Můj porod aneb Jak Vládíček na svět přišel

Ahoj holky, tak jsem se konečně dostala k tomu se Vám pochlubit, že 17.3.2010 (mimochodem den mých narozenin) v 5:04 přišel na svět můj syn Vládík. Vážil 3450g a měřil 49cm. Teď ve 4 měsících váží 6580g a měří 63cm. Rodila jsem v Krči. Epidurál jsem nestihla, i když ve sprše jsem pro něj byla rozhodnutá. Stahy mi začaly 16.3. v 5h ráno, ale nebyly to žádné velké bolesti - jen jako při silnější menstruaci. Termín jsem měla 19.3. a jelikož jsem byla prvorodička počítala jsem spíše s pozdějším datem, takže jsem bolesti pokládala za poslíčky, které jsem do té doby ještě ani neměla - lehla jsem si proto do vany. Když jsem z ní vylezla interval se trošku prodloužil, tak jsem se dala v klidu do vaření a vůbec si nepřipouštěla, že by se mohl blížit porod, i když jsem si zapisovala intervaly mezi stahy - nejdříve byli po 10 - 11 minutách, za asi 2 hodiny po 7 - 9. Kolem 22 hodiny už byli po 5 - 6 minutách, tak jsem se rozhodla jet do porodnice. Nejdřív jsem si došla na záchod a osprchovala se, bolesti byly intenzivnější, ale stále se daly zvládnout.
Manžel mě do Krče přivezl kolem 23 hodin. Doktorka mě prohlédla a konstatovala začínající porod s tím, že už si mě tam raději nechají, i když nemůže říct, kdy to opravdu přijde. Nabídla mi nadstandardní pokoj, kde by se mnou mohl být i manžel za 2000,-Kč. To mi přišlo dost, a tak jsem se domluvili, že manžel pojede ke své mamince na Prahu 9 a až to přijde přijede za mnou. Mě ubytovali na standardní pokoj, kde již byla jedna maminka, která porodila den před tím své 3. dítě.
Gynekologická sestra mě vyšetřila a konstatovala, že ty stahy snad úplně přestaly - já je tedy pořád cítila. Řekla mi, ať se zabydlím a kdyby mě to začalo více bolet mám za ní přijít, aby znovu natočila monitor. Bolesti rostly, už jsem nevěděla, jak se nakroutit, aby mě to bolelo, co nejméně. Šla jsem na wc a potkala sestru, která se mě na bolesti zeptala, a tak jsme se dohodly, že mě za chvilku přijde zkontrolovat. Asi za 10 minut přišla a zjistila, že jsem otevřená na 5cm, a tak jsem zavolala manželovi a sestra mě dovedla na porodní sál, kde si mě převzala porodní asistentka. Vyholila mě a dostala jsem klystýr – bála jsem se ho zbytečně. Asi hodinku jsem strávila ve sprše – manža byl se mnou. Potom jsem šla na porodní sál, kde jsme se se sestrou domluvili na epidurálu. Dala mi kapačku, aby to bylo připravené. Mezitím mi vyprávěla, jak to bude probíhat. Když mi řekla, že budu mít pocit na tlačení, tak jsem jí informovala, že ten už asi půl hoďky mám. Zkontrolovala mě a zjistila, že už jsem otevřená na 8cm. Doktora tedy odvolala. Když jsem po pár minutách byla otevřená na 9,5cm, „píchli“ mi plodovou vodu – nijak zvlášť to nebolelo. Pak šlo všechno ráz na ráz. Manželovi jsem drtila ruku a během pár minut byl malý na světě. Museli mě nastřihnout – největší bolest jsem cítila, když procházela hlavička a v té chvíli mě i nastřihli. To ale byl jen okamžik.
Jelikož jsem pořád krvácela, přiložili mi syna na chvilku na břicho a odešli spolu s hrdým otcem miminko do vedlejší místnosti zvážit atp. Ke mně se začali sbíhat další sestry a doktoři.. No, co Vám budu povídat. Museli mi dělat instrumentální revizi, protože jsem pořád krvácela. Když krvácení zastavili – cca po 40minutách – pustili manžela spolu s miminkem za mnou. To byla krása. Oba jsme se rozplývali. Ale, bohužel, jsem byla tak slabá, že jsem si ho ani nemohla pochovat, tak jsem se na něj jen dívala. Asi po 20 minutách přišla sestřička a přiložila mi malého k prsu – já sama ho neudržela a pak ho odvezli nahoru.Revizí mě ještě víc potrhali, a tak jsem si šití opravdu protrpěla. Jelikož jsem krvácela hodně, nedali mi ani anestezii. Takže porod byl oproti revizi pohádka. Manžel se mnou protrpěl celé zašívání. Pak mi přinesli snídani a konečně jsem se mohla napít. Po porodu jsem totiž měla obrovskou žízeň, ale nechtěli mi dovolit pít, kdyby mi dávali anestezii. Takže jsem ještě k té bolesti byla i žíznivá. Musím říci, že porodní asistentka byla příjemná – vše mi vysvětlila a byla milá, to samé i sestřička.
Malého mi vozili jen na kojení. Večer jsem dostala transfůzi. Druhý den jsem už měla malého u sebe. Bohužel, tím, že jsem byla po revizi, nepoučili mě hned na pokoji o tom, co říkají všem rodičkám. Poté se vyměnili směny a neřekli si, že mě neinformovali, takže jsem já i malý docela trpěla. Nikdo mi pořádně neukázal, jak se kojí. Malý tedy pořád plakal, protože se nemohl napít. Připadala jsem si příšerně, protože jsem netušila, že ostatním kojení ukázali. Váha byla příšerná, nebyla jsem schopná malého před a po kojení pořádně zvážit, protože se ručička pořád hýbala tím, jak se malý vrtěl. Syn skoro pořád brečel a když ne, tak spal nebo jsme se trápili u prsu, což taky probrečel. Až v noci před propuštěním zjistila sestra, když na mě byla zlá a já jí řekla, že to prostě neumím, že mi to nikdo nepředvedl. Před tím se divila, že si jí den před propuštěním zvu, aby mi malého přiložila k prsu, protože bych to už měla umět. Vše mi tedy ukázala a zkusili jsme kojit s kloboučkem, protože jsem měla takový tvar bradavky, který se mi špatně dával malému do pusinky. Od té chvíle bylo všechno v pořádku.
Důležité tedy je nestydět se na něco zeptat!!! Po porodu jsem byla „zblblá“, protože normálně se rozhodně nebojím na něco se zeptat třeba i dvakrát. Pokud se zeptáte na vše, co Vás zajímá, sestry Vám odpoví.
Rodila jsem v Krči a mohu říci, že personál je standardní. Gynekologické sestry mi připadaly vstřícnější než dětské, rozhodně se více usmívaly. Kdybych měla rodit znovu, tak rozhodně půjdu na nadstandardní pokoj. Záchody na standardu byly dost zanedbané – dokonce mé spolubydlící sestra řekla, že by si rozhodně nesedala na prkénko, protože tam rodí různí lidé a ne všichni mají správné hygienické návyky. Já byla ráda, že si zvládnu sednout, natož abych tam balancovala nad záchodem, takže to bylo dost nepříjemné!
Jedná se o mojí zkušenost. Kdybych neprošla revizí a neztratila tolik krve, jistě by šlo všechno lépe. Sestry by mě hned náležitě o všem poučily a na to, co bych nevěděla bych se zeptala.
Píšu to jak román, ale beru to tak, že v těhotenství jsem za podrobný popis porodu byla vděčná.
Porod tedy vůbec není tak strašný, jak si ho některé z nás představují. Není příjemný, ale když se moc moc těšíte na děťátko, půl bolesti necítíte. Pomohlo mi, že jsem v Krči byla na předporodním jednorázovém kurzu, který zahrnoval i prohlídku porodního sálu – věděla jsem tak do čeho jdu. Teď se cítím, jako bych vůbec nikdy nerodila – až na ty strie na břiše  a na to, že jsem ztloustla, ale to je spíš tím, že do sebe doma pořád láduju sladké…