Můj porod - jse spátky

Ahoj ,
tak se chci podělit o svou docela čerstvou zkušenost s porodem. Možná bude zajímat hlavně ty z Brna. Před čtrnácti dny jsem byla v 39 týdnu na pravidelné prohlídce u své doktorky. Nepotěšila mě. Vysoký tlak, bílkovina v moči. Závěr ihned odjezd do porodnice. Čekala jsem svoje druhé miminko. Protože jsem měla dobrou zkušenost s nemocnicí u Milosrdných bratří, vybrala jsem si je znovu. Po příjezdu mě přijal lékař - zástupce primáře, který mě vyšetřil, seznámil se s mým prvním porodem (preklampsie) - čili stejná diagnoza jako teď. Tehdy mi dělali císaře, přijeli jsme jak se říká za 5 min 12 a zachránili nás. Pan doktor řekl, že ještě vyšetří bílkovinu, což znamenalo ležet v nemocnici 2 dny a pak by udělali císaře - vzhledem k minulému porodu. Tlak byl stále vysoký a bílkovina také nic moc. Při vizitě, kde se rozhodovalo o dalším postupu, chtěl mě přijímající lékař aby se udělal císař, což primář oddělení zamítl, prý jako druhorodička zvládnu vyvolání. Vůbec se neseznámil s mým případem a rozhodl jak rozhodl. Měl pravdu, s mou holčičkou jsme to zvládli i když nechápu, že při vyvolávaném porodu nebyl čas na žádnou přípavu (vyprázdnění, oholení dokonce ani nástřih se nestihl... asi proto, že ten den zrovna zavřeli Bohunice příjem a Milosrdní byli přeplnění...) Jenže ouha, nevycházela placenta. Nakonec mi hupsli na břicho, ale placenta byla přirostlá, takže nakonec narkoza a čištění. Velké šití - to jsem si asi způsobila sama, když jsem tlačila a moc neposlouchala porodní asistentku - byla tak mladičká a hodná a já potřebuji autoritu..., ale co bylo horší velká ztráta krve. Ještě teď po téměř 14 dnech se moc dobře necítím a nezvládám obstarat svoji rodinu.
Nicméně tohle všechno vcelku nic není. Chuťovka byla teprve pobyt po porodu. Když mě převezli zpátky na pokoj po probrání z narkozy, ještě jsem se nemohla vůbec hýbat, nastoupili na mě 2 dost nervozni sestřičky, že musím na wc. Odtáhli mě tam na vozíku, ale mě to prostě nešlo, tak mě naštvané odvezli zpět. Nakonec mi večer velmi pomohla sestřička, která byla na našem pokoji nejméně oblíbená, protože nás dost stírala kvůli úklidu na poličkách. Soucítila se mnou a velmi mi pomohla - bohužel mě musela vycévkovat, jak jsem byla oteklá... Ale nejhorší stále ještě čekalo. Druhý den v 6 ráno se otevřeli dveře a sestra od miminek mi šupla malou do postele (která ještě byla zkrvavená od mého porodu) aniž by se mě na cokoliv zeptala a prý mám nakrmit 10 min z každého prsa a šla pryč. No docela jsem se zděsila, protože jsem se ještě stále nebyla schopná hýbat. Ale nějak jsem se k malé otočila a na druhou stranu mi ji předělávala holčina, která ležela vedle mne s dvojčátkama na udržení těhotenství. Když si sestra pro malou přišla, prohlásila, že když chci kojit, musím si tam chodit, že mi ji nosit nebudou. Háček byl v tom, že nemocnice byla přeplněná, a tak náš gynekologický pokoj prohlásili za šestinedělí. Návštěvy tam mohli kdykoliv na pokoj a také tam chodili. Když jsem přišla kojit svou holčičku, chtěli mi ji sestry vnutit, ať si ji vezmu k sobě. Přitom očividně vůbec nevěděli, jak ten pokoj vypadá. Dětské věci nebyli kam dát, na pokoji jen umyvadlo, které jsme okupovali 5 holek a přebalovat bych měla asi na stole, kde jsme jedli... Takže jako druhorodička, jsem se rozhodla, že to ty 3 dny vydržím chodit malou jen krmit a nevezmu si ji. Prakticky všechny sestřičky na dětském mi stále vnucovali myšlenku, jestli mě to nevadí, že ji nemám a tvářili se hrozně. Cítila jsem se jak krkavčí matka. Ale do těch podmínek jsem ji opravdu nechtěla. Měla jseem ji tam jedno odpoledne a začlo jí hnisat očičko.Takže celý pobyt se nesl v tomto duchu. Lékaři na gynekologii se divili, že zvládám chodit v tom stavu jak jsem byla (což jsem musela, když jsem svou berušku chtěla krmit) a na novorozeneckém se zas na mně dívali jako na tu matku co nechce své dítě. Zkrvavenou postel jsem měla od soboty až do pondělí do oběda.Až poslední večer mě přestěhovali na opravdové šestinedělí, když mi ruply nervy a brečela jsem, ale to už jsem stejně neměla mlíko. Ale konečně jsem měla svou holčičku u sebe a byla jsem po tom všem jako v Jiříkově vidění. Na šestinedělí je to opravdu super. Možná to bylo jen výměnou sester a nebo tím, že se nátřesk v nemocnici konečně uvolnil.
Nicméně musím říct, že k Milosrdným bych asi šla zas. I přes nervozitu jsou tam všichni šikovní a kdyby nebyla taková situace jistě by byli i milejší. Jen mě mrzí přístup primáře gynekologie, možná kdyby se s mou situací lépe seznámil, mohl přece jen být císař a nemusela jsem ztratit tolik krve a dnes bych byla schopná postarat se o celou svou rodinu. Nevím jestli jste to někdo zvládl přečíst až do konce, ale možná je to také takové malé ponaučeníčko. Jestli se mi podaří vložit foto, dám fotky jak vypadá údajný pokoj šestinedělí - původně gynekologický. Bohužel nemám foto opravdového pokoje šestinedělí, tam je to super. A holky ruku na srdce, která z vás by odstříkávala mlíko - což je ze začátku důležité - když by byl u vás na pokoji stále nasáčkovaný něčí cizí manžel???
S.