jsem děsně naštvaná a zklamaná, manžel mě nepodržel, ba naopak

Nikdy jsem nevyužila tuto diskusi abych si na něco stěžovala, ale tentokrát je to ve mě celý den a teď na večer tomu dodal korunu manžel. Bydlíme s jeho rodiči v rodinném domě. Oni obývají spodní a my horní patro. Schody do našeho patra nejsou bohužel nijak zvukově zajištěné a tak mnohokrát slyšíme nebo oni slyší to, co by jsme nechtěli. Včera malá spadla při obchůzce nábytku na parketovou podlahu a samo že spustila pláč. Dnes ráno se mě tchýně ptala, jak malá spadla, že to byla děsná rána. Já ji začala popisovat jak pochodovala kolem nábytku, a stočily se jí nožičky a byla hlacičkou na zemi. V tom na mě, že na ní musím dávat pozor, aby neměla nějaké následky. Já ji odpověděla, že na ni pozor dávám (nikdy mi nespadla z postele nebo ze sedačky), ale že jí taky nechávám její vlastní prostor. Nebudu ji mít celý den v ohrádce, kde se nemůže dál rozvíjet. Pak jsem jí řekla, že její děti (tři) taky určitě padaly na hlavičku. No a ona, že ty parkety jsou tvrdý. A já zase, že na dlažbě, kterou máme v koupelně ji nepouštím, tam by jí to určitě bolelo víc. No a tak jsem to ukončila.
Večer jsme se k tomu s manželem nějak vrátili, a on mi řekl, že jenom vyvolávám dusno. (Jenom to píšu a už jsem zas nasra..) Nejlepší by bylo, kdybych jim asi vůbec neodpovídala na jejich dotazy, ale to je podle mě ještě více neslušné. Zítra mám chuť stát malé jen za zadkem a nevařit ani oběd (pro nás dospělé), když jsem teda na té mateřské dovolené a měla bych se starat jen o malou. Hlavně že včera u toho pádu byl.
Omlouvám se všem, které to nezajímá, ale potřebovala jsem to dostat ze sebe.