Můj porod ve 33tt

Tak jsem se k tomu konečně dostala, abych Vám popsala svůj porod. 7.9.2008 v neděli jsem jela do mostecké nemocnice, protože se mi zdálo, že málo cítím pohyby. Byla jsem přesně 32+4tt. Jela jsem tam s tím, že mě připojí na monitor a řeknou, že miminko prostě víc odpočívá a za deset minut pojedu domů. Přijela jsem v půl druhé. Po připojení na monitor na mě pořád chodila sestra koukat se zvláštním výrazem v obličeji, ale neřekla ani slovo..pak přišla s doktorkou, která se podívala na monitor a okamžitě se ptala, jestli mám sebou věci..??? vůbec jsem nechápala, co se děje..pak mi doktorka řekla, že malé klesá tep pod 80 a to je špatné..odvedli mě na předporodní (hekárnu), kde jsem strávila zbytek neděle a celé pondělí..do doby, než jsem porodila odrodilo vedle mě deset ženských, takže jsem se všemy prožívala jejich kontrakce :( byly se mnou v místnosti a porodní sál hned vedle...celou dobu jsem ležela a byla připojená na monitor, bolesti jsem měla šílené, ale to jsem měla ke konci těhu pořád, když jsem ležela na zádech..myslela jsem si, že se prostě tělu nelíbí, jak ležím a oni to byly kontrakce!!! nesměla jsem se otočit, prostě nic..jen ležet na zádech a to bylo to nejhorší, co mohlo být..odpojili mě jedině, když jsem šla na záchod, tudíž jsem chodila na záchod pořád, aby si ulevila od bolestí..bylo strašné slyšet neustálé pípání a každou chvíli to zpomalení až vynechání tepu mojí maličké :( v pondělí večer už sem začínala mít bolesti bez přestávky snad pořád, začala odcházet hlenová zátka..nejhorší bylo to neustále vyšetřoání, bolelo to strašně moc..řekli, že malá nemá dovyvinuté plíce a musí mi na to napíchat injekce, že brzy přijde na svět..dali mi kapačky na zastavení porodu, ale už to bohužel nezabralo...okolo desáté večer jsem měla bolesti po pěti minutách, předtím jsem si vůbec neuvědomovala, že ty bolesti jsou vůbec kontrakce, bolelo to jak pes..v jedenáct mě přišel prohlédnout doktor a už jsem jen slyšela: okamžitě na sál, další injekce už nestihneme, volejte na JIP ať připraví inkubátor..a pak už to jelo..injekce, převoz, spousta doktorů a lidí okolo a císařský řez. Malá přišla na svět ve 23:37, 1990g a 45cm. Přítel stihl přijet přesně, já o tom samozřejmě nevěděla..maličkou mu ukázali hned po porodu a pak už jí dali do inkubátoru. První den jí pomáhali dýchat přístroje, ale druhý den už ta moje statečná holčička dýchala sama! V inkubátoru, na kontrolních přístrojích a na oddělení JIP byla týden, pak na oddělení nedonošenců a pak u maminky na pokoji. V nemocnici jsme byly přesně 28dní. Teď máme 2600g a jsme krásné a zdravé. Celé mé těhotenství bylo bezproblémové, nikdo nečekal, že by se toto mohlo stát. Rodit jsem chtěla v Kadani, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem byla v Mostě. Novorozenecká JIP je tam nejlepší v okrese, co se týče péče o předčasně narozená miminka. Co se týče nemocnice a sester, to už je věc druhá. Ale asi všude narazíte na dobré a špatné sestry, vydržet se to dalo, žádnej luxus, ale zachránili mi děťátko, takže ...! Koukám, že jsem se pěkně rozepsala, tak snad to někdo dočetl až sem. Holky, dávajte na sebe pozor a rozhodně nic nepodceňujte. Lepší jet desetkrát zbytečně, než si pak cokoliv vyčítat. Moni a Eliška