Můj porod naší princezničky

Ahoj červnové maminky a všechny ostatní,

tak zítra máme konečně slíbenou cestu z neonatologie domů, tak jsem se rozhodla, že Vám ještě před domácím kolotočem popíšu můj porod.
V úterý 17. 5 jsem byla znovu hospitalizovaná (po pouhém týdnu doma) na oddělení rizikových těhotenství, protože jsem opět krvácela a měla pravidelné stahy cca po 3 minutách. Ale bez známek otevírání nebo špatných ozviček miminka. Když mě odváželi, přítel říká - celý tenhle týden mám moc práce, kdybys měla rodit, tak v pátek,prosím Tě. Ještě jsem mu odpovídala ve stylu - To víš, já to tak objednám!
No a s lehkým krvácením a pravidelnými stahy jsem ležela celé úterý.... středu.... čtvrtek... To už se rozhodli, že mi pro jistotu dají další dávku kortikoidů na plíce maličké. Já už z bolestí pomalu šílela, až do čtvrtka mi taktak zabíraly infuze na zklidnění, ale od čtvrtka večera už vůbec. Jenže - stále bez otvírání, ozvičky stále v pořádku. Ze čtvrtka na pátek už jsem nespala, snažila jsem se si nějak ulevit, ale myslela jsem, že už začnu ohlodávat postel zoufalstvím. Můj chlap už byl taky nervózní a zoufalej, brečela a kňourala jsem mu do telefonu, že už nemůžu. V pátek v poledne jsem začala krvácet ještě víc, ale mladá doktorka řekla, že stále nic nebudeme dělat. K večeru mi už ale vylítla horečka na 39, a když jsem si šla dát sprchu na zklidnění bolestí, najednou jsem začala krvácet úplně šíleně... takže rychle na sál, prohlédl mě primář kliniky a rozhodl - jdeme na císaře. Celá nervózní jsem volala chlapovi, ať okamžitě přijede - řekl v pátek, tak v pátek. Taktak stihl přijet, než mě vezli na sál, já ještě v horečce podepsala papíry a souhlasy a už se jelo... Měla jsem spinál, takže vše vnímala, a když mi za 7 minut od začátku operace řekli, že už je malá na světě a já ji slyšela brečet, byla jsem děsně šťastná. Rychle mi ji ukázali a odnesli, a pak už šli na šití mého bříška. Dokonce byli tak hodní, že mi udělali jizvu trošku víc vpravo, aby mi nenabourali tetování, které mám na levé straně. A pak už mě vezli chodbou, tan můj chlap pořád opakoval, jak jsem statečná, jak je malá krásná a já prý momentálně nejkrásnější ze všech :-) (to určitě, po operaci,zpocená a hotová) ... no, takže naše štěstíčko Nelinka se narodila 20.5. v 21.52 ve 34. tt, s váhou 2050 gramů. Chvilku bojovala s dechem a jídlem na JIRPU, po týdnů nás dali dohromady na rooming a i když ještě nezvládá sát z prsu a musím ji krmit stříkačkou, jsem moc šťastná, že můžeme jít domů a být spolu všichni tři.

Děkuji všem, co dočetli můj román až do konce :-) Přeju všem příjemné zakončení těhotenství a tak krásné a pohodové miminko, jako mám já!!!