míváte deja-vu ?

a okurek ne e , já řízek jen s okurkou :-)

jsem ráda, že těmto teoriím jsou nakloněni i psychologové...a jsem taky ráda za to, že příroda využití našeho mozku tak omezila, protože umět ovládat vše, co si můžeme domýšlet, že jsme toho potenciálně schopní, by se rovnalo výbuchům jaderných elektráren na celý planetě...a hlavně by to vědění stejně člověk neunesl...já mám zase často neodbytnej pocit, že určitě mám schopnost léčit jen tak dotekem (ne že bych někdy někoho vyléčila :-D), ale prostě to nejde spustit...

Nooo, zrovna píšu níž, že to je boží a všechny díly jsou super :one: a dobře jsem tehdy vystražila manžela, ta holka tam leze z televize s těma vlasama do obličeje, skoukli jsme film, já se šla osprchovat, pak do obýváku, manžel šel do koupelny. V obýváku jsme měli takový ty šoupačky dveře a mě nenapadlo nic lepšího, než si načesat to dlouhý háro podředu, skonit hlavu a čekat za šoupačkama. manžel jak odhrnul, tak měl málem infakt, zařval jak tur a jak se vzpamatoval, azčal mi fes nevybíravě nadávat :!k:

No, koukám, že střelený nápady nemám sama, to je taky na pokakání :s:

Věř, že se nepodívám. To vím jistě. :s:

U těch jsme se málem po... strachy, čumíme, oči nalepené na obrazovce, skoro půlnos a najednou náš čokl přilehl toho hňupa mluvícího od FP a on do toho napínavýho ticha zařval: Mám tě rááád!!! :!k: Jinak jednička lepší než dvojka :one:

Akorát kdo neviděl jedničku,tak by dvojku moc nechápal. Ale taky byla dobrá, jen tam bylo hodně takových těch hluchých míst. zmeškaný hovor je taky super, jen mi přijde míň uvěřitelný, ale celkouvě horory zbožňujeme, i ty japonský (Nenávist, Kruh atd.)

Pak je myslím ještě Oko, jinak taky máme rádi Saw, Kostku a podobný krváky :///: Ale ta Vesnice, jak psala Alča, ta je taky super a pak Jeapers creapers :one:

Dead Silence mi nic neříká, zaúkoluju manžu :-D A zrdcadla jedna fakt boží :one:

A ještě jsem si vzpoměla na Booogymana :one:

Holky jedny hororový :-) .........tady jistě najdete své gusto
http://www.mojetehotenstvi.cz/horory-seznamek-pro-ty-co-miluji-horory

Ženy!!!! Já úplně zííírám...já se na takové filmy dívat nemůžu natož sama...zvedám nohy, zavírám oči...a přespávám tam, kde jsem...plný močový měchýř...ale vydržím do rána :-D .

:D jo to znám, já než dojdu do postele, tak všude svítím a postupně se vracím zhasínat, pak se zahrabu do peřin a v noci se vzbudím zpocená od toho, jak jsem byla až po nos zakrytá ... manžel namá rád horory, tak se sama moc nekoukám, jinak je mám moc ráda

hi hiiiiiiii teď jsem se nasmála..já to dělám taky tak - úplně stejný postup :-D

Já teda občas koukám jen tak na půl oka a oněkdy se taky fest leknu a pak když jdu spát, tak zavřu oči a vidím to znovu a nadávám si, proč na to čučím. Ale jsme takoví filmoví cvoci, mám ráda i takový ten styl Vetřelec, Predátor atd. Teď jsme koukali na volné pokračování Predátora, jmenuje se to Predátoři a taky to bylo celkem fajn. pamatuju si jak jsem jako dítě milovala Critters a hrozně se u toho bála a taky Pátera Thomase, Červi atd. ještě tehdy mluvený jedním hlasem a fakt drsný. když tak nad tím přemýšlím, jsem snad hororama odkojená :!k:

No už se i začínám těšit, až se budeme zase společně s manželem bááát :-) , ale někdy nevím, kdo má větší strach jestli já nebo on :-D :-D :-D

to zní zajímavě Vesnice, to neznám, zítra stáhnu a večer kouknem, dnes už neee .... tak hezkou podívanou

Vy jste mě tak vyhecovaly, že si asi taky něco stáhnu :s: Dobrouuuuuuu

Dobrou :s: přeji příjemné bání se :///:

Vesnice? No tak ta mě úplně vytočila :-D Celý film člověk skoro nedýchá a pak z toho výjde taková kravina :-D Jestli teda myslím ten samý film?

No, ale napínavý to bylo ;)

No to každopádně, to bylo až tak úchylnééé a je fakt, že toho neznáma se člověk bojííí jak hrooom...ale pak to zklamání, že jsem se klepala a šrotovala mi hlava úplně zbytečně.... Na druhou stranu jsem šla v klidu spát...což se mi po takových filmech nestává :-D . Nooo na všem se dá najít něco pozitivního :-)

Jo, tak to je fakt, že se člověk pak nebojí do lesa a červených plášťůa bobulí :!k:

Jojo, tak nějak jsem to slyšela taky.

i kdž v 17ti se asi rychle zapomnělo ;)
taky si myslím, že současná hektická doba všechnu "magii" v nás zabila. A její potřebu si uspokojujeme aspoň v těch pohádkách a fantasy filmech které tolik milujeme :-)

fakt jsi mě vyděsila. manžel je už z práce v pořádku doma, rodičům a sestře sjem taky volala a jsou v pořádku...

Nemyslela jsem to ve špatným...Určitě to nemusí být špatný znamení a hlavně jestli to znamení bylo tak to může ještě chvilku trvat,třeba měkoho piotkáš nebo tak...Nevim,musíš sama vědět jestli z toho máš dobrý nebo píš špatný pocit...Já na tyhle věco fakt věřim a myslim si opravdu že to něco znamená...

tak deja-vu mám poměrně často. Stejně tak, když někoho dlouho nevidím-vzpomenu si na něj, tak ho pár dní na to potkám :-)
No a k té duchařině. Kdysi mě to velmi pronásledovalo, naštěstí jsem to dokázala vytěsnit a mám pokoj.
Před 6 lety byla ubodána nožem moje blízká kamarádka. Zabil ji její přítel, když šla domu. Napadl ji v chodbě baráku. Křičela, on utekl a kamarádka zemřela v náruči svého tatínka. (její křik ho vzbudil)
Do soudu se mi kamarádka stále zjevovala ve snu. Vždy to bylo stejné...měla krásné bílé šaty, seděly jsme na rozkvetlé louce a ona mi stále dokola vyprávěla, jak se to stalo. Stále dokola jsem ve snech prožívala její smrt.
Byla jsem z toho špatná a jednoho večera říkám svému manželovi (přísahám, že to tak bylo!!): "dnes mě hlídej a nepouštěj" - nic víc jsem neřekla a okamžitě jsem usnula-to už mi vyprávěl manžel.
Prý mě obejmul a najednou cítil chlad...jako když je průvan. Osypala jsem se husí kůží....začala jsem vzlykat-více mě tedy obejmul.
A teď, co si pamatuji já...usnula jsem a zdálo se mi opět o kamarádce. Seděly jsme na louce a ona začala vyprávět. Jenže, já už to nechtěla slyšet, prosila jsem ji, že už ne. Začala jsem brečet. Pak mě cosi přimělo se otočit a viděla jsem, jak přichází manžel. A obejmul mě...v tu chvíli kamarádka zmizela.
Vraha odsoudili na 18 let.
Byly to hnusné zážitky a jejich víc. Pravdou je, že mé střetnutí s mrtvými ve snech bylo většinou o tom, že mě nechali prožít si svou smrt. Nejhorší byla sebevražda otce mého manžela. (ten sen byl tak strašný, že ho tu ani nebudu vyprávět)
Manželovi se to co prožívám také nelíbilo a vždy mi realisticky argumentoval. Jenže po tom snu s jeho otcem nevěděl co si má myslet. Odvyprávěla jsem mu detaily smrti , které nikdy nikomu neřekl. Věděl o nich jen on, jelikož četl pitev.zprávu.
Začala jsem se snům bránit a vytěsňovat-2 roky mám klid!! :-)

Tééééda.......tyto zážitky jsou taky síla. Pravdou je, že se mi jednou zdálo o té Aničce....to ji ještě nenašli a v mém snu byla mrtvá. Probudil mě chlad (samozřejmě všechna okna,dveře zavřené). Už jsem nemohla usnout. Ale jinak zatím žádné sny........naštěstí.
Je to opravdu zvláštní. :€z€:

Uááá, mám husí kůži :O

bu bu bu... (neboj, už je to pryč) :)

Já né že bch se bála, tyhle věci mě hrozně zajímají, ráda koukám na různý dokumenty o duchaření atd, ale zároveň z toho mám respekt.

Joooo, také jsem se o to zajímala. Ale už radši ne. Přesně tak....RESPEKT.

i když........trošku mě to poznamenalo. Extrémně svítím!!! Nikde nechodím po tmě. A manžel, když musí na služebku na noc, tak nechodím spát. Ale jinak dobrý :-)

Vždy jsem před usnutím naslouchala manželovi, že vše je nereálné. Snažila jsem se mít před spaním jakýkoliv zážitek, abych měla co promítnout do snu. S usínáním jsem se zaměřovala na nějakou věc.
Kdysi jsem tuto situaci s někým konzultovala a prý bych měla-mohla být médium mezi těmito světy....
Néééé, děkuji!! Bylo to skutečně náročné období...bála jsem se spát.
Je to pryč a já si už nic takového nepřipouštím-NEVĚŘÍM.
Nechodím na hřbitovy...

nebo politovat. na jednu stranu bych chtěla také vnímat nějaké to nadpřirozeno, ale setkat se s ním opravdu natvrdo, asi bych zešedivěla....

ahoj, tyjo tak to je opravdu nepříjemný. Asi bych z toho vklidu nespala :€z€: :€{€:

z toho byla dost vykolejená a navíc Honzík slyšel volat Lenkáá a přesně děda na mě nevolal Lenko ale Lenkaa.No kdybych nad tím měla hloubat...radši ne

tak ted už mi běhá mráz po zádech taky...

Nebylo to nic příjemnýho,Honzíkovi bylo 5 let,když děda umíral,takže pamatovat si to nemůže,jedině nějaký vzdálený vzpomínky....nevím

Já vcelku věřím, že děti vnímají to, co mi ne, trošku to připomíná Šestý smysl, ale tak nějak mají k tomu záhrobí atd . blíž než my. kamarádka mi taky vyprávěla, že její malá koukala do rohu místonosti a povídala si s nějakým pánem :00:

nad čím jsem dumala si opravdu nevzpomenu, spíš mám pocit, ež jsem jen čuměla do blba, bezmyšlenkovité automatické mytí nádobí. Automatická myčka v tu chvíli měla asi vyšší iq :s:
ale přijde mi to jako logické a racionalita ve mě se toho chytá jak záchranného lana :-)
díky za příspěvěk :a:

taky si myslím, že se mi to zdálo...

zůstane jen pocit a vlastně až do dneška mě nenapadlo je spojovat s budoucností

Mě se něco takového stalo poprvé jako dítěti, ale to šlo o banalitu, ale od té doby z toho nemám dobrý pocit a když se mi zdá něco špatného, tak se děsím toho, že se to stane i ve skutečnosti.....I když např. podle snáře to většinou znamená něco lepšího, hezčího,.....

tak to mám i já.Zdá se mi hrozný sen a já se pak hrozně dlouho strachuju že se to opravdu stane.Jsem z toho kolikrát dost špatná.

já právě na minulé životy nevěřím, spíš asi na ten šestý smysl, schopnost předvídat, vidět budoucnost, a jak psala Jamion o tom že někoho potká...tak určitou asi telepatii. Že třeba vycítíš, že se někomu blízkému něco stalo...

no asi jsem naivní ale říkám si, že po smrti určitě ještě něco existuje. Nevim jestli přímo nějakej druhej život, ale zdá se mi divný a dost strašidelný že čkověk jednoho dne odejde a už neni. Mám ze smrti hrůzu. Hrůzu z toho, že najednou nic nebude. Občas mám i divné pocity. Takové pocity smutku a strachu z toho konce....asi už magořim :s:

jak jako dítě jsem několikrát právě zažila, že znám to místo ač jsem tam taky nikdy předtím nebyla.

tohle se mi stalo, když jsem poprvé přijela za manželem - tehdy přítelem - k němu domů do baráčku. Vystoupila jsem z auta a postavila se na dvůr vedle studny a podívala jsem se na baráka nějak jsem vnitřně cítila, že to tu znám, cítila jsem takový klid, a hlavnou mi proběhlo, že tu budu šťastná. Nedá se to popsat takový pocit no... a pak jsme se vzali a teď tu žijeme a vychováváme dceru :-)