Můj krásný porod

Tak konečně mám chvilku čas a jdu honem popsat svůj krásnej porod a zároveň nejšťastnější okamžik ve svém životě.
Termín porodu jsme měli 5.4.2009 ale miminko se začalo ozývat až pět dní po termínu. V pátek kolem páté hodiny jsem začala mít bolesti, začaly být pravidelné, ale daly se v pohodě rozdýchat. Manžel byl natěšený víc jak já, tak jsme na jeho popud jely do porodnice. To byly stahy po 4 minutách a stah trval asi 1 minutu. V porodnici mi natočili monitor a .... poslíčci. Doktor mi řekl, že si mě tam nechají, pokud chci, že se to pomaloučku rozjíždí, ale prý to může trvat den, nebo taky tři dny. Tak jsem poděkovala za nabídku a jeli jsme domů.
No, doma to nějak nepřešlo a v noci potom úplně přestalo. Tak už jsem byla naštvaná, ale druhý den jsme si s manželem stačili ještě užít a možná to trochu pomohlo, protože potom zase přišly stahy, ale opět stejné jako den před tím. Tak jsem šla kolem páté hodiny do vany a tam se teda opravdu rozhodlo a hlavně pořádně rozjelo. Stahy byly po 2 minutách a stah opět trval minutu i déle, ale to se s tím, co bylo před tím nedalo srovnat. Stah už jsem pořádně nemohla prodýchat a spíš jsem ho vždycky prokřičela, což mi celkem pomáhalo. Ve vaně jsem byla hodinu (podle rad PA) pak jsem se nějak vyškrábala ven a začala jsem krvácet, tak jsme šli naházet zbytek věcí do tašky a šupky zase do porodky. Kvůli zkušenosti z předchozího dne jsem měla strach, že jsou to jen poslíčci, a budeme tam za plašany, ale intezita stále dost sílila a já už nevěděla co mám dělat, sedět, ležet ....
Vyrazili jsme kolem osmé a přepisovou rychlostí jsme už nejeli. V osm jsme dorazili do porodnice a rychle do třetího patra. Opět monitor, prohlédli mě a "Jste otevřená na 4 prsty, jdeme se převléknout a vyberete si porodní pokoj"
Manžel byl nadšený, že už budeme mít miminko a říká mi "no vidíš, tak třeba už zítra bude miminko na světě" a ta porodní asistentka se pousmála a říká "no tatínku, miminko bude, ale určitě dnes, tak maximálně do tří hodin bude na světě" No, když jsme tohle slyšela, tak jsem tomu nemohla uvěřit.
Ležela jsem na pokoji, kecali jsme s manžou, přišel doktor píchnout mi vodu, pak opět prohlídka a dali mi čípky na zesílení kontrakcí. A to byl potom docela mazec. Sice jsem tlačit nesměla, ale někdy se to fakt nedalo. Pak mě vyšoupli z postele, abych si stoupla a miminko sestoupilo. Manžel si stoupnul za mě a podpíral mě rukama při stahu a musím říct, že byl naprosto úžasnej a každé mamince doporučuji u porodu doprovod.
Chvíli jsme stáli a pak šup na kozu. Vysvětlili mi tlačení, ale to mi moc nešlo. Tak přišla jiná PA, která mi při tlačení tlačila na břicho, aby miminku pomohla ven. Pak zavolali doktora, aby mě nastřihl, což jsem absolutně nezaznamenala. A všichni na mě už " tak paní Tomášková, jste šikulka, ještě jedna kontrakce a pořádně zatlačte a mimi bude venku" Tak jsem do toho dala všechno, PA taky a najednou se rozkřičel ten nejkrásnější hlásek na světě..... naše holčička.
Manžel říká, máme holčičku a já začala bulet. Dali mi ji na bříško, manžel přestřihl pupeční šňůru a já se nemohla vynadívat.
Pak si ji vzala sestra na umytí změření a zvážení. Naše Natálka se na tento svět rozhodla přijít v soboru 11.04.2009 ve 22:22 hod. s porodní váhou 3,20 kg a délkou 50 cm.
Manžel šel natáčet malou a mě šli šít. Nejdřív jsem se divila, co chce doktor šít, protože jsem fakt vůbec nevěděla, že mě nastřihli. A taky jsme si myslela, že to nejbolestivější mám za sebou. Ale dalo se to vydržet. Párkrát jsem zadečkem utekla doktorovi, hlavně, když steh utahoval, ale za ten výsledek to stojí.
Manžel si pak vzal Natálku do náruče a já na ně koukala a bolest při šití se dala zvládnout :-)
Pak jsme byli asi 2 hodiny na porodním pokoji, obvolali jsme prarodiče a rozeslali smsky. A hlavně se kochali pohledem na naší nádhernou dceru. Pak jsem se šla osprchovat a šupky na pokoj.
Tak jen pro budoucí maminky, porod se fakt dal zvládnout a teď už si ani na tu bolest nevzpomenu. A to úžasné miminko, které mi tady teď leží za všechnu bolest stojí.
No, doufám, že to někdo přečte až do konce :-)
Pá holky, Lucík a Natálka