Můj porod Samuelka

Píše se rok 2011 je to můj nejšťastnější rok v životě, protože jsem s pomocí přítele a doktorů porodila mého syna Samuela.

Doma:
Bylo 28.7.2011 23 hodin večer a přítel přišel z odpolední já jako vždycky jsem šla spát dříve, jak Zdenda, ten ještě zahraje nějakou tu PC hru a mrkne na internet :-) Tahle noc byla nic moc, bříško bylo v kuse tvrdé .. Budím se při každém otočení ... :-/ 29.7.Pátek V 8 hodin ráno cítím mírné bolesti, jakoby měla přijít menstruace. V 9 ráno lezu dolů z postele (Máme vyvýšenou postel) a přišlo mi, že bolesti jsou pravidelné asi po 15 minutách. No nic šla jsem vyvenčit psa a bolesti začali lehce sílit. Po 10 hodině říkám Zdenkovi, že mám bolesti, jak při menstruaci nějak na to nereagoval ještě chrněl :-D jen mi řekl jestli jsem si dala sprchu (Furt jsem mu všechno vysvětlovala ohledně poslíčků a porodu byl zásoben informacema :-D) Tak jsem si vlezla do spršky... Umyla jsem si hlavu a pouštěla jsem si teplou vodu na bříško, ale bolesti furt neustupovali. Když jsem vylezla, vzala jsem si suchý rohlík a začala si počítat dobu mezi kontrakcema. Přítel už na mě koukal z vrchu a vtipkoval stylem vychodíš nám kruh v koberci, protože jsem po pokoji chodila v kruhu a jedla ten suchý rohlík :-D Říkala jsem mu, že je mám pravidelné po 6 minutách to už jsem napsala i na MK jestli mám jet nebo ne a holky už mi radili, že raději jo než něco pokazit. Furt jsme čekali, že to nějak postoupí, ale nic. Přítel musel ještě do práce vozí lidi v autě a takhle by všichni přijeli pozdě nechtěla jsem ať jezdí měla jsem strach a nechtěla jsem jet sanitkou. Seděla jsem na gauči a on mi řekl pokud to nepřejde zavolej hned přijedu měla jsem slzy v očích, ale souhlasila jsem. Za 25 min telefon přítel tak co uklidnilo se to říkám ne je to pravidelně po 5-4 minutách tak mi řekl obleč se a já přijedu a sjedem do porodnice.

Na cestě:
Přijel vzal mi tašku a jelikož máme pejska, který likviduje byt tak jsme naložili Beky do auta a jeli směr porodnice v autě kontrakce zesílili a já je začala prodýchávat přítel mi to stopoval, co 4 minuty a ještě srandičky už máš 10 vteřin spoždění ... Mě to směšné už nepřišlo :-D V Ostravě Porubě jsme neparkovali u porodnice, ale u VŠB (Kdo zná Ostravu ví) parkoviště má přemrštěné ceny (paní co byla se mnou na pokoji platili 200kč za den stání) a my jsme měli hafana v autě, takže ten kousek dojdu. Haha příště i kdyby stálo parkoviště 1000kč jedu dovnitř :-D lidi na zastávce se na mě dívali jak jsem musela zastavit a opřít se o Zdendu až mi bolestí vhrkovaly slzy do očí.

V porodnici:
Přišli jsme k příjmu a přišla starší sestřička a ptala se co se děje a přítel pohotově asi rodíme :-) sestřička mě pozvala dovnitř na monitor ležela jsem tam a ona se mě ptala na všechny ty nesmysly :-D jako by je mělo zajímat jestli má přítel maturitu nebo ne :-D v bolestech jsem si nevzpoměla ani na vlastní obvodní lékařku :-) Přišla PA a ptala se mě jestly cítím ty kontrakce :-D říkám, že jo. Odpojili mě, něco jsem podepsala a šly jsme (jely výtahem) do 3 patra na porodní, kde jsem si musela vzít cukle svléct se a dát jim potvrzení o jméně dítěte. Potom zase vyptávání kde ,kdy, jak, proč a jestli má přítel maturitu už mi to přišlo divné :-) přišel pan doktor na to, aby mě prohlédnul tak v 15 hodin otevřená na 3 prsty podíval se na miminko ultrazvukem řekl jen, že se to připravuje k porodu a snad ještě dneska porodím a po třetí se mě vyptával na ty samé otázky to už jsem se musela smát :-))). Pak jsem zašla pro Zdenka a šly jsme na porodní pokoj.

Na porodním pokoji:
Zase mě připojila strašně milá PA na monitor, kontrakce pořád stejně po 4 minutách. Říkala, že potom uděláme přípravu jestli jsem oholená tak jsem řekla, že jsem se holila ve středu tak to prý nemusím. A klýstýr jestli jsem byla na záchodě tak jsem ji řekla, že doma asi 5x tak prý taky nemusíme :-D Tak mi jen řekla můžete do sprchy, na balon, ale hlavně se zkuste trošku hýbat, aby miminko sestupovalo a já se zase přijdu na vás podívat. Tak jsem si dala sprchu, ta mi vůbec nepomáhala ani nějaké hopsání na baloně, tak jsem na něm jen seděla a snažila se nádech nosem, výdech pusou a furt dokola. Zdeneček mě po každé sprše osušil, pomáhal mi se zvedat z wc, nosil mi čajík, podával vložky a ke konci otíral z čela pot a furt mě držel za ruku. O pár hodin později Zase kontrola monitor otevřená na 5 prstů. Přítel musel jít do auta za psem vyvenčit. Okolo 18 hodin mi donesli večeři chleba, plátkový sýr a rajče, čaj jsem tam měla plnou konvici. Večeři si dal Zdenda měla jsem strach něco pojíst. Potom mě PA dala zase na monitor prý 20 minut seděla jsem v pohodlném koženém křesle, už jsem byla mega unavená, takže mezi kontrakcema jsem tam usínala. Přítel zase odskočil za hafíkem mezi tím jsem aji mamince napsala, že už jsem v porodnici, tak mi popřála hodně štěstí a ať pak hned napíšu. Po 2 hodinách přišla PA, že měli strašný fofr a odrodili 3 porody a konečně mě odpojila z monitoru :-D. Lehla jsem si na lehátko a zase mě prohlídli už jsem byla otevřená na 9 prstů, ale stále mi voda nepraskla tak, že mi ji prasknou, jak jsem viděla ten háček stály mi i vlasy na hlavě. Ale vůbec to nebolelo jen taková teplá vodička, ale co bylo potom? Bylo Za 5 minut půl 12 večer přítel byl u psa ta jsem mu volala, že má okamžitě přijít nebral mi to, tak jsem mu to napsala a za chvilku byl u mě. Kontrakce byly strašně silné, jenže i když jsem byla na 9 prstů otevřená čípek ještě nebyl zcela pryč, tak jsem musela na bok a PA mi dala nohu do toho korýtka. To jsem začala hekat teda dělala jsem jen hu hu hu jak mašinka, přítel mě hladil po vlasech a uklidňoval že už to bude za chvilku a budu to mít za sebou, že ví, že to bolí a že toho mám plné zuby, že jsem šikovná a tohle mě strašně pomáhalo. Při každé kontrakci s tou nohou v korýtku jsem cítěla, jak plodová voda vytéká, ale furt jsem neměla pocit, že bych chtěla tlačit, ale bolest se nedala vydržet, tak jsem řekla Zdenkovi ať je zavolá.

Porod:
30.7. 00:10 Měla jsem roztažené nohy dělala jsem hu hu hu a PA a doktor říkaly velký nádech pořádně dlouze zatlačit. No to se lehce řekne těžko udělá v tomhle jsem úplně sklamala vyčítám si to, že mi to prostě nešlo chtělo se mi brečet říkala jsem jim, že mě to strašně bolí a jen jsem slyšela nojo maminko rodíte. Po asi 5 nezdárných pokusech vytlačit hlavičku mi dali do ruky oxycotin. Cítěla jsem, že kontrakce byla větší, tak jsem zabrala ze všech sil chytla se za madla Zdeněk mi držel hlavu a já tlačila a tlačila PA říkala šup už můžu vlásky hladit úplně jsem se celá třepala a hlavička byla venku. A teď už si to moc nepamatuju nesměla jsem tlačit a pak rychle honem tlačit a to už mi vyčerpaností nešlo tak mi doktor pomohl přitlačením na bříško a malej byl venku... úleva, ale co to? Nejhorší pocit v mém životě....Co mi problesklo hlavou... Proč mi ho nedali na bříško? Proč nekřičí proč sakra nekřičííí? Odstřihly šňůru a rychle ho odnesli a tam mi ve výhledu stál přítel. Z jeho vykládání byl úplně modrý měl omotanou pupeční šňůru okolo krku a proto ho rozdýchávaly. A najednou slyším lehký pláč úplně takové broukání spadl mi kámen ze srdce a už se ptaly jak se bude jmenovat :-) To už obstaral přítel. Mě PA ještě vytáhla placentu na tu jsem se chtěla podívat fuj :-D To mi pak Zdenda řekl, že něco takového pak už vidět nemusel :-) Ukázala nám ho na 3 vteřiny jednu fotku a ještě ho tak divně držela, ale hlavně, že byl ok. Odnesly ho na pozorování. Ptala jsem se jestli mě nastřihly tak nenastřihly, ale že mám ve vnitř drobné prasklinky. Hmmm drobné 14 vnitřních stehů. Zašili mě, to ani nešlo cítět jen lehké škubání. Doktor mi říkal, že na příští porod mám trénovat potápění a já mu odpověděla žádné příště nebude :-D :-D Potom nás tam nechali. Rozeslali jsme pár smsek a přítel mě tulil. Chudák to prožíval, tak moc se mnou, že tlačil a zadržoval dech se mnou. Pak po dvou hodinách mě odvezla mlaďounká sestřička na oddělení šestinedělí a já se s přítelem rozloučila a šla spát.

Šestinedělí:
Spala jsem asi 2 hodiny brzy ráno jsem se šla ještě vyčůrat po vycévkování to nebyl žádný med ale šlo to dala jsem si sprchu a o půl 8 přišla vizita a v 10 mi dali Samuelka na první přisání to byla nádhera konečně jsem měla pocit, že jsem maminka. Sestřičky byly ochotné a všechno mě tam naučili :-) potom mi ho ještě vzali a po obědě mi ho dali a byl už jenom se mnou :-)

Samuelek se narodil 30.7.2011 v 00:30 měřil 51cm a vážil 3510g.
Děkuji mému přítelovi za každou minutu, kterou mi věnoval a děkuji všem kdo byl u porodu za mého Samuelka!

Miluji oba své chlapáky :-)