Jsem tady nová
Ahojky holky, jsem tady nová a v 6+3 tt. S přítelem jsme se snažili o miminko dva měsíce a vyšlo to :-) Minulý týden jsem byla u doktora a ten těhu potvrdil, na ultrazvuku byla jen malá fazolka a už začínající srdeční akce. Byl to neuveřitelně krásný pocit. Nevolnost mě trápí hlavně než se najím,musím mít pořád něco v žaludku, jinak je zle, no a ta únava, to je děs, pořád bych jen spala a spala. Taky mě trápá nafouklé břicho, někdy mám pocit jako když se mi tam nafukuje balónek. Trápí mě dvě věci, ta první, že mám obavy a strach aby bylo vše v pořádku, snažím se to překonat kvůli tomu maličkému a být v pohodě, ale někdy se to nepodaří a trápí mě splín, má s tím někdo zkušenost? Chci být v těhu v pohodě a ze všecho se radovat, tak snad to brzo přejde. Možná, že to trochu podporuje druhá věc co mě trápí a to je, že přítel, ač mimi taky chtěl, se mnou o tom vůbec nemluví, nepohladí bříško, nezeptá se jak se máme, nepomáhá aniž bych si o to nemusel říct, myslela sem, že těhu změní i chlapa, že bude pozorný, vnímaví, bude mi ulehčovat a pomáhat, ale to byly zřejmě milné představy. Doufám, že až bude bříško více vidět, že se něco změní, chci vše prožívat s ním a ne sama. Když mu to řeknu, tak mi odvětí, že to není pravda a tím to hasne. Je mi z toho smutno, mám pocit jakoby nás nechtěl :-( Jaký jsou vaši chlapi? Moc děkuji všem,které mi odepíší. Krásný den a pohodové těhulkování, pohlaďte vaše mimi a snažilkám přeji hromadu štěstí :-)
Ahojky! Obavy budeš mít asi pořád. :00: Někdy to bude lepší, jindy zase horší. Hormony dělají svoje. :s: Mám úžasnýho manžu (zatím, člověk nikdy neví :€}€: ). Nevím jak to napsat, nemůžu říct, že by neměl radost, nebo zájem. Podle mě nemohl uvěřit, že se nám miminko podařilo hned. Já jsem mu tvrdila, že tak půl roku se nám to nemusí podařit. Pěkně jsem mu kecala. :\x: Spíš jsem uklidňovala sebe, kdyby to nešlo. Od té doby co mi začalo růst bříško, tak je takový starostlivější. Ráno než jde do práce dá jenu pusu mě, jednu miminku a ještě musí pohladit bříško. Dalo to práci, ale zvykl si. Večer se bříškem přitulím k jeho zádům a on cítí jak mimi kope. Neboj určitě se přítel změní aspoň trošku. Přeji krásné těhu. :€O:
Ahojky..myslím si,že takový ten opravdu panický strach trošku přejde po prvním trimestru,ale jinak se bát už budeš pořád..to už je holt náš uděl.A s přítelem.. bych poradila..vezmi ho sebou na ultrazvuk..myslím,že až uvidí jak se tam to mrně mrská a jak mu tluče :h: tak si to teprve pořádně uvědomí a dojme ho to ;)
Ahoj Jituldo,jsem tu také nová :) .V pátek 2.4. jsem byla u Dr a řekl mi,že jsem v 5tt.Jsem už doma na neschopence,protože mám rizikové zaměstnání a mohlo by to mimi ublížit.Když jsem příteli oznámila tu novinu usmíval se a byl takový nevěřícný,ale pak mu to došlo a je šťastný,že budeme rodina.Musím tedy říci,že mi velmi pomáhá.Nechce,abych něco dělala,ale jen odpočívala.Vaří,pomáhá s úklidem a už mi říká maminko :).Je to velmi příjemné a náramně si těhu užívám,ale stejně jako Ty mám obavy,aby se něco nepokazilo.Pořád se hlídám,když cítím mokro,ale naštěstí je to vždy jen výtok,který je v těhu normální.Přeji mnoho zdraví Tobě i miminku :a:
Z toho si nic nedelej, chlapi tehu moc neprozivaj. Ten muj mi prislo taky ze je mu to jedno. Kdyz to zacalo byt videt moc se to nezmenilo a kdyz jsme se nepohodli, tak jsme na sebe rvali jak turi..takze jsem nebyvala vzdycky v klidu..Ale kdyz se malej narodil, tak celej den prorval :€): Ze zacatku mi prislo, ze o nej moc nema zajem, ale bylo to tim, ze se bal toho prdolku vzit do ruky. Ted jsou malymu 3 a pul mesice a hrajou si spolu, mazli se a tatka ochotne pohlida i 2 hodky, kdyz chci vyrazit treba do kramu a tak :€p€:
Gratuluju k těhulkování a přeju Ti, aby všechno dobře dopadlo. Ty Tvoje obtíže jsou naprosto normální. Časem přijdeš na to co Ti vyhovuje a co ne. myslím jídlo - co a kdy atd. Obavy má asi každá. Ale je moc důležité, aby sis nedělala starosti. Máš místo bříška domeček a nebudeš ho bourat dřív než přijde ten správný čas - a všechno bude v pořádku. Vím, že jsou depky, že dokud není mimi zdravé a čilé v tvém náručí, tak je to těžší, ale časem si zvykneš. A chlapi? Mám dvě děti. Dceru z prvního manželství - manžel se na mimi "těšil", ale jako bych pro něj neexistovala. Ale to bylo jeho povahou. Dcera se narodila, chvilinku fungoval, ale spíš ho zajímaly ženský a prachy, tak jsem se rozvedla. Ale ne jen kvůli tomu a určitě to není tvůj případ!!!!!! A se svým druhým manželem máme syna (půl roku). A tam jsem si to vyloženě užívala a prožívali jsme všechno spolu. Hlavně se mnou všude chodil, na všechna vyšetření a pak byl i u porodu a bylo to bezva. Neboj, někdy to chlapům trvá dýl, ale až se začneš kulatit a uvidí, co všechno kvůli miminku děláš, určitě to bude lepší. Jsi těhotná moc krátce, tak to přijde. Tak hromadu štěstí a zdraví...... papa
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
