Můj porod číslo dvě :-)

Ahoj holky,
dnes je to deset dní co se nám narodila naše princezna.

Pokusím se napsat jak to celé probíhalo a jak se rychle drala na svět ;)

Termín jsme měli 3.10. a vše nasvědčovalo tomu, že dříve rozhodně ven nepůjde. Byla jak nedobytný hrad, ačkoliv jsme zkoušeli všechny babské rady.

28. 9. cca kolem páté ráno mě vzbudilo tvrdnutí bříška s malou bolestí zad. Vzhledem k tomu, že za celé těhotenství jsem neměla poslíčky, tak sem si říkala, že to budou oni a nevěnovala jsem tomu pozornost. Tyto bolesti mě následovaly celé dopoledne.. Byly cca co 8 až 10 minut. Občas si daly půl hoďku pauzu a pak se znovu ozvaly. Po obědě už se bolesti zvětšovaly(hlavně ty v zádech), ale stále to nebylo nijak hrozné a navíc to bylo stále co 10 minut.. Byl čas se poprvé naložit do vany. Ve vaně jsem ležela jak velryba, ale bolest neustala. Začali jsme s manželem googlit a přišli jsme na to, že to už "asi" poslíčci nebudou a že se jedná o první fázi porodní. Byla jsem sice druhorodička, ale stále jsem si tím nebyla jistá.. A nechtěla jsem vypadat jak rodička plašanka. Takže jsem celé odpoledne a večer tak různě prochodila či proskákala na balóně. Večer jsme koukali na televizi a to už mě záda začínala bolet fakt hodně. Už ani skákání na balónu nepomáhalo. Začala jsem být zoufalá a tak jsme se rozhodli, že pojedeme do porodnice ačkoliv byly bolesti stále cca po 8mi až 10ti minutách. Než jsme dojeli do porodnice a to ji máme autem cca 5 minut, tak se najednou interval snížil na 3 až 5 minut.
Zazvonili jsme na ambulanci, že mám bolesti a jestli se na mě může někdo podívat. Já šla dovnitř a manžel čekal v čekárně. Sestřička mi natočila monitory a šla pryč. Já jsem v těch bolestech seděla 20 minut a pozorovala jsem jak se před každým stahem miminku zrychluje tep. Občas někdo přišel, kouknul na grafy a zase odešel. Teprve po těch 20 minutách si mě zavolal doktor. Vyšetřil mě spodem a jediné co jsem se dozvěděla bylo, že vzhledem k tomu, že jsem už druhorodička, tak si mě tam nechají a odešel.. Přišla zase sestra a začala se mnou sepisovat papíry. Příjem do porodnice mám napsaný ve 22:50. Po sepsání jsem vyzvedla manžela v čekárně a šli jsme už společně na nadstandartní porodní sál. Už když jsem se převlékala do nemocniční košilky, měla jsem silné bolesti a opírala jsem se o parapet u okna. Přišla sestra, že mi udělá klistýr ať jde manžel zatím zaplatit nadstandart a otce u porodu. Sestřička mi kladla na srdce, že bych to v sobě měla udržet co nejdéle, nejlépe alespoň 10 až 15 minut. Lehce se říkalo, špatně se konalo.. Najednou se mi udělalo hrozně zle a jak sem šla blít, tak sem nezvládala držet sevřený konečník a muselo to ven. Takže ve finále jsem to udržela asi 3 minuty. Mezitím přišel manžel a pomohl mi do sprchy. Tam se bolest ještě zvětšila, tak jsem se přesunula ke koze a zazvonili jsme na sestru jestli mi může dát něco na bolest. Přišla, že se na mě napřed podívá. Vyšetřila mě a medičce řekla, ať si mě prohlédne také, že je schválně zvědavá co ji řekne.. Pak se na sebe jen podívaly a řekly jdeme rodit. Medička vzala háček a praskla mi vodu. To už jsem ale cítila brutální tlak na konečník a ony se teprve začaly chystat. Sestra zatelefonovala, že rodíme. Mezitím co si tam chystaly nějaké věci, jsem jim říkala, že už to nejde vydržet, že musím tlačit a ony mi akorát odpověděly, že to musím prodýchat. Samo to už nešlo.. Najednou jsem cítila už hlavičku mezi nohama. Sotva přišel doktor měla jsem další stah a cítila jsme do toho jen štiplavou bolest. Z minulého porodu jsem si pamatovala, že stejná bolest byla, když mě nastřihávali. Přišel další stah a malá byla venku. Na hodinkách bylo 0:07. Takže manžel teď všude říká, že máme "Bond Girl" :///:
Do papíru nám ale napsali 0:05.
Malou mi hned položili na břicho. Byla úplně čisťounká a krásná. Tatínek šel přestřihnout pupeční šňůru. Potom si naši princeznu vzali, aby ji změřili a zvážili. Tatínek všechno zdokumentoval foťákem a pak ji ještě podepsal na nožičce. Mezitím jsem odrodila placentu a mělo přijít šití. Medička mi sdělila, že mě musela nastřihnout, ale že to bylo jen maličko, tak sem si říkala, že to bude v pohodě oproti minulému porodu. To jsem ale nevěděla, jak moc to bude hrozné! Nástřih byl sice jen maličký, ale naše princezna mě natrhla až ke poštěváku. Doktor se snažil co se dalo opíchat injekcí proti bolesti, ale jakmile se k onomu místu přiblížil neskutečně to bolelo.. Řekl, že takhle to fakt nepůjde.. Zeptal se sestry jestli jsem už dostala něco od bolesti a vzhledem k tomu, že jsem nic neměla, tak mi nechal píchnout něco do žíly, že to zkusíme tak, že jinak by mě musel uspat a to by fakt nerad. Ještě mi řekl, že mě musí vycévkovat, aby mě nezašil špatně a mohla jsem normálně čůrat. Prohlásil, že se nemusím bát, že to nebolí.. Pak se opravil a řekl, že to bolí, ale proti tomu co mě čeká s tím šitím, tak to nic nebude.. Takže při šití jsem opravdu plakala bolestí a mačkala ruku medičce. Naštěstí to netrvalo dlouho a pak už sem si jen užívala naší princeznu a manžela.
Malá se narodila 29.9. v 0:05 s mírami 49 cm a 3290g.