jsem na prášky - holky poraďte

Ahoj holky, poraďte, jak to mám vyřešit. Otec žije v Americe - v Texasu (El Paso), je 2 roky po operaci zhoubného nádoru na mozku a teď mu to začalo znovu bujet, je na tom moc špatně a chtěl by ještě vidět malýho. Já mám ale strach kvůli Mexické chřipce, přece jen je to na hranicích s Mexikem. A upřímně si ani nedovedu představit zaoceánský let i bez téhle hrozby. Malej je strašně živej od malinka, jak nemá to svoje, tak hned vříská, chvilku nepoleží a taky nevím, jak bych řešila časový posun (-9hod) co se týče spánku a jídla. Navíc se min. 2x přestupuje, takže vymeteme všechny možné letiště.
A otec mi teď řekl, že jsem ho překvapila že nepřijedeme, že chce malýho vidět i za cenu, že OHROZÍ JEHO ZDRAVÍ!!! To mi opakoval snad 10x.
Já sice chápu, že ho chce vidět, ale za tuto cenu???? Malej je naše vymodlený miminko, čekali jsme na něho víc jak 4 roky, podstoupila jsem u dr vše, co se jen dá, na poslední pokus IVF jsem konečně otěhotněla, celý těhu problematický, pak jsme to u porodu oba málem nezvládli - porod přes 35hod, já transfuze, malej přidušenej,... prostě se o něho bojím. To mě tak nasralo - omlouvám se, za ten výraz. Já mám otce samozřejmě ráda, ale když půjdu do detailů, tak mamku opustil, když mě byl 1,5 a sestře 3 roky - to nás nechtěl vidět vyrůstat? Já jsem z toho fakt na nervy. Tlačí na mě. Myslela jsem, že aspoň u mamky najdu pochopení a ono ne. Už mě unavuje pořád jim svoje stanovisko vysvětlovat a jakoby se omlouvat.
Co si o tom myslíte? Vy byste s 8mi měsíčním miminkem letěli? Děkuju, že jste to dočetli až sem a omlouvám se, že jsem se tak rozepsala.