Kdy navštívit dětského psychologa

super přesně tak to cítím také :qu: :qu: :qu: :qu: :qu: :qu: :qu: :qu:

moc hezky napsané.. naprosto souhlasím.. právě v té knize Malý tyran popisuje autorka, kam až to může zajít, když dítěti nenastavíš mantinely a nebudeš působit jako autorita. Chce to hodně trpělivosti a důslednosti.. pokud něco zakážeš, musí to platit a nesmíš dělat výjimky.. Já většinou jednou varuji a podruhé jednám.. dítě musí vědět, že to myslíš vážně. Já osobně myslím, že v 15 měsících je dost starý na to, aby pochopil, že maminku bít nesmí apod.. jen to prostě zkouší.
Jarka

Ahoj, nevím, jestli to, co mi radíš jde použít u ročního dítěte ...
Se vším, jak píšeš mi pomáhá můj první (2,5 letý) syn ... podává mi nádobí, dáváme prádlo do pračky, podává mi kolíky, uklízíme spolu ... ale prcek - ten by třeba s nádobím švihnul na zem, kolíky tak vysypat a hrát si s nima ...
Jinak, zaběhnutej denní rytmus máme a myslím, že ho docela důsledně dodržujeme ...

se vším co tu bylo popsáno (podávání nádobí, prádlo, kolíčky a tlačítko u výtahu) mi prcek pomáhá už od 14-15. měsíce.. nenechám ho podat mi z myčky vše, ale jen příbory. Velmi rád vyndavá prádlo z koše na prádlo a k tlačítku jsem ho vyzvedávala.. V roce toho děcko zvládne víc, než si myslíš..

tak to spíš vypadá, že se ve srovnání se starším cítí odstrčený (starší má privilegium mámě pomáhat...) - zkus ho zapojit... podávat může své plastové nádobí, v dávání prádla do pračky se můžou střídat... při uklízení může mít svou houbičku/hadřík a "čistit" třeba skříňky v kuchyni apod...

Jo, vodu už jsem zkusila ... ale nezabrala - spíš ho ještě víc rozzuřila ...

Ahoj,
porod byl hroznej pro mě i pro něj ... si myslím. Od první kontrakce až po narození malýho trval sotva dvě hodiny ... byla to strašlivá rychlovka a taky celou dobu v porodnici (ve dne, v noci) jen plakal a plakal ... Když jsem přišla z porodnice, tak jsem si musela pořídit šátek na nošení, protože by jinak přes den vůbec nespal ... jen u mě byl v klidu a na chvilku usnul ... a když zrovna nespal nebo nejedl, tak plakal ...
Prostě od malička je hodně hlasitej ... a když jsem to říkala doktorce, tak mi odvětila, že prostě některý děti takový jsou ...
V pátek jdeme na očkování, tak to s ní zkusím probrat ...
Asi tím nic nezkazím, když si s nějakým psychologem promluvím.

Jojo, to znám, taky jsem měla hroznej porod, já teda dlouhej 16hodin...Postraumatickou poruchu a neskutečně uřvané dítě...Horor!!!Teď teda docela dobrým,ale už taky zkoušíprosazovat svou...Určitě zkus to zpravidelnění řádu...Držím palce...

Gary Craig - EFT

Možná bych potřebovala poradit hlavně já, jak se k němu v takových situacích chovat ... abych to ještě nezhoršovala ...
Ty noční scény možná můžou mít na svědomí zuby - protože mu teď rostou 4 najednou ... ale jinak to ostatní na zuby svádět nemůžu ... malej je hrozně hyperaktivní a tím vztekem se prostě nějak vyjadřuje ...

co bych udělala já?Totální ignorace jeho afektivních záchvatů :) chceš se válet po zemi-se klidně válej,ale já ti diváka dělat nebudu :) prostě ho překroč a poračuj v zavedené činnosti a nebo jdi do jiného pokje :) u nás to funguje dokonale.Myslím,že je to spíše obdobím růstu,nemyslím si,že by dělal něco úplně extrémního,sice to asi předvádí častěji než jiné děti,ale prostě takové afektivní minizáchvaty k tomuhle věku patří.Na co bych se zaměřila by byla ta agrese-to bych teda netolerovala a to i za cenu pořádného výprasku (a nebo klidně v počátku zvolit jinou metodu :)).Tu noc to může být různé,klidně i třeba zlý sen,některé děti mají hodně živé sny a prožívají to,co přes den nevstřebali,takže uvidíš,jestli se to zlepší.Jinak malej byl taky hroznej vztekloun,nejvícasi od toho roka do cca roku a půl.Teď je mu 20 měsíců a je to o něco lepší,náš malej vzteklounek je to sice pořád,ale my už víme jak na něj,takže je to přeci jen lepší.Myslím,že o to půjde i u vás,prostě jen zjistit,jak nejlépe na něj reagovat a taky si najít způsob vlastní komunikace,aby se mohl vyjádřit a říct,co vlastně chce :)

To nevšímání si - jsem zkoušela ... ale jemu to bylo jedno. Mám pocit, že když se začne vztekat, tak sám neumí přestat. Když ho nechám, tak prostě nepřestane a vzteká se v kuse a se stejnou intenzitou třeba půl hodiny.
Co trochu zabírá je - švihne sebou, já k němu přijdu a klidným hlasem řekunu, - Jé, ty jsi upadl, a nebouchl ses? ... natáhnu k němu ruce a většinou je natáhne taky. Tak ho pochovám, on se ke mě přitiskne, chvilku vzlyká ...
Tu "agresi" - aby mi ubližoval mu taky nedovolím ... když mi něco takovýho provede, tak mu pevně chytnu ruku a řeknu, že to nesmí ... a spíš ho nutím, aby mě pohladil, že tak je to správně ...

jo jo,to přesně jsme s malým dělali taky-když se ohnal (on nás teda nikdy přímo nebil,ale občas se ohnal),tak jsem chytla ruku,důrazně řekla,to se nedělá a poprosila ho,a´t mě pohladí :) tak se to naučil,ohánět už se neohání a spíš mi jde vždy pohladit :) Jinak k tvému problém,poku´d už je opravdu v afekťáku,tak opravdu je nejlepší způsob použití té vody.je to impuls,který ho probere-nejlepší je to asi střičkou na kytky rovnou do obličeje,protože máš pravdu,že z klasického afek´táku se sám nedostane.Ale na takové to klasické vztekání se,kdy ještě vnímá je ignorace nejlepší :) Jinak samozřejmě předcházet krizovým situacím,upravit režim a jak psala Kytiií,nastavit hranice,které dodržovat (musí je dodržovat a znát každý,kdo s dítětem je ve styku,aby jste mu v tom nedělali binec :)),postarat se o vybití agrese jiným způsobem (dobré jsou třeba polštářové bitvy a nebo třeba bouchání do balonu apod.-pozor nikdy se nesmí agrese ani ve hře otočit proti člověku či zvířeti),nabídnout dostatek činností a pobytu v kolektivu a jinak samozřejmě pevné nervy,ale stále si nemyslím,že by to bylo něco vyjímečného,zatím bych se to snažila řešit doma,myslím,že to je klasické,trošku bouřlivější období.

Děkuju :-) ....

.