :h: :h: :cc):