Krize od začátku těhu... :(

Tess, to už mě taky napadlo... Stále to zvažuju. Ještě jsem se k tomu neodvážila...ale pokud nebude zbytí, asi někam zavolám a zkusím nás objednat. Jde o to, zda by do toho přítel šel. Když jsem to poprvé navrhla, tvářil se né příliš nadšeně,ale proti nebyl...ovšem to byla jen slova a teorie, když dojde na lámání chleba a řeknu, že máme termín, tak se bojím, že se bude snažit vykroutit.

ono je těžký pro každý jít za odborníkem, pokud nebude chtít, tak běž klidně prvně sama ať vidí, že máš snahu a třeba po druhé už půjde s tebou. Mě osobně pomáhá, když už cítím, že je doma ponorka, když jsme nějakou dobu od sebe. Já to mám v tomto jednoduchý, protože partner jezdí docela často pracovně do zahraničí, takže když odjíždí jsem i ráda, ale pak už se těším na jeho návrat. Nešlo by, že bys jela třeba aspoň na víkend (lépe týden nebo 14 dní) někam pryč?
Tess

Normálně ano, teď ne, protože mám klid na lůžku, mám hodně rizikové těhu. Ale časem to zase půjde ;) Jinak jak jsme si promluvili a je trochu líp, tak kdyby náhodou zase něco bylo, už půjde tohle líp zorganizovat. Nechám si to v záloze pro případ, že to bude potřeba,ale máš pravdu! Klidně tam půjdu nejdřív sama :) Myslím, že jemu to pak nedá :)

No tak je fakt, že tohle nevím, zda bych dokázala...je fakt, že jsemnepotratila kvůli ní...to ne. Ale leze mi na nervy už dlouho, to je pravda. Ale už tak jí dávám dost najevo, že mi vadí co dělá. Dokonce, když k nám pár dnů po sobě nepřišla (vyjímečně se zadaří ji takhle naštvat), tak mi přítel ublíženě říkal, jak k nám už kvůli mě ani nechodí a že ona proti mě nic nemá a já jsem ta nesnášenlivá. Ach jo... Takže ono to není jen tchýní...kdyby ano,asi se hádáme méně... Tohle je i po jeho postoji, který k ní versus ke mně, má... Ale je fakt, že radikální řez to asi chtít bude, tohle dál není k žití...

souhlasím, moc hezky napsané, jediný koho totiž dokážeme změnit jsme jedině my sami.
Tess

jo, to je fakt.... hele, my si teď promluvili a když začal ustupovat on, začalo to jít i mě :) Oba dva jsme si po dlouhých týdnech promluvili v klidu, bez hádek a s porozuměním, nevím jak to,asi erupce na Slunci,ale ono to šlo! Tak teď jen,aby vše, co jsme si řekli, jsme taky dodrželi a bylo už jen líp... samozřejmě, že to nepůjde ze dne na den,ale možná to vypadá, že by mohlo být líp... :)

Tak je to jen ani ne jeden den,ale zatím dobrý... ;) Mám totiž pocit, že pochopil, že už to myslím vážně.. No ale je pravda, že i já uznala, že jsem se občas chovala hrozně :) Tak snad je to doopravdy na lepší cestě..

ahoj tak to je super...užívejte si života!!!

to je bezva, přeju ať je zase líp a hlavně ať se vám vše daří řešit s chladnou hlavou
Tess

To je krásně povzbudivý! Dík ;) Jen bychchtěla říct, že ano, vím, že mám chyby a poslední dobou tomu vůbec nepřispívám a taky se hádám... Ale já se tak snažila zezačátku s jeho maminkou vycházet!! Fakt!!!!! Ale to "ale" tam prostě je... nemámna ní takový nervy,abych ji nechala se synem provádět věci, který já zakazuju apod... to se klidně pohádám. Kdyby šlo jen o mně, ale jde už i o mé dítě. A když jí jasně řeknu, že ze zdarvotních důvodů mu nebude dávat to a to, nebude s ním chodit tam a tam a ona jde a udělá to. Tak je to na facky a udělám scénu... Ona se naštve, já taky, přítel taky.. Přitom říká, jak mě chápe, že to dělat neměla,ale před ní ji obhajuje... V tu ránu je na facky i on a neumím si představit být na něj nějaká milá, asi to neumím... Ale pokud jde o děti, tak se prostě neznám.. Co se týče doby před prvním těhu, nějak jsem ji vždy zvládla nebo jsem se jí vyhýbala,abych se s ní nemusela bavit, protože jsem cítila, že mě nemá ráda a bylo to ok. Jak se narodil malej, tak se začala míchat do všeho... Ok, říkala jsem si "je to jeho babička, má právo taky se starat atd atd"....ale když to zachází za určité meze, tak jí prostě dám najevo, kde ty meze jsou....a vzhledem k tomu, že je partner její syn a nechce v domě žabomyší války, tak se oboří,ale ne na ní...ale na mně.. On jí raději vše odkýve, jen aby měl pokoj... ale i přesto, že s ní nesouhlasí. To mě pak vytáčí, protože ze mě před ní dělá blbce a na to nějak nemám.. Co mám v tu chvíli dělat? Já se fakt snažila, dlouho, jen nevím jak se mám snažit dál... blbce ze sebe dělat teda nechci..

Kamarádka měla podobný problém jako Ty, má tchýni typu "otevřte dveře dokořán, jdu k vám páchat dobro". Jen ona věděla, jak se bude vychovávat její vnuk, jen ona věděla, co je pro něj nejlepší k jídlu - matka, ať se jde klouzat. Syn s ní nesouhlasil, ale pro klid v domě mamince vše odkýval - prostě jak u vás. Karolína se nejdřív vztekala, běsnila, brečela. Pak ale začala místo jednotného čísla (já nechci, aby jedl sladký) používat číslo množné (nechceme, aby jedl sladký; dohodli jsme se, že...). Jednak to jejímu manželovi ukázalo obrazně řečeno "jeho místo" a zároveň to bylo taková psychologická přesila na tchýni. Prý to dost pomohlo. :-)

;) :one: super a děkuju!

no, kdysi jí je dal pro vyjímečné situace...kdyby náhodou potřeboval nějaký řemeslník k nám, když se rekonstruovalo, když přišli na nějaké měření apod...což chápu a neměla jsem s tím problém, to mi přišlo logické,ale že si je teď vyhrabala a používá je, když jsme začali vytahovat klíče ze zámku a řekli, že si nepřejeme,aby tam chodila bez ohlášení, to je vrchol drzosti...nejhorší je, že si to neuvědomuje a cítí se ublížená.... a partner se ne a ne stěhovat, že je s tím prý strašná spousta starostí a radši si prý znovu promluví s rodinou...hmmm, to jsem zvědavá, za prvé to už tu bylo tolikrát a nepomohlo to a za druhé nechápu rpoč je stále obhajuje, když nás evidentně nerespektujou a narušují nám soukromí a vztah.. já se stěhováním otravuji už skoro dva roky a nic... dokonce jsem i počítala hypotéku, hledala nové baráčky, byty...ukazuju mu to stále dokola, nechce... :¨(

Nečetla jsem komentáře dole, možná už to tam píšeš, ale napadlo mě, jako první pomoc - buď vyměnit zámek, nebo když jste doma strkat klíče zevnitř - aby se tchýně z venku do zámku svým klíčem nedostala. Pak bude nucena klepat/zvonit... To by nešlo? Vím, že je to blbost, ale třeba by aspoň trochu pomohla. :-)

Jj, Pavlo, já už ty klíče strkala z druhé strany, to se zase nedostal přítel a tak je vždycky pak vyndal,aby se příště dostal, takže to nebylo nic moc platné... Ale opět je tam začnu z druhé strany strkat...radši, ať je naprdnutej on, než přepadovky od tchýně a švagra.. Jenže to neřeší většinu problémů, je to jen malá pomůcka na to, jak se jí na chvíli zbavit ;) No a věř tomu, že kolem vyměnění zámku by byla taková ublížená aféra, že to za to snad ani nestojí. Hlavně bych ho musela vyměnit já a to neumím.. :D Přítel ho kvůli ní měnit nebude.. :( Tak to vyřeším zase načas tím prvním způsobem.. :) Jen nechápu, že jí to nedojde, že nás obtěžuje.... :? ona si myslí, jak je úžasná tchýně... že nám pomáhá, dopřává nám soukromí (hahahahahahaha...) a spousty dalšího dobrodiní, jenže nevyžádaného a mnou naopak nenáviděného... a chlap jí nedokáže říct "mami, jsi hodná,ale my si to uděláme po svém, díky a ahoj." To ji raději nechá k nám courat a ještě ji přede mnou omlouvá.. a to jsem si ze začátku myslela, jakou mám super tchýni, hmmm ://:

ahojky promin, ale vis jak vymenit zamek, aby nikdo nebyl nastvany? :D zalom v nem klic a budes mit klid, manza to bude muset vymenit :) a tchyni novej nedavejte a bude.
nada nikca a samantha

:s: :s: :s: to je dobrý... jen mi nedošlo, že je vlastně fakt, že přítel ten novej klíč dá mamince stejně pro případ nouze, kdyby zase přišel nějakej chlap z plynáren, vodáren apod a my nebyli doma... :( Takže nevím, zda by to mělo smysl,ale hodně mě to nalákalo :D

Jooo, to mu taky říkám ;) Nevím, co s tím furt má.... Ale asi to risknu :D :D

je sem rada, ze sem trochu pomohla, ikdyz je to podly :D ale je fakt, ze ho mit nemusi, pokud uz mate po rekonstrukci :) takze smele do toho! :qu: }:)

Já právě, když tchýni něco řeknu, tak se to setkává s velkým nepochopením a je ublížená, odchází a nechce se o tom bavit... hned mě přebíjí argumentama a tváří se ublížená...přítel je v tu chvíli na její straně... když jsem s ní mluvila o samotě, začne na mě vytahovat obličeje a věty typu "Ale prosím Tě, prostě musíš chápat..." a dělá ze mne mladou nezkušenou matku, která vclastně nic neví a měla by jí měla poslouchat. vKdyž mám argumenty, přestává mluvit, urazí se a cítí se dotčená... Tohle nikam nevede. Už jsem řešila x-krát stěhování i před ní a to hned spustí, jak nám nebude moc pomáhat a ať si uvedomím, jaké to por mně bude těžké, že budu celé dny sama a očkuje tím přítele. V tu chvíli vždycky zuřím. Takže to nerozebírám před ní,ale jen s ním...on ale nehne ani brvou, protože se mu osdud nechce...prý je tu doma. Na to jsem mu řekla, že ale já ne a že se tu cítím hrozně jsem tu nešťastná... Na to mi nic nedokáže říct, jen že mu je to líto. Na pěst, fakt. Jinak moji rodiče jsou rozvedení, máma bydlí u baičky s dědou, k nim už se nevejdu, mají pidi byteček a už tak jsou tam natěsno ve třech a skočkama (já mám navíc psa). Brácha čeká teď za měsíc se švagrovou miminko, k těm to nepřipadá v úvahu... :( Jinak by mě vzali,ale teď to nejde. Což chápu, před porodem a v šestinedělí jsem chtěla mít taky naprostý klid. No a kamarádky by byly, jenže ty, co by mě mohly k sobě vzít jsou třeba přes půl republiky a to si v mém stavu nelajsnu. Mám nařízeno ležet. Takže stále doufám, že se doma nějak proboha domluvíme,ale namísto domluv to pravidelně končí hádkami... :( Mít kam, už jsem asi přes měsíc pryč... Přitom to přítel ví... jen mám občas pocit, že místo,aby se díky tomu chytl trochu za nos a uvědomil si, co dělá tím, že nic nedělá...tak sází na to, že mi nervy nedojdou a já neodejdu..

Ufff...tak teď jsme zase asi hodinu řešili...naštěstí v klidu po dlouhé době.. Mluvila jsem s ním o tom stěhování a musí si to prý promyslet...je z toho špatnej...na jednu stranu mi je ho líto, na druhou fakt nevím, jak jinak to vyřešit. Takže jde ven a bude prý přemýšlet.. To je neuvěřitelnej pokrok, ale furt nevím jak se rozhodne, u něj je možné sázet na obě varianty stejně.. A jinak, péřesně jak píšeš, ona není špatná,ale žít se s ní nedá v jednom baráku... Kdyby jezdila odněkud jen na návštěvy, bude v pohodě. Ale tohle je takřka nesnesitelný...

Díky, no doufám v to, prý je hlavně problém v tom, že se mu odsud nechce... No, to mě nepřekvapilo...to vím,ale snad si můžeme vybudovat vlastní nový a společný domov... Taky se možná bojí, že jeho maminka bude naštvaná, to má ale blbý... musí se hold rozhodnout...nemůže ji neustále upřednostňovat... Tak snad se to pohne. Věřím totiž, že bohužel asi jen tohle nás může zchránit... vypadnout odsud, z jejího dosahu...

Jé, ale nakonec to dobře dopadlo a máš druhého manžela, se kterým je už dobře! :) To Ti moc moc přeju! Mě teda nenadává pořád, ale poslední dobou je to častější, pravda... při hádkách, samozřejmě, jen tak ne.. Jenže to pak stojí za to a slyšet, že jsem taková a maková a že mám jít kamsi...to je na mě v těhu až příliš....nevím, jak tohle dlouho vydržím snášet. Já taky už nejsem nejpříjemnější, ale mám pocit, že se jen bráním.... nechápu jeho postoj vůči mamince a nechápu to, proč si na mě vyleje vztek, když ví, že to prožívá i naše miminko... Nakopala bych ho v tu chvíli někam.. On se pak omlouvá, je z toho utrápenej,ale to ten čas, kdy se naše mimi stresovalo a já taky, nevrátí...tak nevím, co dělat...tohle celé těhu prostě zažívat nechci...

Já si moc přeju,aby ta krize přešla... my se nikdy moc nehádali a teď to nebere konce, navíc nechápu proč teď??? V těhu?? :( Maličká mě kope, když se hádáme, už ji cítím a vždycky je mi do pláče, co asi chudinka prožívá, že do mě tak buší, když mi není psychicky dobře a my jsme s přítelem v afektu... to je hrozný pocit... Já právě ležím už delší dobu a vůbec nám to nepomáhá... mám pocit, že naopak...přítel má pocit, jak je to na něj moc věcí...ano, ale tohle většinou zastávám já - celý den s dítětem a domácnost... tak na co si stěžuje..? Alespoň vidí, jak jsem unavená já.. Na to konto mi tvrdí, že dělá určitě víc... dřív bych se tomu asi zasmála, teď už ne, teď mě to jen vytočí... kéž by to přešlo a to co nejdřív... ale i on mi už řekl, že neví, jestli to mezi námi má jetšě cenu... :(

Moc díky! :) Já mu to stěhování navrhuji stále, nechápu proč tak zarputile nechce... Tchýně má dokonce klíče od našeho bytu a když jsme ji poprosili,aby klepala a nebo dala vědět mobilem, že k nám jde, nedělá to a raději si otvírá svým klíčem... už nás (před těhu) načapala i při sexu, jen blbě koukala a dál na nás mluvila, nechala nám tam malého, kterého hlídala a odešla asi za 15min... já byla v šoku, že si tohle vůbec může dovolit... Partner to neřešil... nechápu... Tohel mi nepřijde normální a myslím, že je pochopitelné, že se hodně zlobím a chci po něm,aby udělal v baráku pořádek. A když toho není schopen, chci se odstěhovat. Hádáme se vlastně opravdu hlavně kvůli ní....navíc k nám takhle začal chodit už i švagr...je to barák o třech bytech a bydlí v něm jeho rodina... my, tchýně s přítelem a švagr.. takže začíná být blázinec a já už jsem vynervovaná, kdy k nám kdo vkročí, zda můžu jít na záchod a nebo do sprchy,aniž bych měla tiky z toho, že mě tam někdo překvapí...

Tak mě by asi kleplo, kdyby měla tchyně klíče od mého bytu a chodila si sem jako domů :00: Naštěstí manžel bydlí u mě, tak klíče nemá-jinak by je měla. Když jsem porodila řekli jsme s manželem, že žádné návštěvy v 6-tinedělí. Dokonce řekl, že sem nikdo nepoleze. A kdo myslíš, že sem lezl? Tchyně a ještě bez ohlášení a ani si neumyla ruce. manžel se jí samo zastával, protože je mamánek, i když on říká, že ne. Hádali jsme se jen kvůli ní, tak jsem to vzala do vlastních rukou a když se mi něco nelíbí, řeknu jí to. Na rovinu jsem jí řekla, že bude chodit jednou týdně a vždy se předem ohlásí. Na pár jejích nesmyslných rad a rozhodování za mě, jsem jí řekla, že je to moje dítě, ať mi do toho nemluví, že si to stejně udělám podle sebe. Můsíš se prostě ozvat, jinak se z toho zblázníš.

Jééé, to mi připomíná nás :) No, já se právě takhle ozvala už několikrát a jsem tu od té doby za nesnášenlivou semetriku, která nemá ráda jeho mámu a je nevděčná :( Nejdřív jsem se snažila slušně, když to nechápala, tak jsem si prostě už dupla a jedno i druhé bylo špatně.. Ať udělám co udělám, tak jsem špatná já a asi to tak bude, dokud tu budeme bydlet. Jenže přítel se stěhovat nechce a brání se tomu zuby nehty. Mě dochází trpělivost a vlastně jsme kvůli tomu furt v sobě.. nesnáším, dkyž obhajuje svoji maminku jako kdyby byl proti mě, dokonce jsem mu to už řekla a ač jsem nechtěla dělat ještě větší rozbroje, začala jsem být jedovatá a vpálila mu, ať se s ní ožení a žije, když je tak dokonalá a já ta hysterická a nesnášenlivá kráva... No a opět čoromoro, že jsem hysterka a že jeho maminka o mě nikdy špatně nemluví, to jen já o ní apod... Jako síla...snažím se dělat všechno proto,aby byl klid,ale nemám na to sílu, chci si užívat těhu a ne být vystreslá z tchýně. Teď začnu strkat klíč z druhý strany zámku,aby se sem nedostla :D Ale už vidím, jak to začne řešit a bude se děěěěěsně divit... ;)

Já to nechápu, že tam přijde, vy sexujete a jí to nevadí. Mě by bylo trapně, být ona. No a být ty, tak je asi tchyně po smrti :s:
Moje máma má klíče od bytu a nikdy mi nepřišla neohlášená, natož aby si odemkla.

upřímně, mě by bylo taky trapně :s: No a věř tomu, že kdyby se tohle mělo opakovat, tak už jí něco povím, naštěstí pro ní vychytala vždycky pak už chvíle, kdy jsme nesexovali ;)

No to je taky něco... ach jo, proč to ti chlaúi dělají :( Já to nechápu... Mě utěšuje jediné, že je to milující táta a vím, že pro děti udělá jen to nejlepší...jen to, že se staví na starnu mámy před ní, když mě doma říká něco jiného a asouhlasí se mnou, to se mi hnusí.... jako by se jí bál něco říct,aby se nenaštvala... a ještě je kvůli ní na mě hnusnej? Kdyby alespoň jednou za čas někam vyrazil...ale on ne, není typ, co rád chodí do hospody nebo někam se bavit, radši si vyjede sám na víkend do přírody.. fajn, proč ne...jenže to není v týhle situací možný... nemůže mě nechat samotnou, když jsem upoutaná na lůžko.. To až se budu moct o mlaého postarat sama.. Ale i když někam jede, tak je to pak v pohodě na dva tři dny... Já to nechápu....nikdy jsme nebyli "italská domácnost", naopak... co se to do háje stalo?

Barbu, děkuju... :) Já vím, že bych neměla jeho matku řešit....snažím se o to, snažím se o ní nemluvit, neřešit,ale ne vždy to jde... On jí teď naposledy řekl, že když k nám jde, mám nám to dát vědět sms nebo alespoň zaklepat, vytáhli jsme klíče ze zámku. Takže si vzala vzala vlastní a leze k nám bez klepání a ohlášení i tak... Klidně mě překvapí nahou, kouká na mě, jak se rychle oblíkám a něco do mě hustí... Jsem z toho hotová... nechápu to, nsnáším to a když mi tohle provede, nedokážu zachovat moc chladnou hlavu...a tojsem vždy byla děsnej kliďas...oprvadu soužití s tchýní pod jednou střechou už nikdy více!!!! NAvíc si třeba bez dovolení popadne malýho a řekne, že ho bere pryč, než stačím zareagovat, přítel jí už podává dudlík a čaj a já to třeba nechci.... Malej je alergik a nesmí, než bude mít správnou léčbu do praku do trávy a pod rozkvetlé stromy...řekla jsem jí to a ona nám za 10min volá z parku, tak jsem si tam pro něj došla a ona se mi vysmála, že přehání,... a přítel byl na její starně... až když moje máma zakročila a řekla, že měli v jeslích alergický záchvat u takovéhleho malého batolete a šlo o minuty, tak pak teprve se chytli za nos a dávají na to pozor... To mě teda taky namíchlo... Taky mi při prvním těhu říkala, že jsme moc spěchali a měli jsme počkat... U druhého těhu si mě vzala stranou a řekla mi, že bylo nerozumný a blbost, že jsem otěhotněla a pak se tváří jako nejlepší babička na světě... A já jsem opět ta špatná, že ji nemám ráda...jako to je masakr... tohle nějak příteli nemůžu odpustit...

tak mě tchýně taky, když jsem poprvé otěhotněla řekla, že to na ni je strašně rychlé, že si na tu zprávu bude muset zvyknout jako že bude babička.. manžel je jedináček, navíc se rozvedla, když mu byl rok, tak byla jen s ním.. no hrůza...

jéééje, takže je na něj upnutá...no, moje tchýně zase má 3 kluky a celý život (jsou mezi nimi 7-8leté věkové rozdíly) byl nějaký s ní... takže taky není zvyklá být úplně sama...přitom má sama přítele... ale hold synáček je něco jiného.. Přitom, když jeho starší brácha kdysi chodil s přítelkyní, kterou měla moc ráda, tak je prosila o vnoučátko... ale já jí asi nepadla do oka, no... mrzí mě to, příteli jsem to i říkala, že se jí někdy v budoucnu můžu pokusit odpustit,ale rozhodně na to nezapomenu...

Tero, my jsme právě nikdy itálii neměli, tak to dobře nechápu...nechápu proč je najednou takovej. Vím, že to není hitparáda, je to složité i pro něj. X-krát jsem mu už říkala, že ho chápu, že je z toho taky vyřízenej a ať si odpočine. Ale na druhou stranu nedělá o nic víc jiného, než jsem dělala já - celý den s prckem a úklid. Pak když chodí do práce, beztak malýhjo dá tchýni na 2 hodiny a pak ho jen vykoupe a uspí.. Takže azs tak náročný to nemá, jak mi stále říká.. ;) Je to na něj moc, to chápu,ale na mne taky... na nás oba, tak proč si to máme dělat ještě těžší? Proč musí přijít a tvářit se jak kyselej zadek a fňukat, proč nám nezjednoduší soužití s jeho matkou, když to může udělat? To je fakt na halvu.. Namísto toho ji obhajuje... říká jak je hodná, jak vše myslí dobře a že já ji nemám ráda a jsem zaujatá, nesnášenlivá a že nikdo v baráku s ní nemá problém, jen já a že to o něčem svědčí... no jistě, leze jen k nám do bytu, šbagr by ji totiž za to vyrazil.. a k němu si to tudíž nedovolí...nám organizuje životy a chce za to chválu... mě udílí rady ohledně malého a sděluje mi co a jak s ním bude a nebude dělat jako hotovou věc...včetně nerespektování mých pravidel. A přítel mi sice doma řekne, že souhalsí se mnou,ale pak před ní je na její straně...to je fakt, že pak je doma hádka... :( a teď už ne vzácně,ale každý týden několikrát... :(

Holky, já ho taky posílám,ale on nejde... Jak já bych ráda, kdyby někam vypadl :s:

pivkem souhlasím, my to máme taky tak, taky ho jednou týdně pošlu na pivko a fakt je, že pak přijde tak nějak v pohodě, že vypne ty starosti o rodinu alespoň na chvilku, já nejsem na rizikovém, ale zvracím od rána do večera, takže manžel taky co přijde z práce, dělá prakticky všechno...