Náš "obyčejný"den

Mrknu na mobil a vzdychnu,marně jsem doufala,že mám ještě hodinku,než budu muset vstávat,ale pohled na digitální hodiny mě ujistil,že je čas.Každý den v 6 ráno musím jít nachystat klukům svačinky a odvézt Pepíčka na zimní stadion.Maruška mezitím ještě klidně spinká v své postýlce.Budím Pepíčka" vstávej broučku je čas!"Bez jediného slova,se mžouravýma očičkama vstane,sebere hromádku svých večer nachystaných oblečků a šourá se do kuchyně.V tichosti snídá,umyje se a oblékne.Máme všechno?Přemýšlím mezitím co budím mladšího Péťu a připomínám mu,že musí být ve střehu,kdyby se náhodou vzbudila Maruška,"Péťo za 15 minut jsem zpátky,ale přece jen dávej pozor!"Přesně v 6,40 vyjíždíme.Před stadionem dávám Pepíkovi hubana a prosím jej,aby byl opatrný."Mami ne před klukama,už nejsem mimino.Tak a rychle spět,Péťa i Maruška ještě spinkají,ale ne dlouho,v 7 budím Péťu a za malou chviličku se ozívá i malá brebentilka,naštěstí po probuzení je ještě klidná a kouká na pohádky v televizi.V 7,40 odchází do školy Péťa,to už Maruška v postýlce vstává a cupitá na nožičkách,bože jen ať nespadne,než stačím přiběhnout k postýlce už křičí,převrátila se dozadu a uhodila do hlavičky.Konejším ji a nosím po bytě,"ty moje malá beruško,to bude dobrý,maminka je u tebe."Za chviličku už se zas řehtá,sakra chce se mi na velkou,musím vzít Marušku sebou.Kdyby zůstala na zemi,nebo v postýlce,zase by si ublížila.Tak ji cpu do chodítka a vezu ji ke koupelně,utíká mi v chodítku zase do obýváku.Než se stačím utřít,otevře všechny šuplíky a vytáhne jejich obsach,ještě že si nepřivřela prstíček,napadne mě.Do 10 hodin si hrajeme ,zpíváme a já se modlím,aby se jí už chtělo spinkat.Zbodla kousek banánu a chce prso,u toho taky usíná.Pomaličku ji ukládám do postýlky.Když zavřu dveře ložnice,hluboce si oddechnu.Jsem šťastná,že usnula,teď rychle sprcha a začínám fungovat na plné obrátky.Uklidit,uvařit a než se naděju je 11,45 a ze školy se vrací můj mladší syn Péťa.Snad má klíče a nebude zvonit,když malá ještě spinká.Samozřejmě,že si klíče zapoměl zvoní a Maruška se budí.Petr obědvá a já oblékám malou,za chvíli vyjíždíme do školy pro Pepíka.Končí o půl jedné.Maruška je protivná,píská a kňučí a vzteká se,musím ji dát trochu napít ,snad se uklidní,snad přijedeme včas ke škole.Stihla jsem to.Proč jsem se ráno sprchovala?Jsem upocená,jako bych běžela maraton ,s autosedačkou v ruce a pokřikuji na Petra ať se neloudá.Musí jít se mnou,protože jdeme na ortodoncii ,kvůli rovnátkům.Když tam vidím nafintěné a upravené maminky,připadám si v teplákách a mikině,bez líčení s rozcuchanými vlasy jako šmudla.Kluci jsou rozpustilí a pořád se pošťuchují.Konečně jsme na řadě.Marušce se v ordinaci nelíbí,napíná se v autosedačce a vzteká se.Ani neslyším,co mi dr. říká.Cestou z ordinace k autu marně přemýšlím,jestli má ty rovnátka nosit i do školy,sakra jak jen to říkala.Raději jí z domu ještě zavolám.Konečně jsme doma,kluci mají svůj den a perou se. "Nechte toho,nebo z vás ta malá zblbne!"Trochu se uklidnili,"mami můžem ven?" "Až si napíšete úkoly a přichystáte věci na zítra"odpovídám,samozřejmě remcají,ale ví,že to musí udělat.Pepíček povídá Marušce o škole,že je to ta největší nuďárna,kterou zná.Malá je celý den protivná,co je jí?Snad zuby,nebo ne?Nechávám ji na vteřinu na koberci a zase sebou švihne,křičí.Já si v duchu nadávám těmi nejhoršíma nadávkama,co jsem to proboha za matku?Zlobím se na kluky,že nemůžou najít oblečení na venek.Konečně za nima zapadly dveře,jsem šťastná,že šli ven.Maruška řve v chodičce a já ji vytahuji a konejším.Je 14,00dávám jí papat,ale moc tomu nedá,chce raději prso,ona mě snad jednou vysaje z podoby,ale když vidím ,jak je u toho spokojená,musím se usmívat.Tak a vysála obě prsa najednou.Oblékám ji a chci se taky trochu upravit,ale nějak to nevyjde a odcházím zase v teplákách.Před domem potkám dívčinu,ktewrá si stě+žuje,že jí Petr udeřil s míčem.Petr se brání:"Hrajeme vybíjenou tak co si stěžuje"Vyřeším to tak,že dívence doporučím,aby si raději hrála s holkama.Maruška je v kočárku spokojená,očička se jí zavírají hned jak vyjedeme.Jdeme nakoupit a procházíme se parkem:Když přijedeme domů,je 16,30.Zrovna když přebaluji malou,protože se pokadila zvoní mobil.Je to manžel,přijede až zítra a já se tak těšila,že bude už dnes s námi.Kluci hrajou v pokoji nějakou počítačovou hru,kde se strašně moc střílí,mají to hrozně hlasitě,Marušce se ten kravál asi líbí,protože se směje a piští.Razantně vypínám počítač a prosím je o trochu klidu.Jsou dnes fakt divocí,všichni tři.Do večera toho mám už fakt dost a dávám jim jeden trest za druhým.Pak mi to dojde,jsem přesně taková protivná matka,jakou jsem nikdy nechtěla být.Mluvím s klukama a vysvětluju,že musíme mít nějaká pravidla,že je mám nade vše ráda,ale musíme si navzájem pomáhat.Naštěstí to chápou a oba mě obejmou.sl¨ibují,že už budou hodní.Maruška se na naás směje,je to okamžik k nezaplacení.Mačkám všechny tři své děti a jsem šťastná,že je mám .Najednou je mi jedno,že vypadám jako paní,která vybírá popelnice,že jsem neměla už dva týdny sex,protože usnu dřív,než dopadnu na postel,že smrdím potem a mám odrostlé kořínky.To vše je vedlejší,mám krásnou rodinu,kterou musím chránit a opatrovat.Moc je miluji.Snad jsem vás tímto románem neunudila.Jen chci ,aby jste tety věděly,že opravdu nemám moc času teď sem psát,mám vás ráda.